„Trojský kůň“ dlouhých věků

„Skrytý“ důvod proč lidé opustili biblickou autoritu

Napsal Calvin Smith
Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno 25. února 2014 (GMT+10)

Ve známém eposu „Odysea“ od Homéra byla trojská pevnost dobyta řeckou armádou tak, že jim nechali údajně jako dar velkého dřevěného koně (který byl však plný utajených vojáků). Trojští radostně vzali dřevěného koně do svého města, čímž umožnili skryté síle otevřít brány města a vpustit řeckou armádu dovnitř, aby pevnost porazili.

„Trojský kůň“ se tak stal metaforou pro strategii, která dovolí nepříteli infiltrovat se a porazit zjevně neporazitelného nepřítele, a to díky nevědomé spolupráci těch, kteří mají být poraženi. Také to často znamená, že pokud by nebylo na straně oběti pýchy a nepozornosti, plán by nevyšel. Jinými slovy, poškozená strana „měla být chytřejší“.

Kdysi …

Představte si církev západního světa (dokonce ještě před 100 lety) jako silnou pevnost, jejíž věže hrdě nesly transparenty víry, a jejíž strážci s troubením oznamovali spasení hříšníků díky Kristově oběti.

Představte si církev, jak vysílá zástupy svých poslů do celého světa, aby získávali duše bořením bariér, a tak je osvobozovali ze zajetí, čímž přemáhali nepřítele na jeho vlastním území. Křesťanští vojáci vyzbrojeni mečem Ducha odvážně bojovali za Kristovu věc a takto pronikali do celého světa. Křesťanští vůdcové na své domácí půdě směle vyučovali Boží Slovo, takže zbožní muži a ženy vychovávali zbožné děti, a tím stále víc rostl počet věřících, tak jak říká Písmo. Boží Slovo bylo prohlašováno za nejvyšší autoritu nad lidmi.

… a nyní

Dnes je to úplně jiné. Pevnost je napadána ze všech stran, včetně útoků zevnitř! Její vojáci jsou pro útok nebo obranu často špatně vyzbrojeni. Ve stádě jsou vlci a vnitřní rozbroje jsou zcela běžné. Mnozí s nepřítelem spolupracují a obrovské množství opustilo své postavení a dobrovolně se připojilo k nepřátelskému táboru. Autorita Božího Slova je na vlastní domácí půdě často otevřeně zpochybňována. Hlásání evangelia je bráněno a jasný zvuk polnic je zastřený.

Hlavním bojištěm církve je dnes (jako kdykoli jindy) pojetí biblické autority. Pokud Bible neznamená to, co jasně říká, pak je zjevně možné ji interpretovat tak, jak si to přeje čtenář, a tudíž autoritou nad Boží zjevenou pravdou se stává omylný člověk. Zpochybňování autority Božího slova od nevěřících lze očekávat, ale pokud důvěru v Bibli ztrácejí vyznávající věřící, výsledkem je rozdvojení mysli.

Co se tedy stalo?

Křesťané z Bible vědí, že existuje skutečný nepřítel, který obchází kolem a hledá koho by sežral a zničil; je to Satan. Bible popisuje Satana jako vysoce inteligentního a lstivého. On jistě věděl, že přímý útok ke zpochybnění Božího slova by pravděpodobně nebyl příliš úspěšný. Lepší strategií bylo vymyslet plán, který by odemkl brány zevnitř a umožnil by tak příliv pochybností a svárů. Muselo to být něco, co nezpůsobí zjevné pohoršení ani nebude útočit na základní pilíře církve, jako je kříž, spasení atd. Něco, co je přitažlivé lidskému intelektu, ale nespustí to žádný poplach. Myšlenka, která by vypadala jako zcela neškodná a oddělená od teologie, takže by byla klidně přijata.

Trojský kůň „dlouhých věků“

Útok vzešel z jednoduchého konceptu – dlouhé věky. Na konci 18. století se v západním akademickém světě stala populární myšlenka miliónů let (MOY – Millions Of Years). Tento názor nevycházel z radioizotopových datovacích metod nebo z argumentů o vzdálenosti světla hvězd atd. (Ty přišly až později, aby myšlenku MOY podpořily). Spíše to celé vzniklo v důsledku interpretace vrstev sedimentárních hornin, pozorovaných po celém světě.

Kresby s laskavým svolením Richarda Gunthera, gunther.net.nz

Koncept byl jednoduchý a snadno pochopitelný. Pokud ukládání jedné či dvou vrstev v sedimentární hornině trvalo rok, potom uložení všech horninových vrstev pozorovaných po celém světě muselo trvat milióny let.

Myšlenka dlouhých věků se mnohým církevním vůdcům zdála přijatelná, protože nevypadala že by útočila na postavení Krista, ani neměla žádnou souvislost s morálkou a hodnotami, které církev zastává. A navíc byla popularizovaná „vědci“, což byli často ctihodní občané a takoví, kteří se jevili přátelsky vůči církvi. A ti navrhovali logické, sofistikované a technické postupy, které se zdály být velmi rozumné.

Církev tedy celkově přijala koncept staré Země jako intelektuálně a vědecky spolehlivý. Jak tyto myšlenky získávaly na popularitě, teologové začali hledat způsob, jak včlenit MOY do Bible. Koneckonců, existovala řada chytrých a sofistikovaných způsobů, které umožňovaly vpravit MOY do biblické historie. teorie mezery, teorie délky dne, klidná potopa, První Mojžíšova 1:11 jen jako místní stvoření atd. – ty všechny byly navrženy jako schůdné možnosti k přehodnocení toho, co Bible zdánlivě jasně říká … a nastražená past sklapla.

Odemčení dveří

Tito lidé si neuvědomili, že pokud spolknou návnadu MOY o zemské historii namísto biblického popisu, vzdávají se tím pojetí biblické autority. Spolehlivé brány byly odemčeny samotnými obránci víry zevnitř a dveře se otevřely vstříc záplavě pochybností.

Tvrzení, že Písmo má být vykládáno podle toho, co o historii usuzují vědci jen dokládá, že „věda“ (závěry o historii omylnými lidmi na základě naturalistických předpokladů) měla větší autoritu než Boží slovo! V podstatě vyhlásili to, že Bible není konečnou autoritou (i když současně prohlašovali, že je), přestože bylo zjevné, že Genesis (a příslušné podpůrné verše napříč Biblí) ukazují na nedávné stvoření a mladou Zemi. Proti učení církevních otců a reformátorů, kteří drtivou většinou věřili Genesis a Zemi považovali za mladou, veřejně postavili prohlášení „mistrů biblické neomylnosti“, což se následně stalo běžným:

„Vezmeme-li jen samotný tento popis [Genesis], pak samozřejmě připouštíme, že nejpřirozenější by bylo chápat slovo [den] v jeho běžném slova smyslu; ale pokud tento smysl uvede Mojžíšův popis do konfliktu s fakty, [miliony let] a naopak jiný smysl takový konflikt nezpůsobuje, pak jsme povinni přijmout ten druhý.”¹

Tím ovšem uznávají, že k interpretaci Bible se může používat přesvědčení pocházející mimo Písmo a že Boží slovo nemusí znamenat to, co jasně říká. Kapitoly První Mojžíšova 1-11 se začaly považovat spíše jen za nějaký „informační příběh“ než za skutečnou historii. A toho si rychle všimli nepřátelé církve a využili toho. Jak řekl „Darwinův buldok“ Huxley:

„Pokud reálnost Adama nelze považovat za víc, než má postava Promethea, a pokud je příběh o Pádu jen informačního “rázu”, je působivý prometheovský mýtus srovnatelný s Pavlovou dialektikou, která má stejnou hodnotu. A co autorita pisatelů knih Nového zákona, kteří podle této teorie nejenže přijali chatrné fikce jako pevnou pravdu, ale postavili na onom známém písku samotné základy křesťanského učení?”²

Stavidla se otvírají …

Nyní, přijetím tohoto obrovského stáří Země, se Boží pevnost stala obětí nesčetných nájezdů zvenčí a rozporů zevnitř. Jestliže fosilní záznam s veškerou v něm zaznamenanou smrtí a utrpením byl uložen miliony let předtím, než Adam zhřešil, pak Bůh musel smrt zavést už při stvoření! Tudíž smrt a utrpení v celém stvoření nemohl způsobit Adamův hřích. Od čeho nás tedy Ježíš zachránil? Jak má odpovědět křesťan na otázku, proč bylo na světě tolik bolesti a utrpení, pokud byl Bůh dobrý, a přesto použil při „stvoření“ nemoci jako je rakovina? Podle čeho se dá určit, které části Bible jsou pravdivé?

Boží lid přijal chybu, která má svůj původ už v samotné zahradě Eden, kde Eva přijala Satanova zpochybňující slova „… a skutečně řekl Bůh…?“ (První Mojžíšova 3:1), a před kterými také varoval apoštol Pavel, když řekl; “Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné a čisté oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva.” (2. Korintským 11:3)

Mluví Boží nepřátelé

Jedním z hlavních hybatelů nasazených v této strategii podkopání Božího slova byl muž jménem Charles Lyell. Lyell byl proti-křesťanský právník, který použil ke zpochybnění autority Písma argumenty z geologie. Z jeho vlastních slov přátelům a kolegům vidíme, že této strategii dobře rozuměl (k diskreditaci biblické historie použil neurážlivé a „vědecké“ argumenty z geologie, a tím uvedl v pochybnost celé učení Bible). Řekl:

„Před pěti nebo šesti lety [1824–25] jsem uvažoval o tom, že pokud by vůbec bylo možné sesadit Mojžíšovu geologii bez pocitu pohoršení, bylo by to v historickém konceptu a musíte ji podkopávat jen obecně, abyste co nejméně mluvili sami za sebe. Ať tohle pocítí a zaměří se na ponaučení, které z toho plyne.”³

On věděl, že ze strany církve může existovat určitý odpor, ale spoléhal na to, že pokud bude opatrný, nebude na nikoho útočit a nebude se odvolávat na intelektuální aspekty svých (nyní do značné míry přehlížených) geologických názorů, mohl by skutečně získat podporu od těch, které se snažil podkopat a použít tak zkompromitované duchovenstvo k dosažení svého cíle.

„Pokud je nebudeme dráždit, a já se obávám, že bychom mohli (i když jen v oblasti historie), bylo by možné převést je na naši stranu. Nebudete-li se nad nimi povyšovat, ale spíše vyzdvihnete liberálnost a objektivitu dnešní doby, přidají se k nám biskupové a osvícení světci kteří pohrdají jak dávnými, tak i současnými fyziko-teology. Právě teď je čas jednat, tak se radujte, že Q.R. [čtvrtletní publikace, do níž se snažil vkládat své názory] je otevřená i pro hříšníky, jako jste vy.”⁴

Lyellův návrh na svržení geologických závěrů nastíněných v Mojžíšových spisech v Genesis (ohledně Noemovy Potopy a nedávného stvoření v 6 dnech) byl velmi úspěšný a připravil tak cestu pro darwinovskou evoluci. Západní svět se navždy změnil. A i když čestní bibličtí skeptici tyto pohnutky přiznávají, mnozí křesťané zřejmě nechápali, o co tu vlastně šlo:

„… Já sám nepochybuji o tom, že v Anglii by to byla geologie [uniformitariánská, geologie dlouhých věků] a evoluční teorie, co by změnilo náš národ z křesťanského na pohanský. ”⁵

Kristově věci nepomáhá kompromis mezi Božím slovem a lidskými nespolehlivými názory. I když Lyellovy myšlenky uniformitariánské geologie jsou dnešními geology všeobecně odmítány jako nelegitimní, přesto se jeho chybným myšlenkám podařilo vplížit se prakticky bez povšimnutí do pevnosti biblické autority. Strážci měli rozpoznat, že takové myšlenky neodpovídají Božímu slovu, a okamžitě měli spustit poplach!

Obnova hradeb

Aby bylo možné znovu obnovit zásady biblické autority, musí Boží lid především vědět, co Boží slovo jasně říká (číst Písmo každý den), a důvěřovat mu. (Přísloví 3:5 říká: „Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost”.)

Než přijmeme nebo odmítneme cokoliv, co vstupuje do našich myslí, musí to být filtrováno Božím slovem. (Římanům 12:2 nám připomíná, abychom se nepřizpůsobovali tomuto světu, abychom se nechali proměňovat obnovou své mysli a abychom ověřovali a rozlišovali, co je pro Boha náležité.) Pak poznáme, zda to, co někdo říká je v souladu s Písmem a můžeme to přijmout, nebo to máme odmítnout. Jen takto zůstane základ naší víry čistý, silný a nepohnutelný.

Kromě toho, že nebudeme stavět lidskou autoritu nad Boží, musíme také bránit autoritu Božího slova a útočných koncepcí, které se snaží jít proti němu. 1. Petra 3:15 prohlašuje, že křesťané by měli být vždy připraveni hájit svou víru, ale také ve svých srdcích nade vše ctít Krista jako svého Pána. Ve skutečnosti bychom měli ze všech sil milovat Pána celým svým srdcem, duší a myslí. 2. Korintským 10:5 říká, že máme bořit „… výmysly i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu“.

Pozor na Řeky, kteří přinášejí dary

Pojetí milionů let způsobilo této spolehlivé pevnosti nepředstavitelné škody. Mnozí křesťané se domnívají, že stáří Země je vedlejší záležitost a chtějí bojovat jen proti „nemocem společnosti“, jako jsou potraty, manželství stejného pohlaví atd. Pokud však mají mít argumenty proti těmto sociálním neduhům nějakou moc, musí také mít zdroj autority. Jistě, potrat je špatný, protože všichni lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu. A zdroj autority? Genesis! Homosexuální svazky jsou špatné, protože Bůh stvořil manželství ke spojení jednoho muže s jednou ženou na celý život. A zdroj autority? Genesis! Naše kultura postrádá biblickou autoritu, a právě to je kořenem těchto problémů.

Pokud křesťané stojí na nepevném písku špatných základů, nemohou přesvědčivě argumentovat. A tak i když nás může tento zápas unavovat (Židům 12:3), obránci víry nesmí klesat na mysli a poddávat se pokušení přijmout tyto podbízivé „dary“, jako jsou dlouhé věky, teorie o délce dne, teistická evoluce atd. Také bychom se neměli nechat zastrašit zdánlivě neudržitelnou silou u bran.

Pádu Troje se dalo snadno předejít. Pokud by obránci jednoduše hned zpočátku nepřijali to, co jim nenáleželo, jejich pevnost by zůstala stát. Ateismus bez konceptu dlouhých věků nemůže existovat. Všichni ateisté musí věřit v nějakou formu „samo stvoření“ (evoluce) a že tento evoluční proces musí probíhat miliony let. Pro ateismus jsou miliony let bojem „na život a na smrt“.

Nicméně nejsou v souladu s biblickou historií, podkopávají biblickou autoritu a ve skutečnosti boří veškerý smysl Ježíšova příchodu. A protože je tento koncept v rozporu s Božím slovem, měli by ho věřící odmítnout.

2. Korintským 6:14 říká: „Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou?“ Toto je pro mnohé čas znovu přehodnotit koncept milionů let. Pro další výzbroj v této životně důležité oblasti navštivte creation.com/qa#Geology.