Ptačí zpěv – nic pro „ptačí mozky“

Napsal David Catchpoole
Přeložil Jakob Haver (kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 38(4):14–15, říjen 2016

Žalmista napsal, že nebeské ptactvo „zpívá uprostřed ratolestí“ (Žalm 104: 12). Vědci však stále více zjišťují, jak dobře umí zpívat.

Různé druhy ptáků umí¹ v páru (sameček se samičkou) zpívat nejen v úzce synchronizovaném jednohlasném zpěvu, ale také v antifonním duetu. Samečci a samičky zpívají ve svých trylcích střídavě zpěvné fráze, často v rychlém sledu a v tak přesném časování a souhře, že lidé se často mylně domnívají, že jde o zpěv jen jednoho ptáka.

Také je třeba vzít v úvahu, že druhý pták, aby mohl zpívat v antifonním duetu, musí nejprve správně a rychle rozpoznat, kterou melodií z jejich hudebním repertoáru první pták začal, aby mohl odpovídajícím způsobem navázat další frázi zpěvu. Jinak by duet skončil předčasně.

Vědci poukazují na to, že „vzájemně rychlá a přesná akustická výměna mezi zvířaty může svědčit o mimořádné schopnosti vnímání a zpracovávání informací“ – a právě duet je obzvláště výrazným příkladem složité akustické komunikace.² I když vytvořitt duet je schopna také řada jiných tvorů – např. žáby, giboni, velryby – vědci říkají, že „ptačí zpěv patří mezi ty nejpreciznější ze všech akustických duetů.”² Nad to „zpívat antifonní duet s perfektním časováním je pokládáno za nesmírně náročný úkol, zejména proto, že různé typy frází se mohou lišit svou délkou a páry mohou zpívat duet v různých vzdálenostech (což vyžaduje úpravu tempa).”² Takové nároky na ony hanlivě označované „ptačí mozky“! A ve spojení s tvrzením, že giboni a jiné divoké opice jsou údajně našimi „blízkými evolučními příbuznými“, jsou dalším stupněm³ ptáci (ti za naše evoluční bratrance považováni nebyli a mají mnohem menší mozky) kteří se v kognitivních schopnostech opicím vyrovnají nebo je i překonávají.

Dalším hlediskem, kde jsou evoluční předpoklady mylné, je ukolébávání očekávání vědců tím, že přece nemohou v přírodě objevit nějakou vrozenou důmyslnost na úrovni designérů, což potom vede k překvapení, pokud ji objeví. Výzkumníci nedávno zdokumentovali „překvapivě rychlé“ odpovědi samečka střízlíka mexického (Pheugopedius felix) na předem nahrané zpěvné fráze samičky – tzn. ve zlomku vteřiny.² Vědci napsali: „Aby k něčemu takovému mohlo dojít, sameček musí nejen rozeznat, že slyšel zpěv samičky střízlíka mexického, ale musí také správně posoudit, jakou melodii zpívala (existuje asi 30-40 typů frází), určit příslušnou odpověď ze svého repertoáru (30-40 typů frází) a vypočítat délku konkrétního typu fráze samičky, aby mohl přesně časovat svou odpověď. To, že někteří samečci dosáhli tohoto výkonu bez jakýchkoli dalších podnětů, svědčí o důmyslném a rychlém kognitivním zpracování, které je pro takové chování nezbytné.”² (Přidáno zvýraznění.)

Takovéto sofistikované a rychlé kognitivní zpracování také umožňuje skupinám (tj. nejen párům) střízlíků pruhohlavých (Thryothorus euophrys) zpívat složité, čtyřhlasné, synchronizované skladby, kde se části pro samečky a části pro samičky střídají nejméně dvakrát za vteřinu.⁴ To přimělo Science News konstatovat, že „pokud si uvědomíme toto střídání ve zlomku sekundy, pak zpěv ptáků překonává lidskou pěveckou virtuozitu.”⁵

Ptáci zpívají, a lidé zpívají, a tápavé evoluční pokusy vysvětlit existenci takových akustických schopností nevypadají zrovna věrohodně. Naproti tomu úvahy žalmisty o ptačím zpěvu v Žalmu 104 byly skutečně v souladu s velikostí našeho Tvůrce, Pána veškerého stvoření. Tento Žalm začíná a končí slovy „Dobrořeč duše má Hospodinu“ – to je něco, co bychom i my měli s vděčností sborově zpívat Bohu.