Explore
Also Available in:
Refuting Evolution

Obsah knihy

Předmluva & Úvod

Kapitola 1
Fakta & Předsudky
Viz Studijní průvodce, Lekce 1

Kapitola 2
Variabilita a přírodní výběr versus evoluce
Viz Studijní průvodce, Lekce 2

Kapitola 3
Mezičlánky chybí
Viz Studijní průvodce, Lekce 3

Kapitola 4
Evoluce ptáků?
Viz Studijní průvodce, Lekce 4

Kapitola 5
Evoluce velryb?
Viz Studijní průvodce, Lekce 5

Kapitola 6
Lidé: obraz Boží nebo vyspělých opic?
Viz Studijní průvodce, Lekce 6

Kapitola 7
Astronomie
Viz Studijní průvodce, Lekce 7

Kapitola 8
Jak je stará Země?
Viz Studijní průvodce, Lekce 8

Kapitola 9
Je design oprávněným vysvětlením?
Viz Studijní průvodce, Lekce 9

Kapitola 10
Závěr

Vyvrácení evoluce — Kapitola 4

Příručka pro studenty, rodiče a učitele, kteří čelí aktuálním argumentům evoluce

Napsal , Ph.D., F.M.
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Evoluce ptáků?

Poprvé publikováno v knize Vyvrácení evoluce, Kapitola 4.

Ptáci jsou zvířata s jedinečnými vlastnostmi, jako je peří a speciální plíce, a většina z nich je dobře navržena k létání. Evolucionisté věří, že se vyvinuli z plazů, dokonce prý z nějakého druhu dinosaura. Kniha Učení o evoluci a podstatě vědy představuje také jako důkaz evoluce údajný spojovací článek mezi dinosaurem a ptákem. V této kapitole je kriticky zkoumán jak tento mezičlánek, tak i další argumenty pro evoluci ptáků. Tato kapitola rovněž poskytuje podrobné informace o některých unikátních vlastnostech ptáků.

Archaeopteryx

Kniha Učení o evoluci uvádí několik pomyslných „dialogů“ mezi učiteli. V jednom z nich (str.8) dochází k následující diskusi:

Karen: V jedné z mých tříd na univerzitě mi nějaký student řekl, že ve fosilním záznamu jsou velké mezery. Víš o tom něco?

Doug: Ano, tak třeba Archeopteryx. Je to fosilie, která má peří jako pták, ale kostru malého dinosaura. Je to „jeden z těch chybějících mezičlánků,“ který už tedy nechybí.

Archaeopteryx fossil
Kniha Učení o evoluci zobrazovala například tuto fosilii Archaeopteryxe.

Na stejné stránce je obrázek fosilie Archaeopteryxe, kde se uvádí:

Pták, který žil před 150 miliony let a měl mnoho vlastností plazů, byl objeven v roce 1861 a o dva roky dříve přispěl k podpoře evoluční hypotézy navržené Charlesem Darwinem v jeho knize The Origin of Species (O původu druhů).

Nicméně evolucionista Alan Feduccia, světově uznávaný odborník na ptáky na University of North Carolina v Chapel Hill, s výroky „Douga“ nesouhlasí:

Paleontologové se snažili přeměnit Archeopteryxe v pozemského opeřeného dinosaura. Ale on jím není. Je to pták, zpěvný pták. A žádné množství „paleontologické omáčky“ na tom nic nezmění.1

Archeopteryx měl plně utvořené peří pro létání (včetně asymetrických lopatek a břišních zpevňujících rýh, jaké mají moderní létající ptáci), klasická eliptická křídla moderních lesních ptáků a velkou vidlicovitou kost k připevnění příslušných svalů pro zdvih křídla.3 Jeho mozek byl v podstatě stejný jako mají létající ptáci, s velkým mozečkem a zrakovým centrem. Skutečnost, že měl zuby, nehraje vzhledem k jeho údajnému přechodovému stavu žádnou roli – zuby měla řada vyhynulých ptáků, zatímco mnoho plazů nikoli. Stejně jako je tomu u ostatních ptáků, měl obě čelisti (horní i dolní) pohyblivé. U většiny obratlovců, včetně plazů, je pohyblivá pouze dolní čelist.4

Opeření dinosauři?

Archaeopteryx artist reconstruction
Rekonstrukce Archeopteryxe od autorizovaného umělce, která je v souladu se známými ptačími rysy.2

V posledních několika letech se v médiích objevují titulky o údajných „opeřených dinosaurech“, které mají dokázat, že ptáci se vyvinuli z dinosaurů. Tito údajní předkové jsou druhy teropodů, což je skupina masožravých dinosaurů, do které patří i Tyrannosaurus rex.

Měli bychom si pamatovat, že média často předvádějí tzv. „důkazy“ evoluce jako senzaci, ale pokud jsou tyto později vyvráceny, dokonce i jinými evolucionisty, už jim to nestojí ani za zmínku. Například v roce 1996 se objevily titulky jako např. „Opeřená fosilie dokazuje, že někteří dinosauři se vyvinuli v ptáky“.5 Šlo o fosilii zvanou Sinosauropteryx prima.6 Kreacionistické publikace doporučovaly čtenářům, aby tomu příliš nevěřili a měli otevřenou mysl.7 Což se později potvrdilo, když čtyři přední paleontologové, včetně Johna Ostroma z Yale University zjistili, že ono „peří“ byla jen shodně seřazená vlákna,8 pravděpodobně kolagenu.

[Aktualizace: Výzkum po vydání knihy ukazuje, že kolagenová vlákna byla součástí jediné struktury, jako je dermální hřeben nebo límec, což můžeme dnes vidět u některých ještěrek límcových, nešlo tedy o samostatné peří. Viz Lingham-Soliar T., Evoluce peří: Sinosauropteryx – život, smrt a uchování údajně pernatého dinosaura, J. Ornithol. 153 (3): 699–711, 2012 | doi: 10,1007 / s10336-011-0787-x; a na tomto založený článek, Sarfati, J., ‘Feathered’ dinos—no feathers after all!, J. Creation 26(3):8–10, 2012.]

Další proslulou údajně přechodovou formou mezi dinosaury a ptáky byl Mononykus, o němž se tvrdilo, že to byl „nelétavý pták“.9 Na obálce časopisu Time byl dokonce vyobrazen s peřím, ačkoli na něm nebyla nalezena sebemenší stopa peří.10 Pozdější důkazy ukázaly, že „Mononykus zcela jasně ptákem nebyl … byl to zřejmě jeden z rychlonohých teropodů s pevnými končetinami, uzpůsobenými k hrabání.“.11

Mnohé zpravodajské agentury uvedly (červen 1998) dvě fosilie nalezené v severní Číně, o nichž se tvrdilo, že to byli opeření teropodi (masožraví dinosauři). Fosilie Protarchaeopteryx robusta a Caudipteryx zoui byly prohlášeny za „nejbližší předky prvních ptáků“.12

Tyto dva poslední objevy jsou „datovány“ na 120 až 136 milionů let, zatímco Archeopteryx, opravdový pták, je „datován“ na 140 až 150 milionů let, což činí tyto „předky ptáků“ mnohem mladšími, než jsou jejich potomci!

O tom však není přesvědčen Feduccia a ani jeho kolega, paleontolog Larry Martin z Univerzity v Kansasu. Martin říká: „Tohle musíte dát do správných souvislostí. To by pak podle autorů článku bylo kuře pernatým dinosaurem.“13 Feduccia a Martin se domnívají, že Protarchaeopteryx a Caudipteryx jsou spíše nelétaví ptáci podobní pštrosům. Mají zuby jako ptáci a chybí jim dlouhý ocas, který vidíme u teropodů. Caudipteryx dokonce používal na rozdíl od teropodů kameny v žaludku (gastrolity, pozn. překl.) jako současní býložraví ptáci.14

S dogmatem o vývoji ptáků z dinosaurů existuje celá řada problémů. Feduccia zdůrazňuje:

Vývoj létání z tak obrovských dvounožců se zkrácenými předními končetinami a těžkými ocasy pro udržení rovnováhy je biofyzikálně nemožné. Pro létání je tohle přesně tou nejhorší možnou anatomií.15

Existují také velmi silné důkazy ze struktur předních končetin, že dinosauři nemohli být předky ptáků. Tým pod vedením Feduccia studoval embrya ptáků pod mikroskopem a svou studii publikoval v časopise Science.16 Jejich nálezy byly oznámeny takto:

Nový výzkum prokazuje, že ptáci postrádají embryonální palec, který měli dinosauři, což ukazuje na to, že pro tyto druhy je „téměř nemožné“, aby byly úzce příbuzné.17

Změnilo se plachtění v létání?

Feduccia a Martin odmítají myšlenku, že ptáci se vyvinuli z dinosaurů, a to z dobrého důvodu. Nicméně se nechtějí vzdát evoluce, takže místo toho věří, že ptáci se vyvinuli z plazů zvaných crocodilomorphs. Jsou toho názoru, že tito malí, krokodýlům podobní plazi žili na stromech a „zpočátku z větve na větev skákali, a potom plachtili“.18

Jenže plachtění není přechodovým stádiem mezi pozemským zvířetem a létavcem. Ti, co plachtí, mají buď ještě delší křídla než letci (srovnejte rozpětí křídel kluzáku s letadly nebo rozpětí křídel ptáků, jako je albatros, kteří tráví hodně času plachtěním), nebo mají širokou membránu, která je od křídla zcela odlišná (všimněte si tvaru rogala nebo poletuchy). K dosažení letu máváním je také nutná vysoce řiditelná svalová pohyblivost, což zase vyžaduje, aby mozek měl pro tyto pohyby program. V konečném důsledku to vyžaduje nové genetické informace, které nelétajícímu tvorovi chybí.

Dalším problémem je:

Nebyl nalezen ani jejich hypotetický předek, ani přechodové formy spojující je se známými fosilními ptáky. A i když správně říkají, že kladistické analýzy [srovnávání společných charakteristických rysů] jsou jen tak dobré, jako data, na nichž jsou založeny, žádná kladistická studie dosud nenavrhla předka, který by nebyl teropod.19

Stručně řečeno, Feduccia a Martin přinášejí zdrcující kritiku proti myšlence, že ptáci se „z gruntu“ vyvinuli z běhajících dinosaurů (kurzoriální teorie). Ale zastánci evoluce ptáků z dinosaurů staví stejně silné argumenty proti teorii Feduccia a Martina „ze stromů dolů“ (arboreální teorie). Důkazy svědčí o tom, že tito kritici mají pravdu – ptáci se nevyvinuli ani z běhajících dinosaurů, ani z mini-krokodýlů žijících na stromech. Ve skutečnosti se ptáci z jiných neptačích tvorů vůbec nevyvinuli! To je v souladu s biblickou zprávou, že různé druhy ptáků byly stvořeny pátého dne Stvořitelského týdne (Gen 1:20–23).

Rozdíly mezi plazy a ptáky

Všichni evolucionisté věří, že ptáci se vyvinuli z nějakého druhu plazů, i když se na tomto druhu nemohou shodnout. Plazi a ptáci se však v mnoha ohledech velmi liší. Létající ptáci mají aerodynamická těla s hmotností rozloženou pro vyvažování letu; kvůli lehkosti mají duté kosti, které jsou též součástí jejich dýchacího systému; pro létání mají výkonné svalstvo se speciálně navrženými dlouhými šlachami, které vedou přes otvory v ramenních kostech podobně jako na kladce; a mají velmi ostré vidění. Ptáci mají také dvě z nejlépe navržených struktur v přírodě – peří a speciální plíce.

Peří

Feduccia říká: „Peří je téměř dokonale upraveno k létání“, protože je lehké, pevné, aerodynamicky tvarované a má velmi důmyslnou strukturu ostnů a háčků. Díky této struktuře je vodotěsné a pták rychlým počechráním peří zobákem dosáhne opětovného zarovnání zploštělého peří do plně aerodynamického tvaru.20

A feather magnified

Prohlédněte si nádherně zvětšené ostny peří (vlevo), kde jsou vidět drobné háčky a drážky (200krát zvětšeno).21

Ateista a evolucionista Richard Dawkins, který je v knize Učení o evoluci velmi doporučovaný, s přehledem říká: „Pera jsou jen upravené plazí šupiny,“22 což je mezi evolucionisty všeobecně rozšířený názor. Ale šupiny jsou kožní záhyby; peří je komplexní struktura s ostny, drážkami a háčky. Peří se také utváří zcela jiným způsobem, od folikulů (kulovité vchlípeniny v pokožce, pozn. překl.) uvnitř kůže podobně jako je tomu u vlasů.

V kapitole 2 jsme si ukázali, že každá struktura nebo orgán musí být zastoupena informacemi na genetické úrovni, napsanými chemickou abecedou na dlouhé molekule DNA. Je zjevné, že kódované informace nutné pro stavbu peří jsou na zcela jiné úrovni, než jaké jsou vyžadovány pro šupiny. Protože pokud se šupiny měly vyvinout v peří, znamená to, že v ptačí DNA muselo vzniknout značné množství nové genetické informace, která se v DNA jeho údajného plazího předka nevyskytovala.

Přirozený výběr by jako obvykle neupřednostňoval hypotetické přechodové formy. Mnozí evolucionisté tvrdí, že dinosaurům se vyvinulo peří jako tepelná ochrana, a až později se vyvinulo a zdokonalilo pro účely létání. Ale stejně jako všechny takové příběhy typu „bylo, nebylo“, ani tento nedokáže vysvětlit, jak tato nová genetická informace vznikla, aby ji mohl přirozený výběr zvolit.

Dalším problémem je, že výběr pro tepelnou izolaci je naprosto odlišný od výběru pro létání. U ptáků, kteří ztratili schopnost létat, ztratilo také peří velkou část své struktury a začalo se podobat spíše srsti. U nelétavých ptáků by mutace degenerující aerodynamickou strukturu peří nebyly takovým handicapem jako u létajícího ptáka. Přirozený výběr by je tedy nevyloučil a mohl by dokonce takovou degeneraci zvolit. Jako obvykle, ztráta struktury peří a tím i schopnosti létat jsou ztrátami informací, takže jsou nežádoucí pro evoluci, která vyžaduje navýšení informací. Důležité je jen to, že peří poskytuje tepelnou izolaci a struktury podobné srsti jsou přínosné – tedy alespoň pro savce.23 To znamená, že pokud by bylo peří výhodné pro izolaci, přirozený výběr by pracoval proti vývoji letového peří. A peří v podobě chmýří je tedy vhodné.

Prachové peří je také dobrým izolantem a u nelétavých ptáků je běžné. Jeho načechranost spočívá v tom, že mu chybí háčky letového peří. Přirozený výběr by tedy opět fungoval tak, aby zachoval tepelnou izolaci a bránil by vývoji aerodynamického peří.

3833-feather
3833-scales
Podívejte se zde na rozdíl mezi podrobnou strukturou peří (vlevo) a šupin (vpravo), obojí bylo zvětšeno 80krát.

A konečně, také bílkoviny peří (Φ-keratiny) se biochemicky liší od bílkovin kůže a šupin (α-keratiny). Jak uzavírá jeden výzkumník:

Na morfologické úrovni je peří tradičně považováno za srovnatelné se šupinami plazů. Avšak pokud jde o vývoj, morfogenezi [vznik tvaru/formy], strukturu genu, složení a posloupnost proteinu, a tvorbu a strukturu vláken, to vše je u peří odlišné.24

Ptačí plíce

K přeměně plic plazů na plíce ptáků jsou nutné zcela radikální změny. V plících savců je vzduch nasáván do malých plicních sklípků (alveol), odkud krev získává kyslík a uvolňuje oxid uhličitý. Vydýchaný vzduch je poté vypuzen stejnou cestou, jakou přišel. Plazi mají podobný měchový systém, ale jejich plíce jsou uvnitř rozděleny; tj. jako jeden velký sklípek rozčleněný vychlípeninami zvanými septa (septum) vycházející ze stěn. Septa zvětšují povrch a výměna většiny plynů probíhá právě na tomto respiračním povrchu. Ptáci mají také vnitřně dělené plíce, ale jejich dýchání je mnohem složitější. Kromě plic mají ptáci složitý systém vzdušných vaků rozmístěných v těle, což zahrnuje dokonce i duté kostí. Tento systém udržuje vzduch proudící v plicích jedním směrem speciálními kanálky (parabronchi) a krev se pohybuje krevními cévami plic pro maximálně účinnou absorpci kyslíku v opačném směru,25 je to vynikající inženýrská konstrukce.26

Jak by se plíce plazů ve stylu „měchů“ postupně vyvinuly v ptačí plíce? Hypotetické mezistupně by pochopitelně nemohly fungovat správně, což znamená, že ubohé zvíře by nemohlo dýchat. Přirozený výběr by tedy pracoval na zachování stávajícího uspořádání tím, že by vyloučil všechny špatně fungující meziprodukty.

A i kdybychom na chvíli připustili, že dokážeme vytvořit teoretickou řadu funkčních mezistupňů, „šel“ by vůbec přirozený výběr tímto směrem? Pravděpodobně ne – vždyť netopýři zvládají všechno dokonale i s plícemi typu měchů – někteří dokonce mohou lovit v nadmořské výšce až tří kilometrů. Svou super-účinností se ptačí plíce stávají obzvláště výhodnými jen ve velmi vysokých nadmořských výškách s nízkou hladinou kyslíku. Náhrada stávajících plic plazů by tedy nedávala žádnou selektivní výhodu.27

Nemělo by nás tedy překvapovat, že Alan Feduccia se ve své hlavní práci o evoluci ptáků tohoto problému ani v nejmenším nedotkl.28

Někteří současní vědci zkoumající „plicní strukturu Sinosauropteryxe“ prokázali, že „jeho plíce na způsob měchů se nemohly vyvinout do vysoce výkonných plic moderních ptáků“.29

Je zajímavé, že tento důkaz proti své teorii neberou na lehkou váhu i někteří obhájci evoluce dinosaurů v ptáky se slovy: „Navrhovatelé tohoto argumentu nenabízejí žádné zvíře, jehož plíce by mohly vést k těm ptačím, které jsou extrémně složité a od plic všech ostatních živých zvířat se liší.“30 Jistě, protože vznik ptačích plic z plic jiného zvířete vyžaduje pouze evoluční víra.

Odkazy a poznámky

  1. Citace z V. Morell, Archaeopteryx: Early bird catches a can of worms, Science 259(5096):764–65, 5 February 1993. Zpět k textu.
  2. Courtesy of Steve Cardno, 1994. Zpět k textu.
  3. A. Feduccia, Evidence from claw geometry indicating arboreal habits of Archaeopteryx, Science 259(5096):790–793, 5 February 1993. Zpět k textu.
  4. D. Menton and C. Wieland, Bird evolution flies out the window, Creation 16(4):16–19, September–November 1994. Zpět k textu.
  5. The Examiner, Launceston, Tasmania, 19 October 1996. Zpět k textu.
  6. Ann Gibbons, New feathered fossil brings dinosaurs and birds closer, Science 274:720–721, 1996. Zpět k textu.
  7. J.D. Sarfati, Kentucky fried dinosaur? Creation 19(2):6, March–May 1997. Zpět k textu.
  8. New Scientist 154(2077):13, 12 April 1997; No dino feathers after all, Creation 19(3):6, June–August 1997. Zpět k textu.
  9. A. Perle et al., Flightless bird from the Cretaceous of Mongolia, Nature 362:623–626, 1993; note correction of the name to Mononykus, as Perle et al.’ choice, Mononychus, was already taken, Nature 363:188, 1993. Zpět k textu.
  10. Time (Australia), 26 April 1993. Zpět k textu.
  11. D.P. Prothero and R.M. Schoch, editors, Major Features of Vertebrate Evolution, On the Origin of Birds and of Avian Flight, by J.H. Ostrom (Knoxville, TN: University of Tennessee Press, 1994), p. 160–177. Zpět k textu.
  12. Ji Qiang, P.J. Currie, M.A. Norell, and Ji Shu-An, Two feathered dinosaurs from northeastern China, Nature 393(6687):753–761, 25 June 1998. Perspective by K. Padian, same issue, p. 729–730. Zpět k textu.
  13. Citace z 24 June 1998, CNN website www.cnn.com. Zpět k textu.
  14. Washington Post, 25 June 1998. Zpět k textu.
  15. A. Gibbons, New feathered fossil brings dinosaurs and birds closer, Science 274:720–721, 1996. Zpět k textu.
  16. A.C. Burke and A. Feduccia, Developmental patterns and the identification of homologies in the avian hand, Science 278(5338):666–8, 24 October 1997, with a perspective by R. Hinchliffe, The forward march of the bird-dinosaurs halted? p. 596–597; J.D. Sarfati, Dino-bird evolution falls flat, Creation 20(2):41, March 1998. Zpět k textu.
  17. The Cincinnati Enquirer, 25 October 1997. Zpět k textu.
  18. P. Shipman, Birds do it … Did dinosaurs? New Scientist 153(2067):26–31, 1 February 1997, p. 28. Zpět k textu.
  19. Ibid. Zpět k textu.
  20. A. Feduccia, The Origin and Evolution of Birds (New Haven, CT: Yale University Press, 1996), p. 130. Zpět k textu.
  21. Photo courtesy of Dr David Menton. Zpět k textu.
  22. R. Dawkins, Climbing Mount Improbable (Harmondsworth, Middlesex, England: Penguin Books, 1996), p. 113. Zpět k textu.
  23. A. Feduccia, The Origin and Evolution of Birds (New Haven, CT: Yale University Press, 1996), p. 130. Zpět k textu.
  24. A.H. Brush, On the origin of feathers, Journal of Evolutionary Biology 9:131–142, 1996. Zpět k textu.
  25. M. Denton, Evolution, a Theory in Crisis (Bethesda, MD: Adler & Adler, 1985), p. 199–213; K. Schmidt-Nielsen, How birds breathe, Scientific American, December 1971, p. 72–79. Zpět k textu.
  26. Inženýři hojně využívají tohoto principu protiproudé výměny, který je běžný i v živých organismech – viz P.F. Scholander, The wonderful net, Scientific American, April 1957, p. 96–107. Zpět k textu.
  27. Michael Denton, Blown away by design, Creation 21(4):14–15. Zpět k textu.
  28. A. Feduccia, The Origin and Evolution of Birds (New Haven, CT: Yale University Press, 1996). Nicméně tato kniha ukazuje, že toto široce přijímané dogma o evoluci ptáků z dinosaurů má množství děr. Zpět k textu.
  29. Ann Gibbons, New feathered fossil brings dinosaurs and birds closer, Science 274:720–721, 1996. Zpět k textu.
  30. K. Padian and L.M. Chiappe, The origin of birds and their flight, Scientific American 278(2):38–47, February 1998, p. 43. Zpět k textu.