Explore
Also Available in:

Bakterie spí jako „Šípková Růženka“

Napsal
Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 28(1):23, Prosinec 2005

Kdysi dávno si v zeleném pralese spokojeně žily jisté druhy bakterií. Ale potom se změnily klimatické podmínky. Teplota vzduchu prudce klesla a mráz všechno na zemi zničil – z bujné zeleně byla rázem obrovská zmrzlá pustina – místo, které dnes nazýváme Antarktidou.

„Šípková Růženka“ od Sira Edwarda Burne-Jonese, z kolekce Briar Rose 4, PD.images/creation_mag/vol28/4741sleepingbeauty.jpg

To byl jistě konec těchto bakterií, pohřbených v ledové hrobce, že? Ale vůbec ne! Bakterie totiž nezahynuly, ale jen usnuly a čekaly na svého krásného prince, který se měl teprve vyvinout a který je svým polibkem znovu probudí k životu. A skutečně, když uběhlo osm milionů let, přišel v podobě vědce, vzal několik ledových bloků zmrzlé země do své příjemně vyhřáté laboratoře, tam je rozmrazil a bakterie přivedl „zpět do života“.

No dobře… přinejmenším jde o příběh, který je založený na prohlášení geologa Garyho Wilsona z univerzity Otago, že on a jeho kolegové1 úspěšně oživili „osm milionů let staré“ bakterie.2 

Nicméně s těmito osmi miliony let ne všichni evolucionisté souhlasí. Jejich pochybnosti se však netýkají délky předpokládaného stáří zmrzlých sedimentárních vrstev (z nichž byly bakterie „oživeny“). Spíše se týkají tvrzení, že bakterie v těchto vrstvách přečkaly tak dlouho. Možná, že kdyby tam byly jen tisíce let, dalo by se o oživení mluvit. Ale po dobu milionů let, a ještě ke všemu „v mrazáku“, by měly být bakterie už dávno rozpadlé.3 Odborníci říkají, že po 100 000 letech nezůstane dokonce ani žádná DNA, natož buňka se všemi neporušenými ústrojími, která tvoří živý organismus.4 

Skeptici proto namítají, že vzorky musely být nějakým způsobem kontaminovány současnými bakteriemi.

Po dobu milionů let, a ještě ke všemu „v mrazáku“, by měly být bakterie už dávno rozpadlé.

Ale vzhledem k množícím se dalším objevům „starověké“ DNA a současně velmi úzkostlivé péči, s jakou se vědci snaží kontaminaci zabránit, jsou tyto námitky stále více jen prázdnými slovy.

Například na Sibiři ve zmrzlých usazeninách, „datovaných“ na stáří až 400 000 let, byla nalezena DNA z 28 různých druhů stromů, keřin, bylin a mechů a stejně tak mamuta srstnatého a dalších zaniklých savců.5 A za přísně sterilních laboratorních procedur byly oživeny spící bakterie z nitra krystalů soli, o nichž se tvrdilo, že se utvořily před 250 miliony lety!6,7

Jak tedy vysvětlíme tento očividný rozpor – že na jedné straně jsou biologické molekuly DNA příliš křehké na to, aby přetrvaly neporušené sotva několik tisíc let, ale na druhé straně jsou tu celé buňky (kompletní, včetně DNA), které byly oživeny po milionech let – přičemž k žádné kontaminaci živými organismy nemohlo dojít?

Pokud se na tyto důkazy podíváme ve světle biblických dějin, a nikoli optikou vykonstruované evoluční historie (milionů let), pak tento problém okamžitě zmizí. Z Bible víme, že na světě nemohou být žádné sedimenty starší než přibližně 6 000 let a pravděpodobně většina z nich se utvořila asi před 4 500 lety, během nebo po celosvětové Potopě. Vzhledem k tomuto časovému rámci není potom oživení zmrazených bakterií z Antarktidy vůbec žádným překvapením.

Tudíž překvapeni jsou jen ti, co věří v pohádkové miliony let…

Odkazy a poznámky

  1. NASA’s Imre Friedmann and David Gilichinsky from the Russian Academy of Sciences. Zpět k textu
  2. Norris, J., Dormant primitive life forms revived, Otago Daily Times, <www.odt.co.nz/cgi-bin/getitem?date=20Feb2004&object=GIF16A9689NN&type=html>, 16 April 2004. Zpět k textu
  3. Biologické molekuly (např. DNA) jsou nesmírně složité a jsou docela křehké. I když jsou chráněny před vlhkostí, teplem a jinými formami energie, jako je záření, nakonec se rozpadnou. Toto se děje v důsledku náhodných účinků molekulárního pohybu a záření pozadí, což je v souladu s Druhým termodynamickým zákonem creation.com/the-second-law-of-thermodynamics-answers-to-critics. Zpět k textu
  4. Studie rychlosti rozpadu DNA v laboratorních podmínkách ve skutečnosti ukazují, že „žádná DNA by nezůstala nedotčena o moc déle než 10 000 let". Sykes, B., The past comes alive, Nature 352(6334):381–382, 1991. Zpět k textu
  5. Willerslev, E. and Hansen, A.J. et al., Diverse plant and animal genetic records from Holocene and Pleistocene sediments, Science 300(5620):791–795, 2003. Zpět k textu
  6. Vreeland, R.H., Rosenzweig, W.D., Powers, D.W., Isolation of a 250 million-year-old halotolerant bacterium from a primary salt crystal, Nature 407(6806):897–900, 2000. Zpět k textu
  7. Salty saga. creation.com/salty-saga Creation 23(4):15, 2001. Zpět k textu.

Helpful Resources