Explore
Also Available in:

Balvany Moeraki: obří novozélandské kuličky

Napsal
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 36(4):20–21, Říjen 2014
giant-marbles

Na plážích jižního ostrova Nového Zélandu jsou roztroušeny desítky obrovských kulovitých balvanů, které vypadají jako pozůstatky obří dětské hry s kuličkami. Tyto šedé kamenné koule jsou fascinující turistickou atrakcí asi 70 km severně od Dunedinu poblíž Moeraki (vyslovováno „moi-ra-ki“), malého města na pobřeží Otago. Některé balvany leží osamoceně, ale většinou jsou usazeny ve shlucích a v době přílivu přes ně šplouchají vlny. Na písku pak leží mnoho dalších, rozbitých na kusy.1

Balvany jsou pozoruhodné příklady konkrecí, které se tvoří v nánosu bahna nebo písku v průběhu stmelování částí sedimentu minerály z podpovrchové vody na tuhou horninu. Když sejdete dolů pod strmé útesy na pláž, můžete ještě vidět obrovské balvany zapuštěné do ztvrdlého bahna, a také další, které jsou již odkryty, jak vlny oceánu erodují uvolňující se horninu. Ty nakonec také spadnou na pláž.

Ty větší balvany jsou vyšší než člověk, mají více než 2 metry (6,5 stop) v průměru a váží kolem 10 tun. Většina z nich je kulovitá, ale některé jsou mírně zmáčknuté.

I když jsou balvany skvělou podívanou, v žádném případě nejde o nic ojedinělého. Na Novém Zélandu najdete stejné balvany, zvané Katiki Boulders, na pláži pouhých 12 km jižně a další jsou na Severním ostrově podél pobřeží přístavu Hokianga. Pokud mám zmínit jen některé, pak jsou to podobné kamenné balvany v útesech podél Wessexského pobřeží Anglie v ložisku zvaném Kimmeridge Clay; na břehu jezera Huron poblíž Kettle Point, Ontario; v pískovcových výchozech v centrální části Wyomingu a severovýchodním Utahu; a v Rock City v Kansasu.

Vnější vrstva každého balvanu Moeraki je tvrdá, stmelená minerálem zvaným kalcit (vápenec). Uvnitř nejsou balvany tak dobře stmelené a po rozpadu jsou erodovány vlnami. Kulovitý tvar naznačuje, že minerál kalcit se vysrážel z podzemní vody, když se koncentrovaný roztok pohyboval směrem ven v soustředných skořápkách z centrálního jádra.2 To naznačuje, že okolní bahno již bylo zcela usazené dříve, než se začaly tvořit balvany.

Pukliny vyplněné kalcitem pokrývají povrch balvanů a rozdělují jej na segmenty jako fotbalový míč. Tyto praskliny se šíří ven z jádra balvanu a směrem ke koncům se ztenčují.

Balvany Moeraki se vytvořily v hutném nánosu bahna, naplavenin a jílu – jde o formaci zvanou Moeraki. Turistické informace hlásají, že balvany byly „obnaženy erozí sedimentárních hornin uložených před 65 až 13 miliony let a utvářely se postupným srážením kalcitu v jílovci během 4 milionů let.“3 Níže uvidíme, že existuje i jiné vysvětlení.

V lidech se tak pěstuje mylná představa, že uvedená data byla pečlivě změřena vědeckým přístrojem, ale tak tomu není. Obecně zavedené datování se opírá o několik předpokladů ohledně podmínek v minulosti, a platnost výsledku tedy nutně závisí na platnosti předpokladů. Nicméně v pozadí takového datování je ten nejzákladnější předpoklad – že celosvětová katastrofa Noemovy Potopy se nikdy nestala.

„Datování“ uloženého bahna na 65 milionů let bylo určeno podle typu drobných fosilií, které se v něm našly.4 Výsledek „datování“ na 4 miliony let, kdy měly balvany ztvrdnout, vycházel z pouhých hypotéz o jejich vzniku.5 Dnes však již víme, že sediment může ztvrdnout na tuhou horninu během několika dní.6

Bibličtí geologové dospěli k závěru, že balvany vznikly v důsledku Noemovy Potopy. Bahenní sedimenty se rychle ukládaly v druhé polovině katastrofy, zhruba před 4 500 lety. Na základě zeměpisné polohy se má za to, že bahno bylo usazeno poté, co vody Potopy úplně pokryly celou Zemi a následně začaly klesat.

Trvalo více než sedm měsíců, než vody Potopy zcela ustoupily do oceánů a země oschla (Genesis 8), a během této doby se na okrajích kontinentu ukládaly sedimenty. Bahno se mohlo ukládat rychle, během několika dnů nebo týdnů. Velké rozměry balvanů naznačují, že husté bahno se ukládalo rychle a voda v bahně byla plná minerálů.7

Nedávné experimenty ukázaly, že bahno se může rychle usazovat i v tekoucí vodě.8

Po uložení sedimentu se minerály v podzemní vodě vysrážely a tím balvany ztvrdly. Možná trvalo týdny, než se minerální cement vysrážel, ale tento proces mohl pokračovat i po skončení Potopy.

Po přečtení oficiálního komentáře, tedy že balvany vznikaly miliony let, si návštěvníci neuvědomují, že se jim podává předpojatý názor na to, co se stalo. Návštěvníci se potřebují dozvědět i o tom, že takové úkazy, jako jsou Moeraki Boulders, je možné vysvětlit stejně tak dobře i z pohledu biblické historie. Toto by nejen seznámilo svět cestovního ruchu se skutečnou historií lidstva, ale pomohlo by to lidem pochopit své místo v něm.

Odkazy a poznámky

  1. Moeraki Boulders Facts, moerakiboulders.com/facts/ (Accessed 28.4.14). Zpět k textu.
  2. Ty jsou známé jako Liesegangovy kruhy a jsou běžné, když chemické roztoky podléhají srážecím reakcím. Zpět k textu.
  3. Moeraki Boulders, NZ Department of Conservation, doc.govt.nz/parks-and-recreation/places-to-visit/otago/coastal-otago/moeraki-boulders/ Zpět k textu.
  4. Skelety jednobuněčných organismů nazývaných foraminifera (vyslovováno jako for am’ in if’ ara). Zpět k textu.
  5. Boles, J.R., Landis, C.A. and Dale, P., The Moeraki Boulders; anatomy of some septarian concretions, Journal of Sedimentary Research 55(3):398–406, May 1985. Zpět k textu.
  6. Viz například: Walker, T., Rychlá skála: Neočekávaná aplikace receptu na tvrdou skálu (Rapid rock: unexpected application for hard-rock recipe), Creation 24(2):38–39, 2002; creation.com/rapid-rock. Zpět k textu.
  7. Astin, T.R., Septarian crack formation in carbonate concretions from shales and mudstones, Clay Minerals 21:617–631, 1986. Zpět k textu.
  8. Walker, T., Mud experiments overturn long-held geological beliefs, J. Creation 22(2):14–15, 2008; creation.com/mud-experiments. Zpět k textu.

Související články