Also Available in:

Mutace enzymu pojídá plasty, evoluci však nepodporuje

podle (Luominen.fi)
přeložil Jakub Haver (Kreacionismus.cz)

List The Guardian nedávno zveřejnil zprávu pod titulkem „Vědci náhodně vytvořili mutaci enzymu, který pojídá plastové lahve“.1 Co je to? Prokázali snad vědci v laboratoři evoluci z mikroba v mikrobiologa? Ne, o nic takového nejde. Zpráva vychází z článku PNAS nazvaného „Charakteristika a technologie aromatické polyesterázy, rozkládající plasty“ (zvýraznění přidáno).2

I když je tento výzkum sám o sobě zajímavý, při bližším pohledu nenabízí pro debatu o stvoření a evoluci nic nového, ale ve skutečnosti jen potvrzuje to, co už je známé. Umělé vylepšení tohoto zvláštního enzymu „PETas“, produkovaného nedávno objevenou bakterií Ideonella sakaiensis, mluví podle vědců o inteligentním designu, nikoli o evoluci.

Věda versus ‚věda‘

V první řadě si musíme uvědomit, že skutečná věda je založena na opakovatelných pokusech prováděných v současnosti. Kromě opakovatelnosti je pro vědce důležité mít možnost svůj experiment pozorovat a v případě potřeby také upravit jeho parametry. Proto je skutečná věda, založená na takovýchto pokusech, často nazývána experimentální vědou. Experimentální vědě vděčíme (mimo jiné) za rostoucí životní úroveň, pokročilou technologii a rozvoj léčby nemocí.

Avšak ne každá věda je experimentální. Existují jednorázové historické události, které nelze opakovat. Věda o historických událostech, věda o původu, nemá žádnou možnost, jak v současnosti pozorovat ty věci, které se staly již v minulosti. Věda o původu, zkoumající jednorázové události minulých dějin, je od experimentální vědy vzdálena asi tak, jak je daleko východ od západu.

Vzhledem k tomu, že přímé pozorování a opakování není možné, jsou výsledky vědy o počátcích silně zabarveny světonázorem vědce.

Z tohoto důvodu je svět (a internet!) plný nekonečného, marného dohadování o původu. Vědci, kteří se dívají na stejnou dinosauří kost, dospějí ke zcela rozdílným „závěrům“. Například krevní cévy nalezené v kosti dinosaura,3,4 byly vykládány v závislosti na světonázoru toho kterého vědce naprosto odlišným způsobem. Evolucionisté se snaží vypátrat, jak mohly krevní cévy přežít milióny let (což je v rozporu se všemi známými zákony biochemie). Naproti tomu vědci, kteří vykládají stejný objev ve světle biblické historie zjistí, že tento nález je nepochybně důsledkem katastrofální Povodně před 4500 lety.

Stejná kost, stejné krevní cévy: dvě naprosto odlišné interpretace.

Zprávy o plastech – nic nového pod sluncem

Kromě toho, že tato zpráva o plasty-odbourávajícím enzymu mluví především o inteligentního designu, neobsahuje nic neobvyklého. Jsou známé i jiné organismy, které dokáží dělat totéž.5 Enzymy, které dokáží rozložit člověkem vyrobené sloučeniny – i když obvykle jen velmi pomalu, vzhledem k jejich nespecifičnosti – je možné nalézt i ve volné přírodě. V tomto případě šlo o organismus bakterie Ideonella sakaiensis, po několik týdnů pěstované v laboratoři na tenké vrstvě PET [tj. Polyetylentereftalát – běžný plast, Ed.], který způsobil významné odbourávání PET.

12500-fig1
Obrázek z původního výzkumného dokumentu o objevu příslušné bakterie.6

Výzkumný dokument,2 z něhož tato zpráva vychází, vysvětluje strukturu enzymu a mutace, díky níž bude při rozkládání plastů účinnější. To je stejné jako u ikonického případu nylonázy – enzymu rozkládajícího nylon, kde Ann Gaugerová podrobně popsala a ukázala, že toto nepředstavuje skutečnou evoluci.7,8,9 Podobně i tento nový enzym, rozkládající plasty, je také založen na drobné modifikaci již existujícího enzymu.10 Evoluční tvrzení jsou opět mnohem více halasnou propagandou než věcným materiálem, i když je to nález zajímavý.

Takže tato horká novinka představuje pouze úpravu již existující funkce prostřednictvím změn několika aminokyselin – nebyla vytvořena žádná nová struktura, ale byla pouze jemně doladěna struktura stávající.

Tuto situaci lze přirovnat k tomu, když inženýři lépe vyladí stávající výrobní procesy nebo jen počítačový software. V těchto případech také nikdo nepředpokládá, že původní produkt by vznikl samovolně díky „náhodným přírodním procesům“.

Propaganda ve zpravodajství

S (vymyšleným) vývojem od mikrobů k člověku nemá tato zpráva nic společného. To by vyžadovalo obrovské množství nových, specifických (specifikovaných) genetických informací. Vyladění stávající struktury lze snadno považovat za pokročilé plánování moudrého Stvořitele – organismus měl potřebné informace, aby dokázal čelit měnícím se podmínkám.

Evolucionisté jsou nuceni věřit, že tak obrovské množství informací vytvořily nějaké bezduché náhodné události prostřednictvím jakéhosi neznámého mechanismu. Otázka zní: jak? „Písmena“ kódu DNA nevysvětlují původ informačního obsahu DNA o nic víc, než vlastnosti inkoustu a papíru vysvětlují obsah knihy, takže pro skutečnou evoluci neexistuje žádný mechanismus.

Není divu, že média tento vědecký výzkum enzymů, rozkládajících plasty, představují ve smyslu evolučního příběhu, tedy vývoje od bláta k člověku – přitom se však nebere ohled na skutečný stav věcí. Fakta hovoří ve prospěch stvoření.

Poděkování

Díky prof. Emeritu Mattimu Leisolovi a dr. Lasse Uotilové (doktorka medicíny a chirurgie) za jejich odborné rady při psaní tohoto článku.

Odkazy a poznámky

  1. Carrington, D., Scientists accidentally create mutant enzyme that eats plastic bottles, The Guardian, theguardian.com/environment/2018/apr/16/scientists-accidentally-create-mutant-enzyme-that-eats-plastic-bottles, 17 April 2018. Návrat k textu.
  2. Austin H.P. et al., Characterization and engineering of a plastic-degrading aromatic polyesterase, PNAS, 17 April 2018. 201718804; published ahead of print 17 April 2018, doi: 10.1073/pnas.1718804115. Návrat k textu.
  3. Cleland T. et al., Mass spectrometry and antibody-based characterization of blood vessels from Brachylophosaurus Canadensis, Journal of Proteome Research 14(12):5252–5262, 2015, doi:10.1021/acs.jproteome.5b00675. Anon., Researchers confirm original blood vessels in 80 million-year-old fossil, NC State News, news.ncsu.edu/2015/12/schweitzer-vessels, 1 December 2015, accessed 23 April 2018. Návrat k textu.
  4. See summary of findings in: Catchpoole D., Double-decade dinosaur disquiet, Creation 36(1):12–14, 2014; creation.com/dino-disquiet. Návrat k textu.
  5. Yoshida et al., ref. 6, “There are currently few known examples of esterases, lipases, or cutinases that are capable of hydrolyzing PET.” Návrat k textu.
  6. Yoshida S, et al., A bacterium that degrades and assimilates poly(ethylene terephthalate), Science 351:1196–1199, 2016. Návrat k textu.
  7. Gauger A., The nylonase story: when imagination and facts collide, evolutionnews.org/2017/05/the-nylonase-story-when-imagination-and-facts-collide, 4 May 2017, accessed 19 April 2018. Návrat k textu.
  8. Gauger A., The nylonase story: How unusual is that? evolutionnews.org/2017/05/the-nylonase-story-how-unusual-is-that, 5 May 2017, accessed 19 April 2018. Návrat k textu.
  9. Gauger A., The nylonase story: The information enigma, evolutionnews.org/2017/05/the-nylonase-story-the-information-enigma, 8 May 2017, accessed 19 April 2018. Návrat k textu.
  10. Gauger A., Adaptation in action yields a repurposed enzyme, evolutionnews.org/2018/04/adaptation-in-action-yields-a-repurposed-enzyme, 20 April 2018, accessed 23 April 2018. Návrat k textu.

Helpful Resources

By Design
by Dr Jonathan Sarfati
From
US $15.00