Explore
Also Available in:

Opravdové lsti s hypotetickými tvory

autor:
přeložil: J. Podmolik (Cesta panujícího Olomouc)

Zoologie je fascinující předmět, který jsem studoval na universitě jako student již ve věku dospělosti. Každý týden jsme docházeli na dvě přednášky a do laboratoře, kde jsme prozkoumávali všechny možné tvory.

Jednoho dne nám lektorka představila mnohobuněčné tvory jako jsou korály, medúzy a červi. Vyložila nacpané posluchárně jak se mnohobuněční tvorové vyvinuli z jednobuněčných tvorů jako je améba. Ty i já jsme mnohobuněční tvorové tak, jako jsou i psi a krevety.

9455single-cell-animals

Jednobuněčný tvor není jen prostá kapka protoplasmy. Je to vysoce komplexní organismus, který je schopný dělat všechno, co potřebuje, aby žil a reprodukoval se-to vše jako jedna samostatná nezávislá žijící buňka.1 Může se pohybovat okolo, najít si svoje jídlo, jíst svoje jídlo, strávit svoje jídlo a zbavit se odpadu. Může se sám reprodukovat do další generace. Je to více, než úžasné, že tato jedna samostatná buňka může toto všechno zvládnout.

Podobně mnohobuněčný tvor je schopný přežít a reprodukovat se. Ale mnohobuněčný tvor, jak tento termín výstižně popisuje, je složený z různých druhů buněk, každý druh je specializovaný, aby dělal různé funkce nezbytné pro úspěšnost organismu.

Například v mnohobuněčném tvorovi mohou být některé buňky specializované jako kožní buňky, jiné jako nervové buňky, jiné pro absorbování jídla, jiné jako krevní buňky pro transport výživy a kyslíku k dalším buňkám, atd. Narozdíl od jednobuněčných tvorů, ty individuální buňky v mnohobuněčném tvorovi nemohou přežít samy o sobě. Když je jedna z nich oddělená od organismu, tak se rozpadne.

Všechny různé druhy buněk musí být přítomné, všechny musí být uspořádané správným způsobem a všechny musí spolupracovat, aby ten organismus přežil. Jestli některé z buněk přestanou pracovat (například krevní buňky) celý organismus zemře.

Takže velká otázka je: jestli se všechny živé věci vyvinuly přírodními procesy v sériích malých náhodných kroků, jak tedy vznikl první funkční mnohobuněčný tvor? Pamatuj si, že podle evoluce, než existoval mnohobuněčný tvor, byli na zemi přítomní jen jednobuněční tvorové.

Toto je to, co vysvětlovala moje lektorka zoologie nacpané posluchárně. Muselo tam být tak tři sta studentů, všichni byli zaměstnaní zapisováním informací, jako by na tom závisel jejich život. A určitým způsobem to tak bylo, protože jejich výsledky závisely na tom, jak dobře reprodukovali informaci při zkouškách a také na tom závisely jejich vyhlídky.

Takže, abychom získali mnohobuněčného tvora z jednobuněčných tvorů, ty jednotlivé buňky by se musely seskupit dohromady. Možná tou dobou existovaly různé druhy jednobuněčných tvorů a stalo se pro buňky prospěšným, aby se spojily pro nějaký společný benefit.

Ale jen seskupení se dohromady nestačí. Takové buňky by se musely specializovat, což znamená, že by se musely vzdát některých svých funkcí, jako strávení jídla, aby se mohly zaměřit na jiné funkce. To znamená, že by se musely vzdát jejich schopnosti přežít samy o sobě a začít záviset na ostatních buňkách, aby jim zajistily funkce, kterých se vzdaly.

Aby byly tyto funkce úspěšné, tak ty ostatní buňky by se musely specializovat v doplňkových funkcích a tyto změny by se musely stát ve stejný čas. A všechny buňky by se musely spojit do struktury, aby ten organismus mohl přežít jako celek, i když žádná z jeho složkových buněk by potom nepřežila samostatně.

Illustration by Tim Newcombe 9455evolution-progression

Když přemýšlíš o těch potřebných krocích a potřebném složitém načasování, tak toto žebrá o víru. Jak by se toto mohlo stát neřízenou náhodou? Nikdo nebyl schopný toto vysvětlit. Neexistuje žádný přijatelný podrobný výčet pro to, jak by mohl takový první mnohobuněčný tvor vzniknout. Ale když už (slepou) vírou přijmeme to, že je evoluce pravda, potom se přechod z jednobuněčného tvora do mnohobuněčného tvora definitivně stal.

Objevil jsem, že s různými aspekty evoluce lektoři a učebnice tyto druhy problémů popisovali ve velkých podrobnostech. Myslím, že to mělo na studenty odzbrojující efekt. Dávalo jim to dojem, že vědci tento problém vyřešili, když jim jej popsali v takových podrobnostech.

Takže studenti si ani nemohou představit, že by mohly být o evoluci nějaké pochybnosti. Ale ani lektoři ani učebnice doopravdy na tyto problémy odpovědi nedávají.

A to je to, co se to dopoledne stalo. Lektorka, po vysvětlování těch kroků, které se musely stát, a zmínění se o některých problémech, ukázala diapozitiv předvádějící, jak mohl první mnohobuněčný tvor vypadat. Byl to-za prvé: malý, za druhé: mořský, za třetí: dutý balón. Studenti byli zaměstnaní zapisováním informace do jejich poznámek. Ten mnohobuněčný tvor byl za čtvrté: monobičíkovec,2 za páté: bez úst, za šesté: beze střev. Pište, pište.

Bylo to v této chvíli, když jsem zvedl ruku a zavolal: “Promiňte …”

Studenti se obvykle neptají otázky v takovém velkém a zastrašujícím shromáždění.

“Ano?” podívala se mým směrem lektorka.

“Promiňte, ale já jsem se jen zamyslel, jaký je důkaz pro tohoto určitého tvora, kterého popisujete? Byly nalezeny nějaké ukázky tohoto v oceánech nebo našly se nějaké jejich fosilie?”

Zaváhala a odstranila diapozitiv z promítače.

“Vlastně ne.” Řekla. “Nemáme žádné fosilie. Toto je hypotetický příklad. Je to tvor, který existovat musel.”

Potom promítla na plátně další diapozitiv, pohlédla na to a řekla: “Tento je také hypotetický.”

Předvedla klasické schéma takzvaného evolučního stromu, který začíná jednou samostatnou buňkou a rozděluje se do všech možných druhů žijících tvorů, kteří dnes žijí.

Jak vytáhla ten diapozitiv z promítače, řekla: “Podívej se, jen proto, že je toto hypotetické, neznamená to, že evoluce není pravda. Vidíme, že se evoluce děje pořád. Evoluce jen sestupuje v modifikaci …”

S těmito prohlášeními otevřela další témata. Míchala její definice evoluce-říká se tomu návnada a přepínač.3 Většina studentů nepoznala rozdíl a já jsem již jednou výuku přerušil. Takže lekce pokračovala.

Často přemýšlím, co by se stalo, kdybych se tu otázku nezeptal. Ti studenti by si zapisovali podrobnosti, ale nikdo by nevěděl, že ten tvor neexistoval-že to byla hypotetická konstrukce, která nebyla založená na žádném důkazu.

Protože ty jeho [boží] nenazírané věci od stvoření světa jsou rozuměné těmi udělanými podle nazíraného-i jeho ustavičná zázračná moc i božství, do nich [lidí], být bez obhajoby!’ (Římanům 1:20).

Poznámky

  1. Reprodukce sama o sobě je úžasná. Fotokopírky kopírují jen dokumenty, ne sebe samy. Návrat k textu.
  2. Tj. jedno flagellum (bičíku podobný točivý motor), je používané pro pohyb organismu okolo. Viz DeVowe, S., The amazing motorized germ, Creation 27(1):24–25, 2004, cf. Sarfati, J., Design in living organisms (motors), . Návrat k textu.
  3. Walker, T., Don’t fall for the bait and switch, Creation 29(4):38–39, 2007. Návrat k textu.