Explore
Also Available in:

Obsah knihy

15724-re2-cover-cz

Přehled kapitol

Úvod

Díl 1

Kapitola 1

Argument: Kreacionismus není věda, ale náboženství

Kapitola 2

Argument: Evoluce je slučitelná s křesťanskou vírou

Kapitola 3

Argument: Evoluce je skutečná věda, ne „jen pouhá teorie“

Díl 2

Kapitola 4

Argument: Přírodní výběr vede ke speciaci

Kapitola 5

Argument: Některé mutace jsou prospěšné

Kapitola 6

Argument: Společný design ukazuje na společného předka

Kapitola 7

Argument: „Špatný design“ svědčí o zbytcích evoluce

Kapitola 8

Argument: Fosilní záznam podporuje evoluci

Díl 3

Kapitola 9

Argument: Pravděpodobnost evoluce

Kapitola 10

Argument: „Nezjednodušitelná složitost“

Kapitola 11

Argument: Vývoj pohlavnosti

Kapitola 12

Argument: Evoluce člověka

Dodatek 1

Obvyklé argumenty pro evoluci, které byly zamítnuty

Dodatek 2

Obvyklé argumenty pro stvoření, které by se neměly používat

Vyvrácení evoluce 2 — Kapitola 6

Pokračování knihy Vyvrácení evoluce, která potírá nejnovější argumenty na podporu evoluce (jak je uvádějí PBS a Scientific American).

Napsal a Michael Matthews
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Argument: Společný design ukazuje na společného předka

Evolucionisté říkají: „Studie objevily udivující podobnosti v DNA a biologických systémech – to je spolehlivý důkaz toho, že život na Zemi má společného předka.”

Poprvé publikováno v knize Vyvrácení evoluce 2, kapitola 6

Společné struktury = společný původ?

Zastánci evoluce ve většině argumentů předpokládají, že společné fyzické rysy, jako např. pět prstů u opic i lidí, ukazují na společného předka v dávné minulosti. Darwin se vysmíval myšlence, že společné struktury (homologie) svědčí spíše o společném Stvořiteli, než o společném předkovi (v dramatizaci programu PBS toto navrhoval Richard Owen při jeho setkání s Darwinem).

Avšak vysvětlení společným Designerem dává mnohem větší smysl díky nálezům současných genetiků, kteří zjistili, že i přes mnohé vnější podobnosti anatomických struktur, které viděl Darwin, je často velmi rozdílný jejich genetický plán. Dědí se geny, nikoli struktury samy o sobě. Dalo by se tedy očekávat, že podobnosti, pokud byly výsledkem společného evolučního předka, budou produkovány společným genetickým programem (to může, ale nemusí být případ společného designu). Je zjevné, že v mnoha případech tomu tak není. Například pět prstů u žab a lidí – lidskému embryu se na konci končetiny vytvoří hřeben a pak se tkáň mezi prsty vstřebá; u žab vyrůstají prsty od základu směrem ven (viz obrázek níže). To je silným argumentem proti evolučnímu vysvětlení „společným předkem“ kvůli podobnosti.

Program PBS a další evoluční propagandisté tvrdí, že kód DNA je univerzální a je důkazem společného předka. To však není pravda – již od 70. let minulého století jsou známy výjimky v sestavení nejen mitochondriální, ale také jaderné DNA, a neustále se nalézají další případy.1 Například u prvoka trepky Paramecium několik z 64 kodonů kóduje rozdílné aminokyseliny. Na tuto jasnou faktickou chybu v programu PBS upozornil Discovery Institute.2 Některé organismy také kromě hlavních 20 typů kódují jednu nebo dvě zvláštní aminokyseliny.3

Reakce mluvčí PBS Eugenie Scottové ukázala, že evoluční establishment se více zabývá propagací evoluce než vědeckou přesností. Místo aby připustila, že pořad PBS nemluvil pravdu, reagovala útokem a citované prohlášení s kritikou (prokazatelně oprávněnou!) označila za „tak bizarní, že je to až neuvěřitelné“. Potom sice pravdivost kritiky neochotně uznala, ale s tímto vysvětlením: „U těchto výjimek je však známo, že byly odvozeny z organismů se standardním kódem.“

Vývin lidských a žabích prstů

3271-human-frog-digits-compared3271-embryonic-development-compared
Nahoře: U lidí se hřeben postupně rozdělí na­pro­gramovanou smrtí buněk (apoptóza) na pět oblastí, z nichž se pak vyvinou prsty (prsty a palec). [Od TW Sadler, editor, Langman’s Medical Embryology, 7. vyd. (Baltimore, MD: Williams a Wilkins, 1995), str. 154–157.]
Dole: U žab vyrůstají prsty od základu směrem ven díky dělení buněk. [Od MJ Tylera, Australian Frogs: A Natural History (Sydney, Austrálie: Reed New Holland, 1999), str. 80.]

Jinými slovy říká vlastně toto: „Upozorňovat na existenci skutečných výjimek bylo špatné, i když opravdu existují; a že PBS uváděla něco, co není pravda bylo správné, protože my dokážeme vysvětlit, proč to vždy není pravda.“

Jenže předpoklad, že „důkazem“ tohoto jejich vysvětlení je pravdivost darwinismu, vyvolává problém. O těchto údajných předchůdcích organismů totiž neexistuje žádný experimentální důkaz, protože nemáme jejich kód DNA. Je tu ale i teoretický problém, protože pokud změníme kód, vytvoří se chybné proteiny a organismus uhyne – ten přežije pouze tehdy, je-li kód ustálený. Discovery Institute prokázal také nelogičnost tvrzení Scottové.4 Není pochyb o tom, že většina kódu je univerzální, ale to přece nejlépe vysvětluje společný design. Ze všech milionů možných genetických kódů je pro ochranu před chybami optimální právě ten náš, nebo jemu podobný kód.5 Na druhou stranu výjimky maří evoluční vysvětlení.

Srovnávání DNA – záleží na interpretaci

Scientific American opakuje obvyklý argument, že srovnávání DNA pomáhá vědcům rekonstruovat evoluční vývoj organismů:

Makroevoluce se zabývá tím, jak se mění taxonomické skupiny nad úrovní druhů. Důkazy pro rekonstrukci možného příbuzenství různých organismů jsou často čerpány z fosilního záznamu a srovnáváním DNA. [SA 80]

Srovnávání DNA jsou jen podmnožinou argumentu o homologii, která však dává stejný smysl i v biblickém rámci. I společný Návrhář je rovnocennou interpretací, která dává stejným datům smysl. Architekt přece běžně používá stejný stavební materiál pro různé budovy, a výrobci automobilů běžně používají stejné díly v různých autech. Nemělo by nás tedy překvapovat, že Designer všeho živého použil stejnou biochemii a struktury u mnoha různých tvorů. A naopak, kdyby všechny živé organismy byly zcela odlišné, nevylučovalo by to další interpretaci, že bylo mnoho designerů místo jednoho.

Protože struktury a biochemické molekuly kóduje DNA, měli bychom očekávat, že nejvíce podobní tvorové budou mít i nejpodobnější DNA. Opice i lidé jsou savci s podobnými tvary, takže mají podobnou DNA. Také bychom měli očekávat, že lidé budou mít v DNA více podobností s dalšími savci, jako je např. prase, ne však s plazy, jako je chřestýš. A přesně tak to i je. Lidé se velmi liší od kvasinek, ačkoli i zde existuje určitá společná biochemie, a tak lze snadno předpokládat, že lidská DNA se bude od kvasinkové DNA lišit více než např. od opičí.

Vidíme tedy, že obecný vzorec podobností může být vysvětlen i jinak, než pouze společným předkem (evolucí). Kromě toho v evolučním vysvětlení existuje několik záhadných anomálií – vzájemná podobnost mezi organismy, o kterých ale evolucionisté nevěří, že jsou spolu jakkoli příbuzné. Například u obratlovců se nachází hemoglobin, což je komplexní molekula, přenášející kyslík v krvi a je také příčinou její červené barvy. Jenže ten se nachází i u různých žížal, hvězdic, korýšů, měkkýšů, a dokonce i u některých bakterií. Dále, protein antigenního receptoru má stejně neobvyklou jednořetězcovou strukturu u velbloudů a žraloků vouskatých, jenže vysvětlení společným předkem žraloků a velbloudů nepřipadá v úvahu.6 A je tu ještě mnoho dalších příkladů podobností, které nemohla způsobit evoluce.

Pohaslá sláva „molekulárních hodin“

Scientific American opakuje známou kachnu o „molekulárních hodinách“ v DNA, které nám mají poskytovat historii evoluce DNA od nejjednodušší formy života až po člověka:

Evolucionisté však mohou citovat další podpůrné důkazy z molekulární biologie. Všechny organismy sdílejí většinu stejných genů, ale jak předpovídá evoluce, struktury těchto genů a jejich produktů se mezi druhy liší, v souladu s jejich evolučními vztahy. Genetici mluví o „molekulárních hodinách“, které zaznamenávají průběh času. Tato molekulární data rovněž ukazují, jak v rámci evoluce přecházely různé organismy mezi sebou. [SA 83]

Pravda je ovšem taková, že molekulární hodiny přinášejí evolucionistům řadu problémů. Nejsou to jen výše zmíněné anomálie nebo argumenty pro společného Designera. Tyto molekulární hodiny ve skutečnosti nepodporují postupnou pokračující evoluci, ale umožňují vytváření odlišných typů i v rámci řádných skupin, jak na to již upozorňoval ne-kreacionistický mikrobiolog Dr Michael Denton ve své knize Evolution: A Theory in Crisis (Evoluce: Teorie v krizi). Například srovnáme-li sekvence aminokyseliny cytochromu C bakterie (prokaryoty) se široce rozmanitými eukaryoty, jako jsou kvasinky, pšenice, bourec morušový, holub a kůň, pak všechny tyto jmenované mají s bakterií prakticky stejný procentuální rozdíl (64–69 %). Mezi prokaryoty a eukaryoty neexistuje žádný přechodový cytochrom, a také ani náznak toho, že se „vyšší“ organismus, jako je kůň, lišil větším procentuálním rozdílem než „nižší“ organismus, jako jsou kvasinky.

Stejná podobnost je pozorována při srovnání cytochromu C bezobratlého bource morušového s obratlovci jako jsou mihule, kapr, želva, holub a kůň. Všichni obratlovci mají stejnou odchylku jako bourec morušový (27–30 %). Stejné je to i při porovnání globinů mihule (údajně „primitivní“ kruhoústá neboli bezčelistnatá ryba) s kaprem, žábou, kuřetem, klokanem a člověkem – i ve všech těchto případech je přibližně stejný rozptyl (73–81 %). Cytochrom C ve srovnání mezi kaprem a skokanem volským, želvou, kuřetem, králíkem a koněm poskytuje konstantní rozdíl 13–14 %. Není tu ani stopa po nějaké řadě mezilehlých článků od kruhoústých → přes ryby → obojživelníky → plazy → až po savce nebo ptáky.

Je tu ale ještě další problém pro evolucionisty: Jak mohly molekulární hodiny tikat tak rovnoměrně ve všech možných proteinech v tolika různých organismech? (a to neberu v úvahu některé již dříve zmíněné anomálie, které to celé ještě více zhoršují). Aby to fungovalo, musela by existovat konstantní rychlost mutací za jednotku času u většiny typů organismů. Ale pozorování ukazují, že konstantní rychlost mutací se váže na generaci, tudíž u organismů s krátkou generačním dobou, jako jsou bakterie, by měla být rychlost mutací vyšší a u slonů mnohem nižší. U hmyzu se generační doba pohybuje v časovém rozsahu od týdnů u much, až po mnoho let u cikád, a přesto neexistuje žádný důkaz o tom, že by se v rychlosti mutací mouchy od cikád lišily. Důkazy jsou tedy jasně proti domněnce, že pozorované vzorce jsou způsobeny mutacemi, nahromaděnými v průběhu času tak, jak se vyvíjel život.

Odkazy a poznámky

  1. National Institutes of Health, ncbi​.nlm​.nih​.gov​/Taxonomy​/Utils​/wprintgc​.cgi, 29 August 2002. Zpět k textu.
  2. 10 September 2001 press release, PBS charged with ‘false claim’ on ‘universal genetic code,’ www​.review​evolution​.com​/press​/press​Release​_False​Claim​.php. Zpět k textu.
  3. Certain archaea and eubacteria code for 21st or 22nd amino acids, selenocysteine and pyrrolysine—see J.F. Atkins and R. Gesteland, The 22nd amino acid, Science 296(5572):1409–10, 24 May 2002; commentary on technical papers on p. 1459–62 and 1462–66. Zpět k textu.
  4. 20 September 2001, press release, Offscreen, ‘evolution’ spokesperson tries to tar scientific critics who are ignored, www​.review​evolution​.com​/press​/press​Release​_Scientists​Tar​.php. Zpět k textu.
  5. J. Knight, Top Translator, New Scientist 158(2130):15, 18 April 1998. Natural selection cannot explain this code optimality, since there is no way to replace the first functional code with a ‘better’ one without destroying functionality. Zpět k textu.
  6. Proceedings of the National Academy of Sciences 95:11,804; cited in New Scientist 160(2154):23, 3 October 1998. Zpět k textu.

Poznámka k citacím: Citace ze Scientific American od Johna Rennieho jsou označeny „SA“, následované číslem stránky. Citace a další zmínky o seriálu PBS-TV „Evolution“ jsou označeny „PBS“, následované číslem epizody, např. „PBS 6“ odkazující na epizodu 6. Zpět k textu.

Stažením tohoto materiálu souhlasíte s následujícími podmínkami ohledně používání požadovaného materiálu: CMI vám uděluje nevýhradní, nepřenosnou licenci k tisku nebo stažení jedné (1) kopie díla chráněného autorskými právy. Dílo chráněné autorskými právy bude použito pouze pro nekomerční a osobní účely. Bez výslovného souhlasu společnosti Creation Ministries International Ltd. nesmíte připravovat, vyrábět, kopírovat, používat, propagovat, distribuovat nebo prodávat odvozené dílo od této práce chráněné autorskými právy. Musí být uděleno písemné schválení a nereagování nebude považováno za schválení. Společnost CMI si vyhrazuje všechna práva na dílo chráněné autorskými právy, která vám nejsou výslovně udělena. Všechna tato vyhrazená práva může vykonávat společnost CMI. Tato dohoda a všechny její interpretace jsou v souladu s právem státu Queensland v Austrálii. Jakýkoli spor vyplývající z této dohody bude řešen v souladu s právními předpisy Queenslandu a za soudy s příslušnou jurisdikcí a místem konání se budou považovat soudy v Queenslandu.
Stáhněte si celou knihu z našeho obchodu za příznivou cenu.