Also Available in:

Tancuj … nebo zemřeš!

Napsal
Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

dance-or-die

Ilustrace - Caleb Salisbury

Publikováno v časopise Creation 36(4):42–44, Říjen 2014

Všichni „vědí“, že evoluce je pomalá a postupná – s výjimkou případů, kdy je rychlá a náhlá! Všimněte si tohoto nadpisu v National Geographic News: „Ještěrky se rychle vyvíjejí, aby přežily smrtící útoky mravenců.“1,2

Pečlivá analýza toho příběhu však ukazuje, že rychlé změny u ještěrek nejsou vůbec důkazem evoluce.

Pozor na mravence ohnivého!

Ohniví mravenci (Solenopsis invicta) byli zaneseni do USA náhodně z Jižní Ameriky ve 30. letech minulého století. Brzy své nové prostředí ovlivnili. Jestliže se k mravencům ohnivým přiblížil plaz, pták nebo savec, následky byly často fatální.3

Mravenci ohniví zaútočí dokonce i daleko od svého mraveniště, aby získali potravu. Nejprve svou kořist paralyzují vstříknutím neuromuskulárního jedu do kůže a pak začnou jíst.

„Jen 12 z nich stačí na zabití tři palce [75 mm] dlouhého leguánka stepního za méně než minutu,“ vysvětluje bioložka Tracy Langkildeová z pensylvánské státní univerzity. „Dokonce je známo, že snědli i zvířata velká jako telata, která doslova oberou až na kost.“4

Ekologická výzkumná práce Langkildeové ukázala, že někteří leguánci stepní (Sceloporus undulatus) jsou v úniku před ohnivými mravenci lepší než jiní, a to díky delším nohám a „škubavému tanci“.5

Aby ještěrky přežily, tančí ‚třasák‘

Při útoku na ještěrku zvedne ohnivý mravenec šupinu na povrchu kůže ještěrky, aby odkryl nějaké měkké maso, a potom vstříkne neuromuskulární toxin, který dokáže ještěrku paralyzovat a zabít ji. Pokud se ještěrky nešťastně dostanou do „palebné linie“ slídících mravenců ohnivých, reagují dvěma různými způsoby.

Reakce č. 1: Ještěrky znehybní (to je strategie, která obvykle dobře funguje při maskování před dravci, jako jsou ptáci), takže když po nich mravenci lezou, nedělají nic a jsou brzy usmrceny.

Reakce č. 2: Jakmile po „přeživších ještěrkách“ začnou lézt mravenci, rychle svou nehybnou maskovací taktiku opustí a podniknou záchranná opatření. Jak to popsala Tracy Langkildeová: „Začnou pracovat celým svým tělem – škubají sebou a natřásají se, aby mravence ze sebe shodili a pak od mraveniště utečou.“ Je to opravdu působivě rázný „třasák“!6

Ještěrky v oblastech mravenců ohnivých se změnily

Langkildeová při sestavování „osvědčení“ ještěrek z různých oblastí mravenišť ohnivých mravenců7 pozorovala velmi zajímavý jev. Z oblasti, kde se mravenci ohniví příliš nevyskytovali, provádělo „třasák“ pouze 40–50 % ještěrek. To však bylo v ostrém kontrastu s oblastmi dlouhodobě napadenými mravenci ohnivými, kde množství ještěrek tančících ‚třasák‘ bylo až 80 %.

Ještěrky z oblastí mravenců ohnivých měly také delší zadní nohy. Langkildeová soudí, že delší nohy jsou pravděpodobně důsledkem genetického výběru, protože dávají ještěrkám větší pákový efekt při setřásání mravenců a rychlejší útěk.

Při zkoumání mláďat ještěrek v okupovaných oblastech mravenci ohnivými zjistila, že mají také delší nohy, což potvrzuje, že tato změna v uzpůsobení populace byla spíše zděděna, než aby šlo jen o reakci na místní podmínky.

Navíc, srovnání muzejních vzorků získaných před příchodem ohnivých mravenců ukázalo, že v populacích ještěrek napříč regiony nebyly žádné rozdíly, což by také naznačovalo změnu v uzpůsobení populací až po invazi mravence ohnivého.

Tancuj, bejby, tancuj

Langkildeová si všimla, že „třasák“ dělají všechna vylíhlá mláďata, tj. bez ohledu na to, zda pocházely z oblastí zasažených mravenci ohnivými nebo ne. Langkildeová vysvětluje, že je to nejspíš proto, že mláďata ještěrek mají měkké šupiny, a jsou tedy vůči jedovatým mravencům přirozeně zranitelnější. Šupiny dospělých ještěrek poskytují proti většině mravenců dostatečnou ochranu, a tak třasák už není tak nutný. Vlastně by to mohlo být i nevýhodné, protože takové chování viditelných škubavých pohybů a útěků by přitahovalo nevítanou pozornost predátorů k jinak dobře maskovaným ještěrkám.

Langkildeová usuzuje, že jakmile je však napadnou mravenci ohniví, veškerá výhoda nehybnosti je ztracena, protože přežijí pouze ty ještěrky, které udržují chování „třasák – útěk“ do dospělosti, kdy předají své geny.

‘Evoluce, evoluce, evoluce’?

Nepřekvapují potom obdobná prohlášení jako v National Geographic, že tyto genetické změny jsou známkou evoluce, např.:8

„Dlouhé nohy a nervózní chování jsou teprve nedávno vyvinuté rysy“1

„Tato zjištění, řekla Langkildeová, jsou důkazem rychlé evoluční reakce na ohnivé mravence.“1

„Langkildeová si všimla, že delší zadní končetiny jsou při narození více rozšířeny u ještěrek, vystavených populacím mravenců ohnivých, což ukazuje na jejich evoluční adaptaci“.1

„Duncan Irschick je biolog massachusettské univerzity v Amherstu, který používá ještěrky jako studijní model evoluce. Řekl, že výzkum Langkildeové představuje solidní důkaz o tom, že se jedná o vyvinuté rysy… „Říká nám to, že u druhů existuje určitá naděje, že se při setkání s novými výzvami mohou rychle vyvíjet,“ řekl Irschick.“1

Nicméně když se mluví o „vyvinutých rysech“ a „rychlém vývoji“ atd., nemluví se o vlastnostech, které se tu objevily „z čistého nebe“. Například charakteristické škubání je patrné u všech mláďat. Po příchodu mravenců ohnivých přirozený výběr upřednostňoval v populaci takové jednotlivce, kteří udržují svižný „třasák“ až do dospělosti.9 Vzhledem k velmi silnému „selekčnímu tlaku“, který vede přirozený výběr – pokud ještěrka netančí „třasák“, je během 60 vteřin „mrtvým masem“! – není divu, že jeho dopad je tak dramatický.

Stejně tak ani rychlý nárůst genové frekvence pro vlastnost dlouhých nohou ještěrek ještě není „evolucí v akci“, protože geny pro dlouhé nohy již byly v populaci přítomné. (Toto je jasně řečeno prohlášením Langkildeové, že delší nohy nebyly něco nového, ale pouze byly v oblastech zamořených mravenci ohnivými „běžnější“, než v zónách bez těchto mravenců.) Úloha přirozeného výběru byla, jako vždy, vylučující: vyhladit ještěrky, kterým tyto geny chyběly.

A tak díky pravidlu „dělej nebo zemřeš“, tedy prověrce přirozeného výběru (vyřazení) pomocí mravenců ohnivých jsou nyní ještěrky mnohem lépe přizpůsobené k přežití při ohrožení mravenci ohnivými. Ale pozor na „návnadu s háčkem“, kterou tak často vidíme ve zprávách sekulárních médií, kde „evoluce“ je nesprávně použita jako synonymum „přirozeného výběru“ a „adaptace“ jako ty činitele, které tyto změny způsobily v genetickém uspořádání populací ještěrek. Tyto změny vůbec nejsou „evoluční“, protože tu nejde o příklady nárůstu informací (nových genů) nezbytných k tomu, aby se ryba mohla vůbec někdy stát leguánkem stepním – a je úplně jedno, kolik milionů let si přitom bude evolucionista představovat. Změny jsou rychlé, protože genetické znaky již existují.10

Vyzbrojený čtenář „návnadu s háčkem“ v evolučních zprávách snadno rozpozná a nad „evolučním jazykem“ se jen pousměje. Zde je další ukázka z National Geographic News jako „vzorek“ (pro názornost jsme přidali důraz):

„Sharon Straussová, evoluční profesorka a ekoložka na kalifornské univerzitě v Davis souhlasí s tím, že Langkildeová představuje solidní důkazy o rychlé evoluci leguánka stepního. Tempo evoluce, jak poznamenala, závisí na tom, „jak silný je výběr a zda existuje či nikoli nějaká genetická variace v populaci, umožňující adaptaci“.Genetický rys pro škubavý pohyb v dospělosti pravděpodobně existoval uvnitř populace ještěrky před invazí ohnivého mravence, poznamenala Straussová. Abychom pomohli druhům přizpůsobit se proměnám prostředí, Langkildeová řekla: „Populace musíme řídit tak, aby měly dostatek genetické rozmanitosti, a mohly se vyvíjet.“

„Dostatek genetické rozmanitosti“, tj. již předem existující genetická rozmanitost – která tu existuje proto, že takto zabudovanou schopnost variability poskytl Stvořitel. To umožnilo Jeho stvořeným druhům zaplnit množství nejrůznějších ekologických nik po celé Zemi.

Bořit evoluci a hájit biblické stvoření

Dosud jsme rozebírali tvrzení evoluce v duchu učení apoštola Pavla, abychom „bořili takové výmysly a každou myšlenku, která se staví proti poznání Boha“ (2. Korintským 10:5).

Ale co když se někdo strategicky pokusí přesunout důkazní břemeno z evoluce na stvoření touto námitkou: „Dobře, vidím, že přirozený výběr škubajících se dlouhonohých ještěrek není evoluce. Ale už samotná existence ohnivých mravenců jasně ukazuje na drsný, bezohledný stav světa o přežití nejzdatnějšího – váš „Bůh Lásky“ tyto činitele neštěstí a bídy předpokládal?!“

Než odpovíme (1. Petra 3:15), chtěli bychom za prvé poukázat na to, že původně ohniví mravenci nemohli působit „neštěstí a bídu“, protože všechno bylo stvořeno „velmi dobré“ (Genesis 1:31). Smrt a bolest jsou v současném světě (tj. po Pádu) jako důsledek neposlušnosti prvního člověka – Genesis 3:14-19, Římanům 5:12 , 17; 8:19–22; 1. Korintským 15:21–22 (ale díky Bohu to neplatí pro budoucí „nová nebesa a novou Zemi“ – 2. Petra 3:13, Zjevení 21:1,4; 22:3).

Za druhé bychom se měli podívat na to, zda o současném životním stylu mravenců ohnivých existuje něco, co by mohlo přiblížit jejich způsob života ve světě před Pádem. A skutečně něco existuje – mravenci ohniví dnes ve skutečnosti konzumují velké množství mladých rostlin, ovoce a semen.11 Také některé další druhy Solenopsis – stejný biblický „druh“ jako mravenci ohniví – se podílí dokonce ještě více na vegetariánských zdrojích potravy. A k tomu jejich žihadla mají funkci, která mohla být ve světě před Pádem také důležitá – značkují své stezky feromony, aby je ostatní mravenci mohli následovat.

To nám říká něco o tom, co bylo ve „velmi dobrém“ světě před Adamovým hříchem, když ještěrky nemusely čelit hroznému selekčnímu tlaku typu tanec nebo smrt.

Odkazy a poznámky

  1. Roach, J., Lizards evolving rapidly to survive deadly fire ants, news.nationalgeographic.com, 21 January 2009. Zpět k textu
  2. Ostatní média opakovala podobné názory, např. zpravodajské video: Discovery News – Ještěrky ukazují evoluci v akci, youtube.com/watch?v=PoeIIZFApF4, 30. ledna 2009. Zpět k textu
  3. Pokud je poštípán / pokousán člověk, může to vnímat jako krajně nepříjemné „popálení ohněm“ (odtud název „mravenec ohnivý“) a může to způsobit nevzhledné puchýře, které mohou trvat celé dny. Obvykle to však není fatální, s výjimkou lidí s citlivou pokožkou nebo alergiemi. Zpět k textu
  4. Bryner, J., Lizards’ dance avoids deadly ants, livescience.com, 26 January 2009. Zpět k textu
  5. Langkilde, T., Invasive fire ants alter behaviour and morphology of native lizards, Ecology 90(1):208–217, 2009. Zpět k textu
  6. V době psaní článku bylo možné sledovat online videoklipy „škubacího tance“ prostřednictvím Youtube kanálu uvedeného v odkazu č.2. Zpět k textu
  7. Bylo oznámeno: „Langkildeová po minutě experiment zastavila, aby zabránila mravencům zabíjet ještěrky.“ Odkaz. 4. Zpět k textu
  8. Od té doby to mnozí veřejně hlásají jako „evoluci v akci“. Např.: Harrison, K., Sedm zvířat, která se vyvíjejí přímo před očima— # 4 Ještěrky se vyvíjejí v tanečníky, cracked.com, 18. května 2011. Viz také: Pringle, L., Miliardy let, úžasné změny: Příběh evoluce, Boyds Mills Press, Inc., Pensylvánie, USA, 2011, s. 85–86. (Podívejte se na naši komplexní recenzi této knihy na stránce creation.com/pringle.) Zpět k textu
  9. Uchované škubání může být pravděpodobně důsledkem geneticky řízeného „záškubového spínače“, který se na začátku zralosti nevypne. Zachování rysů z období nedospělosti se nazývá pedomorfóza. Zpět k textu
  10. Viz také: Catchpoole, D. and Wieland, C., Speedy species surprise, Creation 23(2):13–15, 2001; creation.com/speedy. Zpět k textu
  11. Extension - americká vzdělávací síť, založená na výzkumu, Čím se živí mravenci ohniví? extension.org, 29. listopadu 2013. Zpět k textu

Helpful Resources

The Greatest Hoax on Earth?
by Dr Jonathan Sarfati
From
US $15.00
Refuting Evolution
by Jonathan Sarfati
From
US $10.00
Stones and Bones
by Carl Wieland
From
US $3.50