Genesis a vzkříšení

Napsal Joel Tay
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

V rané církvi byl apoštol Jan znám jako „teolog Jan“. Ze synoptických evangelií (Matouše, Marka a Lukáše) Janovo evangelium vystupuje do popředí svým důrazem na christologii (nauku o Kristu).¹ Jedna významná pasáž se nachází ve 3. kapitole Jana. Tam také čteme o rozhovoru mezi Ježíšem a Nikodémem. Ježíš Nikodémovi řekl: „Amen, amen, pravím tobě: nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. (Jan 3:3 ). Nikodéma to zmátlo a odpověděl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit? (Jan 3:4)

Důvod Nikodémova zmatku je často přehlížen ze strany těch, kdo nejsou zběhlí v novozákonní řečtině. Apoštol Jan v této pasáži používá dvojznačný slovní obrat – frázi, která má dva významy, tedy něco jako slovní hříčku. Výraz „znovu se narodit“ v řečtině je ve skutečnosti stejný jako „být zrozen shůry“. Ježíš tedy Nikodémovi řekl, že se musí „narodit shůry“ – tj. duchovní znovuzrození/obnova; Jenže Nikodém si myslel, že Ježíš mluvil o fyzickém opětovném porodu – tedy o „znovunarození“, a proto byl zmaten. Když Nikodém vyjádřil pochybnost, Ježíš odpověděl: „Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozemské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské?“ (Jan 3:12).

Tento výrok má velký význam, protože Ježíšovo učení o pozemských věcech neskončilo 3. kapitolou Jana. Ježíš v učení Nikodéma pokračoval o nebeských věcech: a to evangeliem. Známý „evangelijní“ verš v Janovi 3:16, přeložený z řečtiny, zní takto: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“² Tento verš je součástí Ježíšova dialogu s Nikodémem a přichází jen čtyři verše po Jeho dřívějším prohlášení o víře v to, co Ježíš říkal o pozemských záležitostech.

Podobně by vzkříšení samotného Ježíše mnoho nevyřešilo, kdyby ti, kteří zemřeli, nikdy nebyli vzkříšeni (Jan 5:25–29). Přesto právě v kontextu vzkříšení mrtvých a v širším kontextu Ježíšovy autority jako Syna Božího v Janovi 5 Ježíš řekl: „Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?“ (Jan 5:46–47).

Ježíš potvrdil svou autoritou neomylnost a spolehlivost Mojžíšových slov. Mojžíš napsal prvních pět knih Bible (Exodus 17:14; 24:4–7; 34:27; Numeri 33:2; Deuteronomium 31:9, 22, 24). Jenže pokud by měly být v Genesis chyby, tak proč věřit tomu, co řekl Ježíš? Mýlil se snad Ježíš v pozemských věcech, jako je nedávné stvoření (Marek 10:6–9) a celosvětová Potopa (Lukáš 17:26–27)? A pokud se Ježíš mýlil v pozemských věcech, proč bychom měli věřit tomu, co nám Ježíš říká o nebeských věcech?

Není žádným překvapením, že liberální teologové, pochybující o Mojžíšově sepsání knihy Genesis, obvykle dále pochybují i o Ježíšově vzkříšení a dalších důležitých „nebeských“ naukách. A přesné před tímto Ježíš varoval, když učil o Lazarovi a boháčovi: „Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ (Lukáš 16:31)

Křesťané po celém světě si každý rok připomínají vzkříšení Ježíše. Proč bychom ale měli věřit v Ježíšovo vzkříšení (Jan 2:19–22; srov. také Jan 20:9), i v budoucí vzkříšení z mrtvých (Jan 5:25–29) nebo vůbec i samotnému evangeliu (Jan 3:16)?

„Věda“ nám přece říká, že mrtví nevstávají. A pokud se Ježíš mýlil v pozemských věcech, proč bychom měli věřit tomu, co nám Ježíš říká o věcech nebeských? Proč konec konců vůbec věříme v nedávné stvoření a globální Potopu? To vše se scvrkne na tuto otázku: