Historie létajících strojů

Pomáhá nám prokázat, že létání se nevyvinulo

Napsal Stuart Burgess
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 42(4):36–38, Říjen 2020

Převzato z autorovy knihy Hallmarks of Design: evidence of purposeful design and beauty in nature (Znaky designu: důkaz účelného designu a krásy v přírodě)..

Nemožnost samovolného vývoje létání je umocněno historií letectví. Některé z hlavních historických milníků techniky a letectví jsou uvedeny v tabulce níže. Ta ukazuje, že první řízený létající stroj byl vyroben teprve až v roce 1902, což je více než 150 let od počátku vývoje sofistikovaných strojů.

Důvodem pro tak obrovské časové období nebyl nedostatek touhy vyrobit létající stroj, ale inženýři měli velký problém při vymýšlení návrhu takového stroje, jehož let by se dal kontrolovaně řídit.

Ačkoli bylo během průmyslové revoluce v letech 1750 až 1800 vyvinuto mnoho sofistikovaných strojů a motorů, přesto došlo ve vývoji lidmi vyrobených létajících strojů za tuto dobu jen k velmi malému pokroku. Když byl v roce 1804 objeven profil křídla, někteří lidé si mysleli, že výroba létajícího stroje už nebude trvat nějak dlouho, protože křídla jsou nejzřetelnějšími částmi, nezbytnými pro let. Nicméně, než bylo v roce 1902 dosaženo prvního řízeného plachtění, byla tu obrovská mezera 98 let.

Vezmeme-li v úvahu, kolik talentovaných vědců a inženýrů na tomto úkolu pracovalo, je doba trvání vývoje létání vskutku pozoruhodná.

Důvod, proč vývoj prvního řízeného létajícího stroje po objevení křídla trval tak dlouho je ten, že let vyžaduje také lehké konstrukce a mechanismy pro řízení letu. Navíc tyto mechanismy v nelétajících strojích obecně nejsou, takže je inženýři museli vyvinout zcela od základů.

123rf.com/OXANA BERNATSKAYA

K návrhu nových lehkých konstrukcí, vhodných pro létání, museli inženýři během devatenáctého století prokázat velkou kreativitu a předvídavost. Inženýři také předvedli velké intelektuální schopnosti v pochopení mechaniky letu a navržení nezbytných ovládacích mechanismů pro létající stroj. Řízení letu je velmi obtížné, protože létající stroj je ve vzduchu zcela volný. Takže pro zajištění správné orientace letadla jsou nutné ovládací prvky ve všech třech osách podélného sklonu, náklonu a zatáčení (viz obrázek vpravo). V případě auta je potřeba kontrolovat pouze směr jízdy vozu na vozovce (úhel vychýlení). Letadlo se však může „převalovat“ ze strany na stranu a může měnit sklon nahoru a dolů. Dalším faktorem pro zachování stability při létání je nutnost dodržovat určité meze v rychlosti a orientaci.

V roce 1902 uskutečnili bratři Wrightové několik slavných vynálezů, které umožnily úspěšný vývoj prvního náležitě řízeného kluzáku. Předchozí vývojáři navrhli lehkou konstrukci křídla a vyrobili výškové ovládání pomocí sklopných panelů. Nikdo však pořádně nerozuměl problematice naklánění kvůli rozdílným tažným silám na dvou křídlech. Když bratři Wrightové studovali tento problém, zabývali se návrhem zařízení, které by tomuto rozdílu v tahu čelilo. Zařízení, které vynalezli, bylo zadní kormidlo; bylo zjištěno, že je to velmi dobré řešení pro vytvoření stabilizační síly během zatáčení. Zadní kormidlo je analogií ptačích ocasních per a bratři Wrightové si pravděpodobně uvědomili, že ptáci používají svá ocasní pera k ovládání. Vynález kormidla na zádi umožnil bratrům Wrightovým představit první úspěšný kluzák v roce 1902.

V roce 1903 šli bratři Wrightové ještě dále a vyrobili první řízené letadlo s názvem „The Flyer“ (Letec). Některé učebnice biologie tvrdí, že ve srovnání s motorovým letem je řízené plachtění mnohem jednodušší a snadněji dosažitelnou formou letu. Ale tak tomu není, což potvrzuje skutečnost, že po objevení správné konstrukce křídla trvalo ještě dalších 98 let, než bylo dosaženo prvního řízeného plachtění. Přitom následné uskutečnění prvního letu s motorem pak trvalo už jen jeden rok.

O riskantní povaze létání svědčí množství nehod, ke kterým došlo během letových zkoušek v devatenáctém století. Hamlyn History of Aviation (Hamlynova historie letectví) podává zprávu o statečném Francouzovi, kterému se podařilo jen těsně uniknout fatální havárii:

„V roce 1857 Jean-Marie Le Bris postavil elegantní kluzák, jehož tvar napodoboval albatrosy, které pozoroval … Poté, co byl kluzák znovu spuštěn z kopce, nesl Le Brise vzduchem na krátkou vzdálenost, ale protože neměl prostředky k ovládání, nedokázal zabránit nekontrolovanému pádu a zlomil si nohu.“¹

Tento příklad ilustruje druh problémů, které by (vyvíjející se) pozemská zvířata zažívala, pokud by se snažila experimentovat s létáním. Pokoušet se o létání je dobrým způsobem leda k vyhynutí, ne k proměně v ptáka, netopýra nebo pterosaura! Ve výše uvedené citaci si všimněte, že konstruktér se snažil okopírovat design albatrosa. Přestože inženýři měli názorný příklad létajících ptáků, člověk potřeboval stále dlouhou dobu na to, než přišel na správně řešení létajícího stroje.

©alamy.com/Chronicle

Pokud by evoluční teorie byla pravdivá a létání by se mohlo vyvinout postupnými kroky, pak mohli inženýři vzít nějaké pozemní vozidlo, např. parní lokomotivu, a vývojem krok za krokem ji připravit k létání. Takový návrh je samozřejmě absurdní, protože mezi pozemním vozidlem a letadlem je neskutečný rozdíl. Stejně tak je potom absurdní tvrdit, že pozemní tvor se postupně vyvinul v létajícího tvora.

Vzhledem ke komplikovanosti létání proto vůbec nepřekvapuje, že vývoj prvního řízeného létajícího stroje trval od zavedení prvních strojů v průmyslové revoluci více než století a půl. To, že to trvalo tak dlouho, navzdory zapojení velkého množství inteligentních mozků a inženýrských dovedností, je mocným svědectvím toho, že létání se nemohlo vyvinout postupným výběrem ze série náhodných událostí.