Share
A- A A+

Věk Země

101 důkazů pro mladý věk Země a vesmíru

Don Batten
přeložil John Podmolik (Cesta panujícího Olomouc)

Publikováno: 4. června 2009

there is much evidence for a young age of the earth
Je mnoho kategorií evidence pro věk Země avesmíru, které ukazují, že jsou mnohem mladší,než se dnes běžně prohlašuje

Může věda prokázat věk Země?

Žádná vědecká metoda nemůže prokázat věk Země a vesmíru, a to zahrnuje i ty, které jsme uvedli zde. I když se “indikátorům věků” [age indicators] říká “hodiny” [“clocks”], tak opravdu nejsou, protože všechny věky jsou výsledkem kalkulací, které nezbytně zahrnují vytváření předpokladů [assumptions] o minulosti. Vždycky musí být počáteční čas “hodin” předpokládaný stejně jako způsob, kterým se rychlost hodin měnila během doby. Navíc se musí předpokládat, že hodiny nebyly nikdy narušeny.

Neexistují žádné nezávislé přírodní hodiny, kterými mohou být tyto předpoklady otestovány. Například rozsah vytváření kráterů [cratering] na Měsíci, což je založeno na pozorování rychlosti vytváření kráterů v současnosti, by naznačoval, že Měsíc je docela starý. Avšak abychom tohoto závěru dosáhli, tak musíme předpokládat, že rychlost vytváření kráterů byla stejná v minulosti stejně jako je dnes. A jsou na to dnes dobré důvody, abychom si mysleli, že ta rychlost mohla být v minulosti docela intenzívní [intense], a v tomto případě krátery nenaznačují dlouhověkost vůbec (viz dále v článku).

Věky milionů roků jsou všechny kalkulované z předpokladu, že rychlosti změn procesů v minulosti byly stejné, jako můžeme pozorovat dnes—tomuto se říká princip uniformitarianismu [principle of uniformitarianism]. Jestliže věk kalkulovaný z takových předpokladů nesouhlasí s tím, jak si (evolucionáři) myslí, že by měl věk být, tak oni usoudí, že jejich předpoklady pro takový případ neplatily, a prostě si je podle potřeby přizpůsobí. Jestliže jim kalkulovaný výsledek přijatelný věk dá, tak jej výzkumníci [investigators] publikují.

Příklady mladých věků [young ages], které jsou zde uvedeny, jsou také získány aplikováním stejného principu uniformitarianismu. Zastánci dlouhověkosti [long-age proponents] tento druh důkazu pro mladý věk Země zavrhnou [dismiss] tím, že se budou dohadovat, že předpoklady o minulosti v těchto případech neplatí. Jinými slovy, věk vůbec není záležitost vědeckého pozorování, ale jen argument o našich předpokladech týkajících se nepozorované [unobserved] minulosti.

Předpoklady [assumptions], které jsou za důkazy [evidences] zde prezentovanými, nemohou být dokázány, ale fakt, že tak široká škála různých fenoménů, které všechny nasvědčují mnohem mladší věky než jsou běžně v současnosti přijímány, poskytuje přesvědčivý argument [strong case] pro zpochybnění těchto přijatých věků (okolo 14 miliard roků pro vesmír a 4.5 miliard roků pro solární systém).

Také množství důkazů, spíše než by dávalo nějaký odhad věku, zpochybňuje předpoklad pomalého a postupného [slow-and-gradual] uniformitarianismu, na kterém závisí všechny datovací metody dlouhých věků [deep-time].

Mnohé z těchto ukazatelů pro mladé věky byly objeveny, když vědci kreacionisté začali zkoumat věci, které měly údajně “dokazovat” dlouhé věky. Poučení z tohoto je jasné: když evolucionisté hodí nějakou novou výzvu biblickému časovému přehledu [timeline], netrapte se nad tím. Dříve nebo později bude ten údajný důkaz převrácený na hlavu a dokonce bude přidaný do tohoto seznamu důkazů pro mladší věk Země. Na druhou stranu některé z důkazů zde uvedených se mohou ukázat jako nepodložené [ill-founded] dalším výzkumem a budou potřebovat úpravu. Taková je přirozenost vědy, obzvláště historické vědy, protože nemůžeme udělat žádné experimenty minulých událostí (viz “to není věda”).

Věda je založená na pozorování a jediným spolehlivým prostředkem, jak určit věk čehokoliv, je svědectví spolehlivého svědka, který ty události pozoroval. Bible tvrdí, že je komunikací jediné osoby, která byla svědkem události stvoření-Stvořitele samého. Jako taková je Bible jediným spolehlivým prostředkem toho, jak znát věk Země a vesmíru. Viz The Universe’s Birth Certificate and Biblical chronogenealogies (technical) [Rodný list vesmíru a biblické časové genealogie (technicky)].

Nakonec bude Bible ospravedlněna [vindicated] a ti, kteří popírají její svědectví, budou zatracení [confounded]. Ta stejná Bible nám také říká o božím soudu pro ty, kteří mu odmítají právo, aby přes ně vládl. Ale také nám říká o jeho ochotě nám odpustit naše vzdorovité chování. To umožnil příchod anointujícího (christa) Ježíše do světa, neboť on byl intimně zapojený v procesu stvoření na začátku (Jan 1:1–3)(viz Dobrou zprávu [Good news]).

Biologický důkaz pro mladý věk Země

Image: Dr Mary Schweitzer Cells and connective tissue can be clearly seen.
Zobrazení: Dr Mary Schweitzer Buňky a spojovací tkáň jsou jasně vidět. Nález tvárných cév, krevních buněk a bílkovin v kosti dinosaura je v souladu s věkem fosílie několik tisíc roků, ne 65 milionů roků a více, jak tvrdí paleontologové. 

1. DNA ve “starověkých” [“ancient”] fosíliích. DNA extrahované z bakterií, které jsou údajně 425 milionů roků staré, zpochybňují tento věk, protože DNA nemůže vydržet více než tisíce roků.

2. Bakterie Lazarus—bakterie oživená ze solných inkluzí [salt inclusions] údajně 250 milionů roků stará nasvědčuje, že sůl není miliony roků stará.

3. Rozklad v lidském genomu poplatný mnohonásobným mírně škodlivým [deleterious] mutacím v každé generaci je v souladu [consistent] s původem před několika tisící roky. Sanford, J., Genetic entropy and the mystery of the genome [Genetická entropie a záhada genomu], Ivan Press, 2005; viz recenzi knihy a rozhovor s autorem v čísle magazínu Creation 30(4):45–47, září 2008. Toto bylo potvrzeno realistickým modelováním populační genetikou, která ukazuje, že genomy jsou mladé řádově tisíce roků. Viz Sanford, J., Baumgardner, J., Brewer, W., Gibson, P. a Remine, W., Mendel’s Accountant: A biologically realistic forward-time population genetics program [Mendelův účetní: Program biologicky realistické doby nárůstu populační genetiky], SCPE 8(2):147–165, 2007.

4. Data pro “mitochondrial Eve” [“mitochondriální Evu”] jsou v souladu [consistent] se společným původem všech lidí před několika tisíci roky.

5. Velmi omezená variace v pořadí [sequence] DNA lidského Y-chromozomu okolo světa je v souladu s nedávným původem lidstva, tisíce, ne miliony roků.

6. Mnohé fosilní kosti “datované” jako mnoho milionů roků staré jsou stěží mineralizované, pokud vůbec. Toto odporuje široce věřenému starému věku Země. Viz například dinosauří kosti-jak jsou opravdu staré?

7. Dinosauří krevní buňky, cévy, bílkoviny (hemoglobin, osteocalcin, kolagen) nejsou v souladu s jejich údajným věkem, ale dává to větší smysl, když jsou zbytky mladé.

8. Nedostatek 50:50 racemizace [racemization] aminokyselin ve fosiliích “datovaných” jako miliony roků stare, zatímco kompletní racemizace by nastala v tisíci rocích.

9. Žijící fosílie—medůzy, graptolity [graptolites], “latimérie podivná” [coelacanth], stromatolity [stromatolites], Wolemiho borovice [Wollemi pine] a stovky dalších. Že tak mnoho set druhů [species] mohlo zůstat tak nezměněných až miliardy roků jako v případě stromatolitů, mluví proti reálnosti milionů a miliard roků.

10. Nepokračující [discontinuous] pořadí fosilií. Například “latimérie podivná” [coelacanth], Wolemiho borovice a různé “indexní” fosilie, které jsou přítomné v údajně starověkých vrstvách, od té doby chybějí ve vrstvách představujících mnoho milionů roků, ale dnes stále ještě žijí. Taková nepokračování [discontinuities] mluví proti interpretaci formací skal jako během nesmírných geologických věků—jak by se mohly například “latimérie” [Coelacanths] vyhnout zfosilizování po 65 milionů roků? Viz The “Lazarus effect”: rodent “resurrection” [Lazarův efekt:: “vzkříšení” hlodavců]!

11. Stáří nejstarších žijících organismů a stromů na světě jsou v souladu [consistent] se stářím Země – tisíců roků.

Geologické důkazy pro nízký věk Země

Foto Don Batten  Eastern beach syncline
Radikální ohyb (vrstev) na Eastern Beach poblíž města Auckland, New Zealand, ukazuje, že když se nánosy [sediments] usazovaly, tak byly měkké a tvárné, což je neslučitelné s dlouhými dobami pro jejich formaci. Takové ohyby (vrstev) jsou vídané po celém světě a jsou souhlasné s mladým věkem Země. 

12. Nedostatek fosilizovaných rostlin v mnoha formacích obsahujících hojné fosílie býložravých zvířat. Například Morrisonova jurská formace [Morrison Formation (Jurassic)] v Montaně. Viz Origins 21(1):51–56, 1994. Také Coconino pískovec v Grand kaňonu [Grand Canyon] má mnohé fosilizované zvířecí řady šlépějí [track-ways (animals)], ale je téměř bez rostlin. Implikace: tyto skály nejsou ekosystémy “éry” pohřbené na místě [in situ] během dlouhých časových období, jak tvrdí evolucionisté. Evidence je mnohem více v souladu s katastrofickým transportem a následujícím pohřbením během masívní globální potopy v době Noachově. Toto eliminuje údajnou evidenci pro miliony roků.

13. Tlusté, těsně ohnuté vrstvy [tightly bent strata] bez známek tavení nebo prasklin. Například the Kaibab upwarp [vyklenutá vrstva] v Grand kaňonu ukazuje rapidní ohyb předtím, než měly sedimenty čas ztvrdnout (písková zrnka nebyla prodloužena [elongated] pod tlakem, jak by se dalo očekávat, kdyby skála ztvrdla). Toto zcela likviduje [wipes out] stovky milionů roků času a je to v souladu s extrémně rychlou formací během biblické potopy. Viz Warped earth [Deformovaná Země].

14. Polystrate fossils [mnohovrstvé fosílie]—kmeny stromů v uhlí (Auracaria spp. king billy pines, celery top pines [druhy borovic] v uhlí jižní hemisféry). Jsou také kmeny stromů, které procházejí mnoha vrstvami [polystrate tree trunks] v Yellowstonském parku ve fosilizovaných lesích a v oblasti Joggins v (kanadské provincii) Nova Scotia a na mnoha dalších místech. Fosilizované kmeny ‘lycopod’ [‘plavuní’] procházející mnoha vrstvami [polystrate] se vyskytují v uhlí severní hemisféry, které opět ukazují rychlé pohřbení/formaci organického materiálu, který se stal uhlím.

15. Experimenty ukazují, že s podmínkami imitujícími přírodní síly se uhlí formuje rychle: během týdnů se vytváří hnědé uhlí, během měsíců černé uhlí. Není potřeba milionů roků. Navíc dlouhé časové periody mohou být pro formaci uhlí překážkou, protože je zde zvýšená pravděpodobnost permineralizace [permineralization] dřeva, která je překážkou pro zuhelnatění.

16. Experimenty ukazují, že s podmínkami imitujícími přírodní síly vzniká nafta rychle a nepotřebuje proto miliony roků, což je také v souladu s věkem několika tisíců roků.

17. Experimenty ukazují, že s podmínkami imitujícími přírodní síly se opály formují rychle, během týdnů, ne milionů roků, jak se běžně tvrdí.

18. Evidence pro rychlou katastrofickou formaci uhelných vrstev mluví proti stovkám milionů roků, o kterých se běžně mluví, že jsou pro tento proces potřeba, což zahrnuje sloje ve tvaru Z [Z-shaped seams], které poukazují na jedinou událost naplavení [single depositional event], která tyto vrstvy vytvořila.

19. Evidence pro rychlé zkamenění dřeva mluví proti potřebě dlouhých časových period a je v souladu s věkem tisíců roků.

20. Úlomkovité kanálky a trubice [Clastic dykes and pipes] (narušení usazené vrstvy skrze přes ni ležící sedimentární vrstvu skály) ukazují, že překrývající vrstvy skály byly ještě měkké, když se to stalo. Toto drasticky komprimuje časovou stupnici údajně nezbytnou pro usazeninu prostupující vrstvy skály [penetrated rock strata]. Viz Walker, T., Fluidisation pipes: Evidence of large-scale watery catastrophe [Fluidizační trubice: Evidence vodní katastrofy velkého rozsahu], Journal of Creation (TJ) 14(3):8–9, 2000.

21. Pseudo přizpůsobení se nebo parakonformity [Para(pseudo)conformities]—kde jedna vrstva skály sedí na další vrstvě, ale s údajně chybějícími miliony roků geologického času, ale přesto styčná plocha [contact plane] postrádá jakoukoliv významnou erozi-to znamená, že je to “plochá mezera” [“flat gap”]. Například pískovec Coconino / Hermit shale [poustevnická břidlice] v Grand kaňonu (údajná časová mezera deseti milionů roků). Tlustá formace Schnebly Hill (pískovec) leží mezi Coconino a Hermit v centrální Arizoně. Viz Austin, S.A., Grand Canyon, monument to catastrophe [Grand kaňon, monument katastrofy], ICR, Santee, CA, USA, 1994 a Snelling, A., The case of the “missing” geologic time [Případ “chybějícího” geologického času], Creation 14(3):31–35, 1992.

22. Přítomnost pomíjivých stop [ephemeral markings] (stopy dešťových kapek, stopy vlnění, řady zvířecích stop) na hranicích pseudo přizpůsobení se [paraconformities] ukazují, že svrchní vrstva skály byla usazena okamžitě po té spodní, což eliminuje mnoho milionů časové “mezery” [“gap” time]. Viz odkazy v pseudo přizpůsobení se [para(pseudo)conformities].

23. Proplétání [Inter-tonguing] přilehlých vrstev, které jsou údajně oddělené dobou milionů roků, také eliminuje mnoho milionů roků údajného geologického času. Případ “chybějícího” geologického času; Mississippian and Cambrian strata interbedding: 200 million years hiatus in question [Proplétající se mississippské a kambrijské vrstvy: Pochybná mezera 200 milionů roků], CRSQ 23(4):160–167.

24. Chybějící bioturbace [bioturbation] (díry po červech nebo růstu kořenů) v parakonformitách (plochých mezerách) ještě více zdůrazňuje nedostatek času potřebného tam, kde evoluční geologové vkládají mnoho milionů roků, aby přinutili skály souhlasit s “daným” časovým měřítkem miliard roků.

25. Téměř úplný nedostatek jasně rozeznatelných půdních vrstev kdekoliv v geologickém sloupci. Geologové tvrdí, že našli mnoho “fosilních” půd (paleosols), ale tyto jsou zcela odlišné od dnešních druhů půdy, které nemají vlastnosti, které charakterizují půdní horizonty [soil horizons]; vlastnosti, které jsou používané v klasifikaci různých půd. Každá, která byla prozkoumaná důsledně, potvrzuje nedostatek charakteristik správné půdy [proper soil]. Jestli je “hloubka času” [“deep time”] správná se stovkami milionů roků hojného života na Zemi, tak by mělo být mnohokrát více hojných příležitostí pro formaci půdy. Viz Klevberg, P. a Bandy, R., CRSQ 39:252–68; CRSQ 40:99–116, 2003; Walker, T., Paleosols: digging deeper buries “challenge” to Flood geology [Paleosoly: hlubší kopání pohřbívá “pochybnosti” o geologii potopy], Journal of Creation 17(3):28–34, 2003.

26. Limitovaný rozsah nekonformit [unconformities] (nekonformita [unconformity]: povrch eroze, který odděluje mladší vrstvy od starších skal). Povrchy erodují rychle (například Badlands, South Dakota), ale tyto nekonformity jsou velice limitované. Je “veliký nesoulad” v základu Grand kaňonu, ale jinak jsou údajně ~300 milionů roků staré vrstvy usazené nahoře bez nějaké výrazné nekonformity [significant unconformity]. Toto je zase v souladu s mnohem kratším časem uložení těchto vrstev. Viz Para(pseudo)conformities [Pseudo přizpůsobení se nebo parakonformity].

27. Obsah soli v nejstarším jezeře na světě je v rozporu se svým údajným stářím a nasvědčuje, že jeho stáří je více v souladu s jeho formací po Noachově potopě, což je v souladu s mladým věkem Země.

28. Zjištění, že podmořské sesuvy půdy [underwater landslides (“turbidity currents”-zakalené proudy)] pohybující se rychlostí asi 50 km/hod mohou vytvořit obrovské oblasti sedimentu během několika hodin (Press, F., and Siever, R., Earth, 4th ed., Freeman & Co., NY, USA, 1986). Sedimenty, nebo-li usazeniny, o kterých se myslelo, že se zformovaly pomalu během dlouhých věků [eons of time], se nyní začínají uznávat, že se zformovaly extrémně rychle. Viz například: A classic tillite reclassified as a submarine debris flow (Technical) [Klasický tilite* přehodnocený jako podmořský proud suti]. (*Tillite je různorodá kamenná suť [till], která ztvrdla jako vrstva skály-pozn. překl.)

29. Výzkum nádrže s umělým vodním přívodním korytem [flume tank research] s usazeninami různých velikostí částic ukazují, že navrstvené skalní vrstvy, o kterých se myslelo, že se zformovaly během obrovsky dlouhých časových period na dně jezer, se v podstatě zformovaly velice rychle. Dokonce i precizní tloušťky vrstev skal byly duplikované potom, co byly rozmělněné na jejich sedimentární částice a prohnané skrze umělé přívodní koryto [flume]. Viz Experiments in stratification of heterogeneous sand mixtures [Experimenty ve vrstvení různorodých pískových směsí], Sedimentation Experiments: Nature finally catches up! [Experimenty s usazeninami: Příroda to konečně dohání!] a od Sandy Stripes Do many layers mean many years? [Znamená mnoho vrstev mnoho roků?]

30. Pozorované příklady rychlých formací kaňonů [rapid canyon formation]; například: Providence Canyon v jihozápadní Georgii, Burlingame Canyon poblíž Walla Walla ve státě Washington a Lower Loowit Canyon poblíž Mount St Helens. Rychlost formace těchto kaňonů, které vypadají podobně jako ostatní kaňony, kterým údajně trvalo mnoho milionů roků než se zformovaly, zpochybňuje údajný věk kaňonů, které nikdo neviděl, jak vznikaly.

31. Pozorované příklady rychlého vzniku a dospění ostrovů, jako je třeba Surtsey, které matou zmínku [confound the notion], že takovým ostrovům trvalo dlouhé časové periody, aby se zformovaly. Viz také: Tuluman—A Test of Time [Časová zkouška].

32. Rychlost horizontální eroze pobřeží. Například svah u pláže v Británii pojmenovaný Beachy Head (UK), ztrácí v moři metr pobřeží každých šest roků.

33. Rychlost eroze kontinentů vertikálně není konzistentní s předpokládaným dlouhým věkem Země. Viz Creation 22(2):18–21.

34. Existence výrazných plochých náhorních plošin, které jsou “datované” jako mnoho milionů roků stare (“elevated paleoplains” [“vyvýšené paleopláně”]). Příkladem je Kangaroo Island (Australia). C.R. Twidale, slavný australský geograf [physical geographer] napsal: “přežití těchto paleoforem je do určité míry trapnost [embarrassment] pro všechny běžně uznávané modely vývoje krajiny.” Twidale, C.R. On the survival of paleoforms [O přežití paleoforem], American Journal of Science 5(276):77–95, 1976 (quote on p. 81). Viz Austin, S.A., Did landscapes evolve? [Vyvíjely se krajiny?] Impact 118, April 1983.

35. Nedávný a téměř simultánní původ všech vysokých pohoří v celém světě—včetně Himalájí, Alp, And a Skalnatých hor [Rockies]—které prošly většinu zvednutí do jejich současných vyvýšenin, což začalo před “pěti miliony” roků, zatímco procesy budování hor údajně trvaly až miliardy roků. Viz Baumgardner, J., Recent uplift of today’s mountains [Nedávné zvednutí se dnešních hor]. Impact 381, březen 2005.

36. Vodní průrvy [water gaps]. Toto jsou rokle, které procházejí pohořími, kde proudí řeky. Tyto se vyskytují po celém světě a jsou součástí toho, čemu evoluční geologové říkají “discordant drainage systems” [“disharmonické odtokové systémy”]. Jsou “disharmonické” [“discordant”], protože nepasují do systému víry o dlouhých časech. Důkazy ukazují, že se zformovaly rychle v mnohem mladším rámci věkového období, kdy byly prolomeny rokle v recesívní fázi globální potopy za dnů Noacha. Viz Oard, M., Do rivers erode through mountains? [Erodují řeky skrze hory?] Vodní průrvy jsou silnými důkazy pro potopu v Genesis, Creation 29(3):18–23, 2007.

Niagara Falls
Měřené rychlosti eroze na místech jako jsou Niagarské vodopády souhlasí s časovým rámcem několika tisíců roků od Noahovy potopy.

37. Eroze u Niagarských vodopádů a dalších takových míst je v souladu s jen několika tisíci roky od doby biblické potopy.

38. Rychlost růstu říční delty je v souladu s tisíci roky od biblické potopy, ne s velkými časovými periodami. Tento argument jde až nazpět k Markovi Twainovi. Například 1. Mississippi—Creation Research Quarterly (CRSQ) 9:96–114, 1992; CRSQ 14:77; CRSQ 25:121–123. E.g. 2 Tigris–Euphrates: CRSQ 14:87, 1977.

39. Neúměrně malé proudy [underfit streams]. Říční údolí jsou příliš veliké pro proudy, které obsahují. Dury mluví o “celokontinentální distribuci neúměrně malých proudů” [“continent-wide distribution of underfit streams”]. Použitím charakteristiky klikatících se řečišť Dury usoudil, že proudy měly obvykle v minulosti 20x až 60x větší průtok než v současnosti. Toto znamená, že říční údolí by byla proříznutá velice rychle, ne pomalu během dlouhých časových period [eons of time]. Viz Austin, S.A., Did landscapes evolve? [Vyvíjely se krajiny?] Impact 118, 1983.

40. Obsah soli v moři. Dokonce i ignorování efektu biblické potopy a předpokládání nulového začátku slanosti a všechny poměry přibývání a ztrát [rates of input and removal] tak, aby se zmaximalizovala délka času potřebná k akumulaci veškeré soli, tak maximální stáří oceánů-62 milionů roků je méně než jedna padesátina [1/50] stáří, o kterém evolucionisté tvrdí, že oceány mají. Toto nasvědčuje, že stáří Země je také radikálně nižší.

41. Množství sedimentů na dně moře za současné rychlosti eroze půdy by se akumulovalo jen ve 12 milionech roků, což je okamžik ve srovnání s údajným věkem většiny dna oceánů, který má být 3 miliardy roků. Navíc geologové věřící na dlouhé věky předpokládají [reckon], že v minulosti byla vyšší rychlost eroze, což zkracuje časový rámec. Z biblického pohledu by bylo přidáno na konci Noachovy potopy do moře hodně nánosů tím, že by voda odtékající z nezpevněného povrchu země udělala množství existujících nánosů dokonale konzistentním s historií jen několika tisíců roků.

42. Železo-manganové uzliny [iron-manganese nodules (IMN)] na dně moře. Měřené rychlosti růstu těchto uzlin indikují stáří jen několika tisíců roků. Lalomov, A.V., 2007. Mineral deposits as an example of geological rates [Minerální usazeniny jako příklad rychlostí geologických nárůstů]. CRSQ 44(1):64–66.

43. Stáří nánosů rýžovišť [placer deposits] (koncentrace těžkých kovů jako cín v moderních usazeninách a zpevněné sedimentární skály). Měřené rychlosti usazenin nasvědčují stáří tisíců roků, ne předpokládaných milionů. Viz Lalomov, A.V., a Tabolitch, S.E., 2000. Age determination of coastal submarine placer, Val’cumey, northern Siberia [Určování stáří podmořského rýžoviště u pobřeží Val’cumey, severní Sibiř]. Journal of Creation (TJ) 14(3):83–90.

44. Tlak v naftových / plynových vrtech poukazuje na nedávný původ nafty a zemního plynu. Kdyby byly mnoho milionů roků staré, očekávali bychom, že se tlaky vyrovnají [equilibrate], dokonce i ve skalách s nízkou propustností [permeability]. “Experti v hledání nafty [petroleum prospecting] se zmiňují o nemožnosti vytvoření efektivního modelu pro dlouhé a pomalé vytváření nafty [oil generation] během milionů roků (Petukhov, 2004). Podle jejich názoru-jestli modely vyžadují standardní geochronologickou stupnici pro dobu multimilionů roků, tak nejlepší strategie průzkumu by byla vrtat podle náhodné souřadnicové mřížky.” Lalomov, A.V., 2007. Mineral deposits as an example of geological rates [Minerálové usazeniny jako příklad geologických rychlostí růstu]. CRSQ 44(1):64–66.

45. Přímé důkazy, že se dnes nafta vytváří v Guaymas Basin a v Bass Strait [průliv mezi Jižní Austrálií a Tasmánií, pozn. př.] je konzistentní s mladou Zemí (i když ne nezbytně [důkazem] pro mladou Zemi).

46. Rychlé změny [rapid reversals] v paleomagnetismu podkopávají použití paleomagnetismu v datování dlouhověkosti skal a mluví o rychlých procesech, což enormně komprimuje časovou stupnici dlouhověkosti.

47. Systém [pattern] magnetizace v magnetických pruzích, kde se kumuluje [welling up] magma ve středomořských příkopech [mid-ocean trenches], oponuje víře, že změny [reversals] vezmou mnoho tisíc roků a spíše poukazuje na rychlé roztahování dna moře [sea-floor spreading] tak jako rychlé magnetické změny, což je konzistentní s mladou Zemí (Humphreys, D.R., Has the Earth’s magnetic field ever flipped? [Převrátilo se někdy magnetické pole Země?] Creation Research Quarterly 25(3):130–137, 1988).

Magnetic reversal pattern mid-ocean ridges
Podél podmořských horských hřbetů podrobná struktura magnetické polarizace s ostrovy rozdílné polarity mluví o rychlých změnách ve směru magnetického pole Země, skrze rychlost chladnutí lávy. Toto je v souladu [consistent] s mladou Zemí.

48. Měřené rychlosti růstu stalaktitů a stalagmitů ve vápencových jeskyních jsou v souladu s mladým věkem několika tisíců roků. Viz take články o formaci vápencových jeskyní.

49. Rozklad [decay] magnetického pole Země. Exponenciální rozklad [decay] je z měření evidentní a je v souladu s teorií o volném rozkladu [free decay] od doby stvoření, což nasvědčuje stáří Země méně než 20 000 roků.

50. Nadbytečný únik tepla [excess heat flow] ze Země je v souladu s nízkým věkem spíše než s miliardami roků, dokonce i při započítání tepla z radioaktivního rozkladu [decay]. Viz Woodmorappe, J., 1999. Lord Kelvin revisited on the young age of the earth [Lord Kelvin znovu navštívený týkaje se mladého věku Země]. Journal of Creation (TJ) 13(1):14, 1999.

Radiometrické datování

51. Uhlík 14 v uhlí nasvědčuje věkům tisíců roků a jasně odporuje věkům milionů roků.

52. Uhlík 14 v naftě znovu nasvědčuje věkům tisíců, ne milionů roků.

53. Uhlík 14 ve fosilním dřevu také nasvědčuje věkům tisíců, ne milionů roků.

54. Uhlík 14 v diamantech nasvědčuje věkům tisíců, ne miliardám roků.

55. Rozporuplná [incongruent] data radioizotopu použitím stejné techniky argumentují proti spoléhání se na datovací metody, které udávají stáří milionů roků.

56. Rozporuplná [incongruent] data radioizotopu použitím jiných technik argumentují proti spoléhání se na datovací metody, které dávají miliony roků (nebo miliardy roků pro stáří Země).

57. Prokazatelně neradiogenické “isochrony” [demonstrably non-radiogenic “isochrons”] radioaktivních a neradioaktivních prvků podkopávají předpoklady isochronového “datování”, které udává miliardy roků. “Falešné” isochrony jsou běžné.

58. Různé povrchy stejného zirkonového krystalu a různé zirkony ze stejné skály udávající různá “stáří” podkopávají všechna “data” získaná ze zirkonů.

59. Evidence období rychlého radioaktivního rozkladu v nedávné minulosti (koncentrace olova a hélia a stupně rozptylu [diffusion rates] v zirkonech) poukazují na vysvětlení mladé Země.

60. Množství hélia, produkt rozkladu alfa částic [alpha-decay] radioaktivních prvků, uchované v zirkonech v žule je v souladu s věkem 6000±2000 roků, ne údajných miliard roků. Viz: Humphreys, D.R., Young helium diffusion age of zircons supports accelerated nuclear decay [Mladý věk rozptylu hélia v zirkonech podporuje zrychlený nukleární rozklad], in Vardiman, Snelling, and Chaffin (eds.), Radioisotopes and the Age of the Earth: Results of a Young Earth Creationist Research Initiative [Radioizotopy a věk Země: Výsledky Iniciativy kreacionistického výzkumu mladé Země], Institute for Creation Research and Creation Research Society, 848 pp., 2005

61. Olovo v zirkonech z hloubkových vrtů do jádra ve srovnání s výsledky z mělkých vrtů. (Výsledky) jsou podobné, ale mělo by být méně olova z těch hlubších díky vyšší teplotě, která způsobuje vyšší rychlosti rozptylu [diffusion rates] během běžně předpokládaných dlouhých dob. Jestli ty doby jsou tisíce roků, tak by se neočekával velký rozdíl-což je také tento případ (Gentry, R., et al., Differential lead retention in zircons: Implications for nuclear waste containment [Rozdílné zachování olova v zirkonech: Důsledky pro kontrolu nukleárního odpadu], Science 216(4543):296–298, 1982; DOI: 10.1126/science.216.4543.296).

62. Pleochroické1 aureoly [halos] vytvořené v žule koncentrovanými tečkami prvků s krátkodobým poločasem rozpadu [short half-life elements], jako je například polonium, poukazují na periodu rychlého nukleárního rozkladu zdrojových izotopů s dlouhým poločasem rozpadu [long half-life parent isotopes] během formace skal a na rychlou formaci skal, což obojí mluví proti běžným idejím geologické dlouhověkosti a ohromnému stáří Země. Viz: Radiohalos: Startling evidence of catastrophic geologic processes [Pleochroické aureoly: Překvapující evidence katastrofických geologických procesů], Creation 28(2):46–50, 2006.

63. Zmáčknuté [squashed] pleochroické aureoly (radiohalos) byly zformované z rozpadu polonia (prvek s velmi krátkým poločasem rozpadu) v zuhelnatělém dřevě z několika geologických věků, což nasvědčuje rychlé formaci všech vrstev ve zhruba stejném čase, ve stejném procesu, což je také v souladu s biblickým modelem “mladé” Země spíše než s dobou milionů roků údajně potřebných pro tyto události.

64. Australská “Burning Mountain” [Hořící hora] mluví proti radiometrickému datování a systému víry o milionech roků (podle radiometrického datování vzniklé lávy [lava intrusion], která zapálila uhlí-uhlí v hořící hoře má hořet již po asi 40 milionů roků, ale toto zřetelně není reálné [feasible]).

Astronomická evidence

Foto NASA PicDescription
Více a více se uznává, že prsteny Saturnu jsou relativně nedávné [short-lived], spíše než nezbytně neměnné během milionů roků.

65. Evidence nedávné vulkanické aktivity na Měsíci Země je v nesouladu [inconsistent] s jeho údajným dlouhým věkem, protože by měl být již dávno vychladlý, kdyby byl starý miliardy roků. Viz-Transient lunar phenomena: a permanent problem for evolutionary models of Moon formation [Krátkodobý lunární fenomén: trvalý problem pro evoluční modely zformování Měsíce], Walker, T., and Catchpoole, D., Lunar volcanoes rock long-age timeframe [Měsíční sopky otřásají časovým rámcem dlouhověkosti], Creation 31(3):18, 2009.

66. Vzdalování se Měsíce od Země. Přílivová frikce [tidal friction] způsobuje, že se měsíc vzdaluje od Země 4 cm za rok. Bylo by to větší, když by Měsíc a Země k sobě byli blížeji. Země a Měsíc by byli v katastrofické blízkosti [proximity] (Roche limit) za méně než čtvrtinu jejich údajného stáří.

67. Zpomalování Země. Rychlost přílivového rozptylu angulární hybnosti [momentum] Země: zvyšující se délka dne, v současnosti o 0.002 vteřin za den každé století (proto by byl nemožně krátký den před miliardami roků a velmi pomalý den krátce po narůstání [accretion] a před požadovaným gigantickým nárazem [postulated giant impact], který měl zformovat Měsíc). Viz: How long has the moon been receding [Jak dlouho se Měsíc vzdaluje]?

68. Přízračné krátery [ghost craters] na měsíčních maria (jednotné číslo mare: temná “moře” zformovaná z masívních proudů lávy) jsou problémem pro dlouhé věky. Evolucionisté věří, že proudy lávy byly způsobené enormními nárazy a že tato láva částečně pohřbila jiné menší krátery po nárazech, zanechávaje tak “přízraky”. Ale toto znamená, že menší nárazy nemohly být příliš dlouho po tom mohutném, jinak by láva ztvrdla před nárazem. Toto nasvědčuje, že by musel být velice úzký časový rámec pro vytváření lunárních kráterů, a v důsledku toho by musel být i pro ostatní tělesa s krátery v naší Sluneční soustavě. Tato (tělesa) nasvědčují, že vytváření kráterů se dělo docela rychle. Viz Fryman, H., Ghost craters in the sky [Přízračné krátery na obloze], Creation Matters 4(1):6, 1999; A biblically based cratering theory [Biblicky založená teorie vytváření kráterů] (Faulkner); Lunar volcanoes rock long-age timeframe [Měsíční sopky otřásají časovým rámcem dlouhověkosti].

69. Přítomnost významného magnetického pole okolo Merkuru není v souladu se svým údajným věkem milliard roků. Tak malá planeta by měla dostatečně vychladnout, takže jakékoliv tekuté jádro [liquid core] by ztvrdlo a zabránilo by tak mechanismu “dynama” evolucionistů. Viz také: Mercury’s magnetic field is young! [Magnetické pole Merkuru je mladé!] Humphreys, D.R., Journal of Creation 22(3):8–9, 2008.

70. Vnější planety Uran a Neptun mají magnetická pole, ale měly by být dávno “mrtvé”-jestli jsou tak staré, jak tvrdí evoluční víra o dlouhověkosti. Předpokládaje, že Sluneční soustava je stará jen tisíce roků, fyzik Russell Humphreys úspěšně předpověděl sílu magnetických polí Uranu a Neptunu.

71. Jupiterovy větší měsíce Ganymedes a Evropa mají magnetická pole, které by neměly mít, kdyby byly miliardy roků staré, protože ony mají pevná jádra a takto žádné dynamo nemůže vygenerovat magnetická pole. Toto je v souladu s předpověďmi kreacionisty Humphreyho. Viz také: Spencer, W., Ganymede: the surprisingly magnetic moon [Ganymedes: překvapivě magnetický měsíc], Journal of Creation 23(1):8–9, 2009.

72. Vulkanicky aktivní měsíce Jupitera jsou v souladu s jeho mládím [youthfulness] (mise sondy Galileo zaznamenala 80 aktivních vulkánů). Kdyby vulkány vybuchovaly během 4,5 miliard roků i jen za 10% současné rychlosti [rate], tak by již “vysoptily” [erupted] svou celkovou hmotnost 40x. Io vypadá jako mladý měsíc a nepasuje s věkem miliard roků předpokládaných pro Sluneční soustavu. Gravitační popotahování [tugging] od Jupiteru a dalších měsíců má jen malý podíl na nadměrnosti produkované teploty.

73. Povrch Jupiterova měsíce Evropy. Studie několika kráterů ukázaly, že až 95% malých kráterů a mnohých středně velkých je zformováno ze sutin vyhozených z větších nárazů. Toto znamená, že v Sluneční soustavě bylo daleko méně nárazů, než se myslelo, a stáří dalších objektů v Sluneční soustavě odvozovaných z úrovní kráterů [cratering levels] musí být drasticky zredukované (viz Psarris, Spike, What you aren’t being told about astronomy [Co vám není řečeno o astronomii], volume 1: Our created solar system [první díl: Naše stvořená Sluneční soustava] DVD, k dostání od CMI).

74. Metan na Titanu (Saturnův největší měsíc)— jen v 10 000 rocích by již neměl existovat žádný metan kvůli rozpadu etanu způsobeném ultrafialovým zářením. A nejsou zde již ani velká množství etanu.

75. Rychlost změn/zanikání prstenců Saturnu není v souladu s jejich údajným velkým stářím; tyto naopak mluví o mládí.

76. Enceladus, další Saturnův měsíc, vypadá mladě. Astronomové pracující v konceptu myšlení “miliard roků” si mysleli, že tento měsíc bude vychladlý a mrtvý, ale je to velice aktivní měsíc vyplivující masívní proudy vodní páry a ledových částic do prostoru v supersonických rychlostech, což je v souladu s mnohem mladším věkem. Výpočty ukazují, že vnitřek by měl být po 30 milionech roků pevně zmrzlý (méně než 1% jeho údajného věku); frikce přílivu/odlivu [tidal friction] od Saturnu nevysvětluje jeho mladistvou aktivitu (Psarris, Spike, What you aren’t being told about astronomy [Co vám není řečeno o astronomii], volume 1: Our created solar system [Naše stvořená Sluneční soustava] DVD; Walker, T., 2009. Enceladus: Saturn’s sprightly moon looks young [Enceladus: Saturnův čilý měsíc vypadá mladě], Creation 31(3):54–55).

77. Miranda, malý měsíc Uranu, by již měl být dávno mrtvý, kdyby měl být miliardy roků starý, ale jeho extrémní povrchové rysy naznačují něco jiného. Viz Revelations in the solar system [Odhalení ve Sluneční soustavě].

78. Neptun by měl být dávno “studený”, neměl by mít silné větrné pohyby, kdyby byl miliardy roků starý, ale Voyager II v roce 1989 zjistila, že je tomu jinak—má nejrychlejší větry v celé Sluneční soustavě. Výsledky tohoto pozorování jsou v souladu s mladým věkem, ne miliardami roků. Viz Neptune: monument to creation [Neptune: monument pro stvoření].

79. Neptunovy prstence mají silné oblasti a tenké oblasti. Tato nestejnost znamená, že nemohou být miliardy roků staré, protože kolize prstencových objektů by nakonec udělala prstence velice stejnoměrné [uniform]. Revelations in the solar system [Odhalení ve Sluneční soustavě].

80. Mladý věk povrchu Neptunova měsíce Tritonu —méně než 10 milionů roků, i s evolučními předpoklady o počtu nárazů (viz Schenk, P.M., a Zahnle, K. On the Negligible Surface Age of Triton, Icarus [O bezvýznamném stáří povrchu Tritonu, Ikarus] 192(1):135–149, 2007. .

81. Uran a Neptun mají oba magnetická pole výrazně mimo osu [off-axis], což je nestabilní situace. Když se toto zjistilo u Uranu, tak se evoluční astronomové domnívali, že Uran musí procházet změnou magnetického pole. Avšak když byla podobná situace zjištěna u Neptunu, toto vysvětlení AD hoc (“jen pro tento případ”) bylo narušeno. Taková pozorování jsou v souladu s věky tisíců roků spíše než miliard.

82. Oběžná dráha Pluta je chaotická pro souřadnici času [time scale] 20 milionů roků a ovlivňuje zbytek Sluneční soustavy, který by se také stal nestabilní [unstable] na této souřadnici času [time scale], což naznačuje, že musí být mnohem mladší. (Viz: Rothman, T., God takes a nap [Bůh si zdříml], Scientific American 259(4):20, 1988).

83. Existence krátkodobých komet (oběžná dráha méně než 200 roků), t.j. Halleyova kometa, která má život kratší než 20.000 roků, je v souladu s věkem Sluneční soustavy méně než 10.000 roků. Musí být vymýšleny hypotézy typu AD hoc (“jen pro tento případ”), aby se tyto důkazy daly obejít [circumvent] (viz Kuiper Belt). Viz Comets and the age of the solar system [Komety a věk Sluneční soustavy].

84. “Téměř infračervené spektrum objektu Kuiperova pásu [near-infrared spectra of the Kuiper Belt Object]-Quaoar a podezřelý objekt Kuiperova pásu-Charon naznačují, že oba obsahují křišťálový vodní led a čpavkovou vodu [ammonia hydrate]. Tento vodní materiál nemůže být starší než 10 milionů roků, což je v souladu s mladou Sluneční soustavou, ne takovou, která by byla 5 miliard roků stará.” Viz: The “waters above” [“Vody nahoře”].

85. Doba existence dlouhověkých komet (orbitální perioda větší než 200 roků), což jsou slunce spásající [sungrazing] komety nebo další jako Hyakutake nebo Hale–Bopp, znamená, že tyto nemohly vzniknout se Sluneční soustavou před 4.5 miliardami roků. Avšak jejich existence je v souladu s mladým věkem Sluneční soustavy. A ad hoc Oort Cloud byl vymyšlený ve snaze ukázat, že tyto komety jsou stále zde po miliardách roků. Viz: Comets and the age of the solar system [Komety a věk Sluneční soustavy].

86. Maximální očekávaná životnost asteroidů blízko Země je v řádu jednoho milionu roků, po čemž kolidují se Sluncem. A efekt Jarkovského přivádí asteroidy hlavního pásu do oběžných drah blízko Země rychleji, než se myslelo. Toto přivádí do pochybností původ asteroidů s formací Sluneční soustavy (což je běžně uváděný scénář) nebo je Sluneční soustava mnohem mladší než 4.5 miliard roků, jak se tvrdí. Henry, J., The asteroid belt: indications of its youth [Pás asteroidů: známky jeho mládí], Creation Matters 11(2):2, 2006.

87. Životnost binárních asteroidů—kde malý asteroidní “měsíc” obíhá větší asteroid— v hlavním pásu (tyto představují asi 15–17% celku): přílivové efekty limitují životnost takových binárních systémů na asi 100 000 roků. Potíže představit si nějaký scénář, jak se mohou tyto binární systémy zformovat v takových množstvích, aby se udržel jejich celkový počet, vedl některé astronomy k pochybnostem o jejich existenci, ale vesmírné sondy to potvrdily (Henry, J., The asteroid belt: indications of its youth [Pás asteroidů: známky jeho mládí], Creation Matters 11(2):2, 2006).

88. Pozorované rychlé tempo změn ve hvězdách je v rozporu s ohromnými věky, které jsou připisované evoluci hvězd [stellar evolution]. Například: Sakurai, objekt v souhvězdí Střelce: v roce 1994 tato hvězda byla nejpravděpodobněji bílý trpaslík v centru planetární mlhoviny; do roku 1997 již vyrostla do jasného žlutého obra [giant], asi 80x většího než Slunce (Astronomy & Astrophysics 321:L17, 1997). V roce 1998 se zvětšila ještě více na červeného super-obra [supergiant] 150x většího než Slunce. Potom se ale stejně rychle scvrkla, v roce 2002 byla tato hvězda neviditelná dokonce i nejmocnějším optickým teleskopům, i když je zjistitelná v infračerveném spektru, což září skrze prach (Muir, H., 2003, Back from the dead [Nazpět z mrtvých], New Scientist 177(2384):28–31).

89. Paradox bledého mladého Slunce. Podle teorie o evoluci hvězd [stellar evolution theory], jak se přeměňuje jádro Slunce nukleárním tavením [fusion] z vodíku na hélium, tak se průměrná molekulární váha zvětšuje, což by komprimovalo [compress] zvyšující se rychlost tavení Slunečního jádra. Závěr [upshot] je, že během několika miliard roků by mělo být Slunce o 40% jasnější od svého vzniku a o 25% od vzniku života na Zemi. Týkaje se těch 25%, toto znamená zvýšení teploty 16–18°Celsia na Zemi. Současná průměrná teplota je 15°C, takže když se měl objevit na Zemi život, Země měla mít asi o-2°C. Viz: Faulkner, D., The young faint Sun paradox and the age of the solar system [Paradox mladého bledého Slunce a věk Sluneční soustavy], Journal of Creation (TJ) 15(2):3–4, 2001.

90. Zbytky mladých komet [cometesimals]. Z jeho studií astronom Louis Frank říká, že každoročně je na Zemi přidáno 100 milionů tun vody ze zbytků mladých komet [in cometesimals]. Jestli to bude potvrzeno, tak toto má silné důsledky [implications] pro údajný věk oceánů. Viz: Bergman, J., Advances in integrating cosmology: The case of cometesimals [Postupy v integrování kosmologie: Případ zbytků mladých komet], Journal of Creation (CENTJ) 10(2):202–210, 1996.

91. Gigantické plynové planety Jupiter a Saturn vyzařují více energie, než dostávají ze Slunce, což nasvědčuje nedávnému původu. Jupiter vyzařuje téměř dvakrát tolik energie než dostává ze Slunce, což naznačuje, že stáří Sluneční soustavy může být méně než 1 % údajných 4.5 miliard roků. Saturn vyzařuje téměř dvakrát tolik energie na jednotku hmoty než Jupiter. Viz The age of the Jovian planets [Věk planet Jovian].

92. Rychlé hvězdy jsou v souladu s mladým věkem vesmíru. Například: mnohé hvězdy v trpasličích galaxiích v Local Group [v místní skupině] se vzdalují jedna od druhé v rychlostech odhadovaných na 10–12 km/s. Za těchto rychlostí by se měly hvězdy rozptýlit před 100 miliony roků, což je krátký čas v porovnání s údajným věkem vesmíru 14 000 milionů roků. Viz Fast stars challenge big bang origin for dwarf galaxies [Rychlé hvězdy zpochybňují “velký třesk” pro původ trpasličích galaxií].

93. Stárnutí spirálovitých galaxií [spiral galaxies] (mnohem méně než 200 milionů roků) není v souladu s jejich údajným věkem mnoha miliard roků. Objev extrémně “mladých” spirálovitých galaxií zvýrazňuje problém tohoto důkazu pro předpokládané evoluční věky.

94. Počet zbytků supernovy typu 1 [supernova remnants (SNRs)] pozorovatelné v naší galaxii je v souladu s věkem tisíců roků, ne milionů nebo miliard. Viz Davies, K., Proc. 3rd ICC, stránky 175–184, 1994.

95. Rychlost expanze a velikostí supernov ukazuje, že všechny prostudované jsou mladé (méně než 10 000 roků). Viz zbytky supernov.

Lidská historie souhlasí s mladým věkem Země

96. Růst lidské populace. Méně než 0.5% růstu ročně ze šesti lidí před 4500 roky by vyprodukovalo dnešní populaci. Kde jsou všichni lidé-jestli jsme zde mnohem déle?

97. Lidské kostry a artefakty (výtvory) “doby kamenné”. Není jich dostatečně ani pro 100 000 roků lidské populace jen jednoho milionu, nemluvě o více lidech (10 milionů?). Viz Where are all the people [Kde jsou všichni ti lidé]?

98. Délka zaznamenané historie. Původ různých civilizací, psaní, atd.-všechny asi stejnou dobu před několika tisíci roky. Viz Evidence for a young world [Důkazy pro mladý svět].

99. Jazyky. Podobnosti v jazycích, o kterých se tvrdí, že jsou oddělené mnoha desítkami tisíců roků, mluví proti údajným věkům (srovnej například některé jazyky aboriginců v Austrálii s jazyky v jiho-východní Indii a Srí Lance). Viz The Tower of Babel account affirmed by linguistics [Záznam o věži Babylony je potvrzený lingvistikou].

100. Společné kulturní “mýty” mluví o nedávném rozdělení lidů [separation of peoples] okolo světa. Příklad tohoto je četnost [frequency] příběhů o Zemi ničící potopě.

101. Původ agrikultury. Sekulární [secular] datování jej umísťuje do doby asi před 10 000 roky a přesto stejná chronologie říká, že moderní člověk zde má být údajně alespoň 200 000 roků. Určitě by mnohem dříve někdo přišel na to, jak sázet semínka rostlin na produkci jídla. Viz: Evidence for a young world [Důkazy pro mladý svět].


With more information than ever before, Christians can stand tall because the Word of God is real, authoritative and accurate. Your support is vital in keeping this site going and growing. Support this site

Comments closed
Article closed for commenting.
Available only from day of publication.
Copied to clipboard
9880
Product added to cart.
Click store to checkout.
In your shopping cart

Remove All Products in Cart
Go to store and Checkout
Go to store
Total price does not include shipping costs. Prices subject to change in accordance with your country’s store.