„Nejstarší“ předchůdce hlavonožců

A kde je evoluce?

Napsal Lucien Tuinstra
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

V americké Montaně byl nalezen zajímavý nový druh fosilizovaného tvora podobného chobotnici s 10 chapadly a dostal jméno Syllipsimopodi bideni. Mezi hlavonožci se konkrétněji nazývá vampyropod.¹ Jeho objevitelé tvrdí, že je předkem jak chobotnic (octopuses), tak upířích olihní. Chobotnice má osm („octo“) ramen. Olihně patří do nadřádu Decapodiformes a mají 10 („deca“) ramen; porovnejte slovo „dekáda“.

Všechna taková stvoření mají většinou měkké tělo; nemají kostru. Nový vampyropod má gladius, tvrdou vnitřní část těla. Podle Mika Vecchioneho, zoologa Smithsonian National Museum of Natural History, „je velmi vzácné najít fosilie měkkých tkání, existuje pouze několik málo míst“.² Přesto v Montaně, v Mississippské (spodní karbonské) vrstvě, našli tohoto „výjimečně zachovalého vampyropoda“, dokonce i s 2,6 cm dlouhým inkoustovým váčkem.³ K ochraně měkkých tkání před rozkladem musí být splněny zvláštní podmínky, včetně rychlého pohřbení, aby byly izolovány od mrchožroutů.

CMI nabízí množství článků o Noemově Potopě, která přesně takové podmínky poskytuje (a nejen na několika místech, ale po celém světě). Evolucionisté se snaží vysvětlit takové vynikající uchování pomalými a postupnými procesy, což se však jeví jako velmi problematické.

Oliheň je rázem o mnoho starší

Dalším problémem této fosílie je její „datování“ na 330 milionů let, čímž se předchozí „datování“ nejstarších tvorů tohoto druhu skokem posunulo zpět o přibližně 82 milionů let. Tento nárůst geologického „stáří“ zhruba o 33 % je způsoben tím, že nový nález byl nalezena v hlubší vrstvě (mississippian) než ten dříve považovaný za nejstaršího vampyropoda (střední trias). To znamená, že ačkoliv byli vampyropodi považováni za současníky raných dinosaurů, nyní se má za to, že se vyvinuli mnohem dříve než ti „strašní ještěři“. Navíc fosilie i umělecké ztvárnění vypadají stejně jako moderní chobotnice (viz zde a zde)– není zde žádná známka evoluce. Syllipsimopodi bideni byl s největší pravděpodobností pohřben během záplavové fáze Noemovy Potopy asi před 4 400 lety.⁴

Odstranění stávajících částí těla není evoluce

Zaběhlý evoluční příběh zní takto (cituji z nového článku): „Zachováno zůstalo deset ramen s přísavkami,“ a tato „podmínka deseti ramen je pro hlavonožce a vampyropody dědičná“ (z nichž někteří mají pouze osm ramen). Tudíž jejich potomci „buď dvě ramena zredukovali na vlákna […], nebo jeden pár ramen zcela ztratili“³ I kdyby byla dvě ramena/chapadla ztracena, i tak je to opak toho, co evolucionisté potřebují prokázat, totiž inovaci specifikovaných komplexních struktur.

wikimedia.org

Evolucionisté se nicméně již nezmiňují o postupném přidávání kteréhokoli z těchto ramen, krok za krokem, během údajných milionů let, které měly předcházet existenci tohoto rodového druhu Syllipsimopodi bideni. To připomíná Darwinův Původ druhů, který také pojednával o mnoha druzích a jejich variacích, nikoli však o jejich původu. Zde také řekl: „Kdyby bylo možné prokázat, že existoval jakýkoli složitý orgán, který by nemohl vzniknout četnými postupnými, nepatrnými úpravami, moje teorie by se naprosto zhroutila.“⁵ Zde je další příklad, kdy autoři vědeckého článku učinili o fosilním oviraptorosaurovi několik rozmáchlých prohlášení, ale zamlčeli mnoho potřebných podrobností. Je pochopitelné, že lidé pracující pod vládou evolučního paradigmatu se uchylují k takovým prohlášením; zabývají se historickou vědou. Údajné evoluční změny v minulosti však nejsou opakovatelné a rozhodně nebyly pozorovány – takže volně vládnou spekulace.

Další důkazy pro Potopu

Bůh stvořil ve vodách k plné hojnosti olihně a chobotnice spolu s dalšími tvory 5. dne Týdne stvoření (Genesis 1:20–22). Fosilie, a zejména její umělecké ztvárnění, je snadno rozpoznatelná jako oliheň, bez známek výrazných změn, které by se daly očekávat za údajných 330 milionů let evoluce. Místo toho stáze (žádné změny) během tohoto imaginárního obrovského časového období, s přihlédnutím k vynikajícímu uchování, jasně svědčí o rychlém pohřbení tohoto tvora během Noemovy Potopy, asi před 4 400 lety.