Želvušky, příliš drsné pro evoluci
Publikováno v časopise Creation 40(1):27, Leden 2017
Nejodolnějšími živočichy na Zemi jsou „želvušky“ (tardigrades) – také známé jako „mechová prasátka“, „mikro-medvědi“ nebo „vodní medvědi“. Zpravidla nejsou větší než 1 mm (1/25 palce) a mohou přežít podmínky mnohem tvrdší, než by kdy mohli na Zemi zažít.
Například dokáží snést zmrazení v tekutém héliu (–267 °C nebo –452 °F), tedy jen o několik stupňů nad absolutní nulou (–273,15 °C nebo –459,67 °F), což je nejnižší možná teplota. Dokáží také přežít v teplotách až 151 °C (304 ºF), umístěné ve vakuu a bombardované elektrony, a mohou být vystavené mimořádně vysokým tlakům vody, 600 MPa (tj. 6 000 atmosfér) – což je šestkrát větší tlak než na nejhlubším dně zemského oceánu. A dokáží odolat působení rentgenových paprsků, které jsou 250krát silnější, než které by zabily člověka.
Pokud želvušky čelí extrémním podmínkám, pevně vtáhnou hlavu a nohy, „sbalí“ se do tvaru podobného barelu a vypnou svůj metabolismus – dokonce úplně zastaví i své dýchání. Tato klidová fáze, nazvaná „tun“ (což lze přeložit jako sud, bečka, přesný český výraz pro to nemáme, pozn. překl.), je vůči extrémním podmínkám vysoce odolná.
Při nedávném zkoumání tohoto úžasného přizpůsobení bylo zjištěno, že odolnost druhu želvušek Ramazzottius varieornatus vůči radiaci je způsobena speciálním proteinem, zvaném Dsup (zkratka „Damage suppression“, potlačení poškození).1,2 Ochrana před radiačním poškozením funguje tak, že proteiny Dsup zcela obklopují DNA želvušky, zatímco všechny její běžné funkce zůstanou nedotčeny. Dsup také umí vyčistit DNA od škodlivých činitelů, známých jako reaktivní formy kyslíku – kyslíkové radikály. Když se tedy obnoví příznivé okolnosti, želvušky oživnou – je to neuvěřitelně, ale nevykazují vůbec žádné negativní následky.
Nicméně při zkoumání toho, „jak to funguje“, není možné se vyhnout nepříjemné otázce (pro evolucionisty) „jak to všechno vzniklo“? Jde o to, že želvušky jsou příliš odolné na to, aby mohly vzniknout postupnou evolucí.3 Přirozený výběr může vybírat pouze charakteristické znaky nezbytné pro okamžité přežití. V důsledku toho nelze od evoluce očekávat vývoj inženýrsky naddimenzovaných tvorů pro taková hostitelská prostředí, kterým nemuseli nikdy čelit.4 A také proteiny obklopující DNA by normálně bránily reprodukci; takže zatímco (navržený) Dsup želvušek toto dokáže geniálním způsobem ošetřit, výběr pracuje proti nedostatečně vyvinutým jedincům.
Takže kdokoli, kdo zpochybňuje křesťanství a požaduje důkazy proti evoluci a pro Stvořitele, nemusí hledat nic jiného než se podívat na želvušky. Je to možná drsná lekce (Jan 3:19, 2. Tesalonským 2:11–12), ale pravdivá.
Odkazy a poznámky
- Hashimoto, T. et al., Extremotolerant tardigrade genome and improved radiotolerance of human cultured cells by tardigrade-unique protein, Nature Communications 7:12808, 20 September 2016 | doi:10.1038/ncomms12808. Also comment same issue: Bittel, J. Tardigrade protein helps human DNA withstand radiation | doi:10.1038/nature.2016.20648. Zpět k textu
- ‘Radiation shield’ found hidden in water bear genome, sciencemag.org, 20 September 2016. Zpět k textu
- Vetter, J., The ‘little bears’ that evolutionary theory can’t bear!, Creation 12(2):16–18, 1990; creation.com/water-bears. Zpět k textu
- Catchpoole, D., Life at the extremes, Creation 24(1):40–44, 2001; creation.com/extreme. Zpět k textu
Readers’ comments
Comments are automatically closed 14 days after publication.