Explore
Also Available in:

Evoluční dilema

Čím víc toho víme o DNA, tím větší trýzeň pro moderní darwinizmus


Přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

© iStockphoto/Kondor83 evolutionary-dilemma

U příležitost 60. výročí objevu struktury DNA, publicista vědy Dr. Philip Ball napsal do časopisu Nature1 článek, ve kterém říká, že “nerozumíme plně tomu, jak evoluce funguje na molekulární úrovni.” Ball referuje o pokroku v porozumění, jak DNA funguje při vytváření organizmů. Stará myšlenka o DNA skládající se z genů, které jsou jednoduchými řetězci ‘písmen’ DNA, které pak dělají RNA kopie a poté protein, je zjednodušením—až na hranici zcela zavádějící myšlenky, řekl.

Píše o genových sítích, kde spolu geny navzájem interagují, aby něco vzniklo. Většina DNA také neprodukuje proteiny přímo, ale reguluje produkci proteinů (kde, kdy a jak mnoho). Také dochází ke změnám ve struktuře DNA, ne však přímo ke změnám ‘písmen’, ovlivňujících organizmus, a tyto z měny jsou dědičné (což je relativně nové pole vědy nazývané ‘epigenetika’). To znamená, že převládající evoluční dogma—že se organizmy vyvíjely skrze mutace (náhodnými změnami v ‘písmenech’) s následným vytříděním přírodním výběrem—neodpovídá nyní tomu, co vědci odhalují. Toto dogma je také známé pod názvem neodarwinismus čili ‘moderní syntéza’.

Není to nikdo menší než prezident mezinárodní unie fyziologických věd, profesor Denis Noble (Univerzita Oxford), kdo publikoval studii, ve které uvádí, “že všechny ústřední předpoklady moderní syntézy (často nazývané neodarwinismem) jsou dnes vyvráceny.” Noble říká, že doufá v nějakou novou teorii ‘evoluce’ která vysvětlí nalezená fakta.2

Ball to pak okomentoval jako nedostatek ochoty postavit se čelem k následkům vycházejícím z důkazů, “Možná že je to také obavou, že když se připustí nějaká nejistota ohledně mechanizmu evoluce, bude to zneužito těmi, kteří chtějí evoluci zničit.” Ve skutečnosti právě jeho článek vyprovokoval tento strach, na což mnozí reagovali obhajobou neodarwinismu.

Australský národní vysílač ABC, placený daňovými poplatníky, odvysílal rozhovor s australskými akademiky, kteří se pokusili postavit proti těmto zničujícím myšlenkám, že s evoluční teorií je něco v nepořádku.3 Jenže i přesto, že někteří chladnokrevně ‘bránili svoji pevnost’, na druhé straně vyzradili tajemství. Uznali, že funkčnost DNA je příšerně složitou záležitostí, a to je součástí toho problému, jak je studentům na školách a univerzitách prezentován vyumělkovaný příběh evoluce. Někteří dokonce tvrdí, že by se o této nesmírné složitosti nemělo veřejnosti říkat.

Profesor Simon Foote (Univerzita Macquarie), který se zabývá studiem genetické kontroly náchylnosti k chorobám, tvrdí, že “ústřední dogma není špatné”, ale hned dodává, že “existuje 60 genů, které se podílí na roztroušené skleróze, každý z nich přispívá jen malým zlomkem, zřejmě interagují jeden s druhým a také zřejmě interagují s prostředím.” Přesně tak! Jak mohla síť 60ti interagujících genů, které jsou ve vzájemné součinnosti s prostředím (epigenetika?), získat svoji normální funkci náhodnými změnami a přírodním výběrem?

Pro mnohé akademiky je to ‘služební tajemství’, protože ‘nechceme vyplašit veřejnost’!

Odkazy a poznámky

  1. Ball, P., DNA: Celebrate the unknowns, Nature 496:419–420, 2013; doi:10.1038/496419a. Zpět.
  2. Noble, D., Physiology is rocking the foundations of evolutionary biology, Experimental Physiology 98(8):1235–1243, 2013; DOI: 10.1113/expphysiol.2012.071134. Zpět.
  3. Salleh, A., Leading science writer refutes DNA ‘tale’, abc.net.au, 25 April 2013. Zpět.

Helpful Resources

Evolution's Achilles' Heels
by Nine Ph.D. scientists
US $17.00
Soft cover
Genetic Entropy
by Dr John Sanford
US $25.00
Soft cover