‘Udivující’ ještěrky v jantaru

David Catchpoole
Přeložil Pavel Kábrt (kreacionismus.cz)

V roce 2007 udělali evoluční badatelé význačný objev. Pryskyřice vytékající z pilou nařezaných stromů v lesním močálu dokáže uvěznit vodní (ale i jiné) organizmy v bažině.^1,2 To by mohlo být rozhodujícím obratem vzhledem k ‘tajemství’ zahalujícím původ jantarových zkamenělin.³ Jak už jsme svého času ukázali v časopise Creation [Stvoření],⁴ pozorování badatelů a jejich předpoklad, že zkameněliny v jantaru mohly být uchovány pouze v důsledku pohřbení pod vodními sedimenty, nádherně zapadají do obrazu biblické Potopy. (Genesis 6–9).

Katastrofická celosvětová Noemova potopa by tak široce znásobila množství pryskyřice potřebné pro uvěznění různých organizmů. Z kořenů vyrvané stromy navzájem drcené vířícími proudy vody a vlnami by ztratily svoji kůru a vydaly značné množství pryskyřice. V tekutém stavu by pryskyřice obalila jak vodní tak i suchozemské organizmy, které byly ze svých přirozených míst odneseny vodami potopy. (Jak uvedl New Scientist, pryskyřice ve vodě je mnohem větším nebezpečím pro hmyz než pryskyřice na kůře stromů.⁵) Rozpoznání, že jsou horninové vrstvy a v nich uložené zkameněliny datovány do dnů Noemovy potopy, čili pouze 4 500 let před námi, je zcela zničující vůči evolucionistickým představám o miliónech let.

Bohužel však nedávná zpráva o výzkumné studii 38 zkamenělých ještěrek v jantaru, které byly nalezeny na karibském ostrově Hispaniola^6,7, toto nepředpokládá. Místo toho se v souladu s evolucionistickým pohledem dívá tato zpráva na tyto zkameněliny v jantaru jako na staré 20 miliónů let a vyjadřuje údiv badatelů, že byli nalezeni tak výjimečně zachovalí anolisové, kteří nevykazují žádnou evoluci. Neboť tyto plazí vzorky v jantaru jsou “identičtí ke svým moderním příbuzným” a ukazují“ neobyčejné detaily—včetně barvy ještěrky … a zda měla oči otevřené nebo zavřené.”⁶ Slovy vedoucí výzkumnice, doktorky Emmy Sherrattové z univerzity New England, Austrálie:

“Tyto zkameněliny byly skutečně udivující v tom, kolik detailů na nich je, což nám umožnilo vidět, jak tyto ještěrky skutečně vypadaly v reálném životě. Většina z nich měla celé kostry a detaily kůže byly obtisknuty do jantaru, což umožňovalo podrobné rozpoznání jemných šupin na jejich těle a také na jejich přilnavých tlapách. Kdybyste vzali tělo současné ještěrky a vložili ho do pryskyřice, pak by vypadalo jako jedno z těchto zkamenělých tvorů. Vypadají zcela realisticky a moderně.”⁶

Sherrattová označuje tuto stázu (tedy to, že se ještěrky evolučně neměnily během oněch sporných 20 miliónů let “během kterých se ale hlavní živočišné typy vyvíjely”), jako “velmi neobyčejný” a “docela překvapující” skutečnost.⁶

Naproti tomu lidé, kteří věří v Bibli, mohou velice rozumně považovat za velmi neobyčejný a překvapující fakt, že kupodivu tolik lidí nemá zájem zvážit, zda to nebyl Bůh, kdo stvořil živé bytosti tak, aby se reprodukovaly “podle svého druhu”, a to ještě když je tento pohled podporován všude kolem nás jak bohatým fosilním záznamem, tak i živou přírodou, přesně v souladu s Biblí a jejím časovým záznamem o Stvoření a Potopě.

Odkazy a poznámky

1. Schmidt, A.R., and Dilcher, D.L., Vodní organizmy v jantaru a příklady z moderních močálovitých lesů, Proceedings of the National Academy of Sciences USA 104(42):16581–16585, 16 October, 2007 | doi:10.1073/pnas.0707949104. Návrat k textu.
2. Jak se jantar stane smrtelnou pastí pro vodní živočichy, sciencedaily.com, 20 October 2007. Návrat k textu.
3. Přestože se jantar považuje všeobecně za fosilní pryskyřici ze stromů, vědci jen mohou spekulovat/diskutovat o tom, jaké to byly síly, které způsobily, že stromová pryskyřice ztvrdla na jantar a přitom současně uchovala v sobě množství živočišných i rostlinných pozůstatků, například hmyz, pavouky, plže, květiny, mechy, stejně jako mořské tvory, jako jsou korýši, svijonožci, ústřice, škeble a mořské rozsivky. (Většina badatelů má za to, že pryskyřice prýštící ze stromů tvrdla na kůře stromů, organizmy se na tomto povrchu s pryskyřicí zachytily a postupně byly obaleny dalším množstvím vytékající pryskyřice—jenže tohle nikdo nikdy nepozoroval ani to nebylo zdokumentováno. A jak mohly být takto pohřbeny ústřice nebo mořské rozsivky?) Viz The amber mystery, Creation 25(2):52–53, 2003; creation.com/amber. Návrat k textu.
4. Catchpoole, D., Amber needed water (and lots of it), Creation 31(2):20–22, 2009; creation.com/amber1. Návrat k textu.
5. How pond life falls prey to killer trees, New Scientist 196(2625):21, 2007. Návrat k textu.
6. Gary, S., Ancient lizards in amber amaze scientists, abc.net.au, 28 July 2015. Návrat k textu.
7. Sherratt, E., and seven others, Amber fossils demonstrate deep-time stability of Caribbean lizard communities, Proceedings of the National Academy of Sciences USA 112(32):9961–9966, 2015 | doi:10.1073/pnas.1506516112. Návrat k textu.