Stovky fosilních medúz!

Napsal David Catchpoole
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Co to muselo být za bouři! Zprávy uvedly, že stovky obřích medúz, žijících kdysi před asi 500 miliony let, byly „uvězněny přílivem nebo bouří“ na starobylé pláži. Později byly pohřbeny pískem a takto zkameněly.^1,2 Mnoho exemplářů měřilo v průměru přes 50 cm (20 palců) a jde tak o největší známé fosilní medúzy.

Geologové říkají, že k zachování tohoto nálezu v pískovcovém lomu ve Wisconsinu muselo dojít na základě mimořádné shody různých okolností, protože zkamenělé otisky medúz, které nemají žádnou kostru ani jiné tuhé části, jsou extrémně neobvyklé.³

„Už zachování samotného organismu s měkkým tělem je neuvěřitelně vzácné, ale nalézt jejich celé ložisko je jako najít vlastní zlatou žílu,“ řekl James Hagadorn, jeden z paleontologů, kteří o nálezu informovali.^1,4

Pozoruhodné je také to, že hornina není utvořena z jemnozrnného bahna, ale jde o pískovec (tj. medúzy byly pohřbeny v písku, z něhož se později stala tvrdá skála). V písku se pohřbené medúzy rychle rozpadají, protože kyslík snadno proniká propojenými vzduchovými prostory mezi zrnky písku, což umožňuje rychlý rozklad.

Jak vysvětluje doktor Hagadorn a jeho kolegové, rozkladu brání „katastrofické pohřbení a stagnace“ v jemnozrnných podmínkách, protože tak jsou medúzy snadněji konzervovány. „Ale v tomto druhu hrubé zrnitosti nikdy nedosáhnete konzervace měkkého těla,“ říká vzrušeně Hagadorn.⁵ „Najít T-rexe není nic tak zvláštního, protože T-rex má kosti a zuby – u něho je fosilizace opravdu snadná. Ale uchovat medúzu je těžké, protože ta nemá žádné tvrdé části. Je tu zkrátka něco, čemu nerozumíme.“

Zprvu se zdálo, že scénář „bouřlivého přílivu“ navržený Jamesem Hagadornem a jeho kolegy může vysvětlit některé ze záhad. Měli zejména na mysli to, že když dnes medúzy uvíznou na plážích, rychle se stanou kořistí dravců, jako jsou ptáci a korýši žijící na pláži.

Takže proč se tyto uvízlé medúzy nestaly kořistí mrchožroutů? Paleontologové to vysvětlují tak, že tyto fosilie jsou staré více než půl miliardy let, tj. žily dříve, než se vyvinula suchozemská zvířata a ptáci. Jak vysvětluje list New Scientist: „Mrtvá těla zůstala uvízlá, dokud je nepohřbily následující bouře, protože v té době nebyli ještě žádní ptáci.“⁶

Jejich zachování je tedy připisováno nepřítomnosti mrchožroutů a tomu, že medúzy byly pohřbeny brzy poté, co na pláži uvízly. Všimněte si však, že toto „vysvětlení“ nepřítomnosti mrchožroutů předpokládá, že evoluce je prokázaným faktem – což ale zcela jistě není. A tuto domněnku o pohřbívání po miliony let rozhodně nepodporují ani tyto zkameněliny medúz.

Důkazy nesedí

Naskenovaná kopie obrázku 3 Hagadorna a kol. na straně 149 časopisu Geology z února 2002^4,7 nám dává bližší pohled na důkazy a můžeme určit, jak dobře jejich interpretace sedí. Čísla odhalují řadu záhad, které scénář „opakovaného bouřlivého přílivu“ uspokojivě nevysvětluje:

• Hlavním problémem příběhu o medúzách uvízlých po odlivu je přítomnost nádherně zachovalých písečných vln, které jsou tak zjevně patrné na fotografiích A–F. Pískové vlny jsou tvořeny tekoucí vodou, ale když příliv opadne, pohyb vody a zpětný proplach na pláži všechny dříve vytvořené vlny v písku zcela vymaže. Přesto teorie Hagadorna a spol. pracuje s tím, že medúzy byly pohřbeny pod vrstvami sedimentu usazovanými při každém návratu přílivu v důsledku za (a) několika přílivových cyklů (o vertikálním rozsahu přibližně 1–2 m (3–6 stop)), a za (b), díky vlnám (vytvořeným větrem). Je zřejmé, že příběh neodpovídá důkazům.

• Paleontologové usuzují, že „vícenásobné zvlnění“ (foto C) v prvních několika vrstvách sedimentu a kolem otisků medúz, společně s absencí zvlnění ve středové oblasti každého otisku (B–G) naznačuje, že mrtvé medúzy zůstaly nedotčené během několika přílivových cyklů.

  Jenže dnes, kdykoli zůstanou uvízlé medúzy po odlivu vystavené vysychajícímu vzduchu a slunci, mrtvá těla se zmenšují a žaludeční dutina se scvrkne – tj. dnešní mrtvá těla medúz nezůstanou „neporušená“ jako fosilní medúzy. Paleontologové ve snaze vysvětlit tuto záhadu naznačují, že možná mrtvoly fosilních medúz po každém opětovném přílivu znovu nasákly vodu (čímž se zvětšily zpět do své původní velikosti). Ale to už je vskutku za vlasy přitažený příběh o „vícenásobných přílivech“ tak, aby za každou cenu odpovídal důkazům. Jenže důkazy ukazují spíše to, že zkamenělé medúzy byly během svého pohřbení pod vrstvy sedimentu neustále pod vodou.

• Velkým problémem pro scénář paleontologů je to, že dnes, když masy medúz někde uvíznou po bouři atd., běžně pulsují svými zvony, ve snaze uniknout. Ale odpovídající „konkávní prstence“ sedimentu vzniklé v důsledku smršťování zvonu umírající medúzy, jak je dnes vidět na plážích, téměř u všech těchto fosilních otisků chybí. Zdálo by se, že domněnka paleontologů o tom, že většina medúz byla již mrtvá nebo nepulsovala, je správná, ale jejich scénář „plážového uvíznutí“ nevysvětluje proč.

• Paleontologové v lomu zjistili, že „nejméně sedm rovinných ložisek obsahuje stovky otisků medúz [jellyfish] (důraz přidán). A hloubka těchto pásů sedimentu nesoucích fosilie od nejnižší fosilní vrstvy medúz po nejvyšší byla několik metrů (asi 12 stop). Jaká to musela být bouře! Hagadorn a kol. uvádějí jako příčinu uvíznutí medúz „silné tropické bouře“ (tím chce říci víc než jedna bouře), ale jejich studie se vyhýbá jakékoli zmínce o časovém období. (avšak podle mediálních zpráv Hagadorn uvedl, že zkamenělé medúzy byly „uvězněny v hornině o hloubce asi 12 stop, což představuje časové rozpětí až 1 milion let“.²) Takže byla v tom milionu let jedna bouře každých sto tisíc let, nebo jak vlastně? Pokud scénář bouřlivého přílivu nedokáže uspokojivě vysvětlit fosilie medúz v jednom ložisku, o kolik obtížnější je vysvětlit je v sedmi? A fosilie byly v každém případě skvěle zachovány.

Image credit: AP Photo / Reed Saxon

Lepší vysvětlení: zavalené Potopou!

Mnohem větší smysl dávají důkazy z pohledu biblické Potopy:

• Zachování zvlnění písku lze snadno vysvětlit. Vlny, které byly spíše v hloubce než v přílivové zóně, nezničily vlnky písku. Také vlnky mohou být zachovány pouze tehdy, když jsou pokryty jiným typem sedimentu – v tomto případě byly vlnky v hrubém písku překryty jemnějším, prachovitým pískem a oxidovaným červeným bahnem.

  Je mnohem pravděpodobnější, že takový zcela odlišný typ sedimentu byl přepraven a uložen vířícími vodami Potopy než vracejícím se přílivem v plážovém prostředí.

• Vícenásobné vrstvy zvlnění (a variace v jejich zarovnání a orientace mezi vrstvami) odrážejí jejich uložení proudy plnými sedimentu různé síly (tedy variace velikosti částic mezi vrstvami).

  Toto je mnohem snazší si představit u vířících, vzdouvajících se vod Potopy proudících přes kontinenty než v rámci plážového prostředí po miliony let.

• Pravděpodobným důvodem, proč „většina medúz byla mrtvá nebo nepulsovala…“ je to, že je rychle zavalila voda plná sedimentů a uvěznila je pod vrstvou písku a bahna. Většina z nich tedy neměla šanci projevit obvyklé „únikové chování“ jako na pláži (proto absence konkávních sedimentových prstenců). Zajímavé je, co Hagadorn a kol. naznačují – že asymetricky zkosené okraje konvexního (vypouklého) prstence na fotografii G „možná odrážejí“ snahu uniknout. Ale co to ve skutečnosti odráží: pokus medúzy uniknout před zavalením (lavinou bahna pod vodou) nebo před uvíznutím na pláži?

• Důkazy svědčí o tom, že medúzy nevyschly, tedy lépe odpovídají tomu, že byly pohřbeny pod vodou naráz.

• Absence jakýchkoliv důkazů o činnosti mrchožroutů nebyla způsobena tím, že by se mrchožrouti žijící na pláži ještě nevyvinuli, ale tím, že medúzy byly rychle pokryty sedimentem.

• Také absence jakýchkoli důkazů o zavrtávání norníků a jiných červů v sedimentu ukazuje, že tyto vrstvy byly uloženy rychle se překrývajícími vrstvami sedimentu – což je v souladu s globální Potopou.

• Sedm usazeninových pásů zkamenělin medúz, ve vrstvách hlubokých několik metrů (asi 12 stop), lze snadno vysvětlit biblickou Potopou. (A mějte na paměti, že vidíme jen sedm ložisek – v hornině lomu zůstává ukryto pravděpodobně mnohem více otisků medúz.)

  Medúzy jako zásadně vodní tvorové jsou vydány na milost či nemilost silným proudům, a v prudkých vodách Potopy plných usazenin (Genesis 7:11) jejich zvonové pumpování nasálo bahno a písek do žaludku i vnitřních dutin, a jak se množství sedimentů zvyšovalo, postupně klesaly k mořskému dnu a byly pohřbeny rychle se hromadícími vrstvami sedimentu. To také více odpovídá tomu, že po jejich pohřbení směřovala všechna jejich mrtvá těla stejným směrem – je to mnohem lepší scénář než ten o „bouřlivém přílivu“, který uvedl Hagadorn a tým.

Takže důkazy odpovídají biblické Potopě, nikoli bouřlivému přílivu doktora Hagadorna.⁸ Jak řekl jeden vědecký komentátor o uvíznutých medúzách:

„Pro pomalý proces fosilizace je nezbytné pokrytí sedimentem – jenže vlny a písek zničí jejich těla dřív, než k pokrytí dojde.“⁹

Avšak uniformitariánská představa o tvorbě fosilií v sedimentu, který po dlouhé věky pomalu zakrývá mrtvá zvířata už nepopisuje, jak mohly být tyto fosilní medúzy zachovány.

Není divu, že Charles Darwin se svým uniformitariánským smýšlením napsal: „Žádný zcela měkký organismus nemůže být zachován.“¹⁰

Zajímalo by mě, co by teď řekl Darwin na všechny ty stovky fosilií medúz z lomu ve Wisconsinu?