Explore
Also Available in:

Pronikají řeky pohořím erozi?

Průlomová údolí jsou mocným důkazem Potopy podle Genesis

Napsal
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 29(3):18–23, Červen 2007
Foto: Michael OardFigure 1.
Obrázek 1. Průlomové údolí Shoshone. Kliknutím zobrazíte větší náhled.
Foto: Michael OardFig 2.
Obrázek 2. Průlomové údolí Shoshone (šipka vlevo) a dolina (šipka vpravo), Pohoří Rattlesnake Mountains. Kliknutím zobrazíte větší náhled.
Foto: Michael OardFig 3
Obrázek 3. Řeka Susquehanna River protéká údolím ve tvaru „V“. Kliknutím zobrazíte větší náhled

Mnohé řeky se při svém průtoku údolím náhle stočí a protékají úzkou soutěskou, která protíná pohoří, horský hřeben nebo plošinu. Takové průsmyky se nazývají průlomová údolí. Vypadá to, jako kdyby řeka roklinu prořízla, ale jak by to bylo možné? Jistě, pokud řeka vyřezávala krajinu pomalu po dlouhé věky, mohla by se přece bariéře vyhnout, než aby protékala skrze ni. Došlo tedy k erozi rokliny nejprve něčím jiným, co v dnešní době již nevidíme?

Průlomová údolí jsou po celém světě

Nesčetná průlomová údolí se vyskytují v Evropě.1 Stejně tak je nalézáme v Jižní Americe, Austrálii, Africe, na Novém Zélandu, v Číně a v mnoha dalších oblastech. Jinými slovy, jsou po celém světě a vyskytují se ve většině horských pásem:

„Od doby těchto raných studií [dokončených ke konci 19. století] byly příčné průtoky zjištěny u většiny hlavních oblastí horských pásem po celém světě …“2

Eurasie

Nejhlubší průlomová údolí na světě jsou v pohoří Himalájí. Jedenáct hlavních řek začíná na jižní tibetské plošině a prochází pohořím ve velmi hlubokých kaňonech.3,4 Řeka Arun protéká jižně podél Mount Everestu průlomovým údolím o hloubce více než 6 km.

Pohoří Zagros v západním Íránu se může zvedat nad hladinou moře od 3 350 m až do 4 575 m. Toto pohoří je dlouhé 1 600 km a široké zhruba 250 km. Pohoří Zagros je unikátní v tom, že je geologicky „mladé“ a jen lehce narušené erozí. Na tři sta průlomových údolí rozděluje toto pohoří do údolí hlubokých až 2 440 m.5 Spodní stěny některých soutěsek jsou téměř svislé, někdy až převislé. Nejpůsobivějším prvkem odvodnění Zagrosu je to, že potoky a řeky vypadají, jako by se schválně vyhýbaly údolím a raději protínají pohoří – a to mnohokrát:

„Systém odvodnění Zagrosu je charakteristický tím, že zcela „přehlíží“ hlavní geologické překážky, a to jak v obecném měřítku, tak i v detailech…. Některé toky zcela ignorují toto uspořádání; u jiných to vypadá, jako by překážky přímo „vyhledávaly“, aby je mohly protnout; jiné jsou odkloněny bariérami jen proto, aby je v určitém místě poblíž jejich konců opět narušily. Mnohé toky se „zaříznou“ do antiklinál [hřbetů], a hned zase vytékají ven, aniž by jimi prošly zcela, a několik z nich prochází tou stejnou bariérou více než jednou v opačném směru.“6

Spojené státy

Na západě Spojených států existuje nesčetné množství těchto průlomových údolí, malých a velkých:

„Na mnoha místech, obzvláště v jižní a střední části Skalistých hor, řeky raději protínají jádra štítů, které jsou tvořeny odolnými horninami, než aby logicky volily cestu okolo nich, kde jsou horniny měkčí.“7

Například Hells Canyon protíná pohoří Wallowa na severovýchodě Oregonu a pohoří Seven Devils v Idahu.8 Toto průlomové údolí je nejhlubší v Severní Americe. Měřeno ze strany Idaha je jeden úsek kaňonu hluboký 2 440 m (8 000 stop). Řeka Snake River teče v jižním Idahu na západ, poté se stáčí doprava a protéká celých 145 km (90 mil) roklí.

Průlomové údolí Shoshone, procházející skrze Skalisté hory západně od Cody ve Wyomingu je 760 m (2 500 stop) hluboké (obrázek 1). Řeka Shoshone začíná v Yellowstonském parku a protéká na východ bez odchýlení přímo skrze Skalisté hory. Očekávali bychom, že řeka by šla tou nejsnazší cestou, tedy na jih okolo Skalistých hor a přes nízko položená místa (obrázek 2).9

Také Apalačské pohoří je protnuto množstvím vodních průlomových údolí.10 Tato oblast je pro studium takových průsmyků přímo ukázková: „Apalačské údolí a provincie Ridge jsou klasickou oblastí pro studium problematiky řek protínajících úzké hřebeny vrásových pásů.“11 Jednou z nejznámějších sérií průlomových údolí je řeka Susquehanna protínající erodované Apalačské pohoří severně od Harrisburgu v Pensylvánii (obrázek 3). Řeka Susquehanna prochází s malou odchylkou svého směru toku rovnou několika hřebeny.

Austrálie

Mnoho průlomových údolí se nachází také v Austrálii. Těsně na západ od Sydney protéká jedním z nich řeka Nepean. Ve střední Austrálii teče řeka Finke přes nejméně trojí pohoří, jejichž okraje byly „datovány“ na přibližně 400 milionů let. Sotva lze uvěřit, že takové erozivní procesy mohly probíhat tak dlouho, ale evoluční geologové raději oslavují řeku Finke jako nejstarší řeku na světě, než aby zapochybovali o svých datech.

Fig 4
Obrázek 4. Biblický geologický model. Kliknutím zobrazíte větší náhled.

Vznik průlomových údolí je velkou záhadou

O původu průlomových údolí existuje mnoho domněnek založených na pomalých procesech eroze v průběhu milionů let. Tyto hypotézy však jsou jen velmi vzácně založeny na důkazech. Thomas Oberlander zůstává v názorech ohledně výzkumu průlomových údolí velmi střízlivý:

Nákresy od Petera KlevbergaFig 5
Obrázek 5. Znázornění průběhu ustupujících vod Potopy, která vytvořila průlomová údolí. Kliknutím zobrazíte větší náhled.
Fig 6
Obrázek 6. Erozní útvary (pahorkatina) a usazeniny způsobené jezerem Missoula. Kliknutím zobrazíte větší náhled.
Foto: Michael OardFig 7
Obrázek 7. Vodopád Palouse. Kliknutím zobrazíte větší náhled.
„…otázka vzniku geologicky diskordantního (neodpovídajícího) odvodnění [průlomovým údolím] byla téměř vždy pojímána deduktivně, což vedlo k závěrům, které zůstávají převážně v oblasti domněnek “ (zdůraznění přidáno).12

Průlomová údolí vysvětlují ustupující vody Potopy

Jednoduché řešení poskytuje biblická Potopa. Poté, co byla pokryta celá Země,13 se zvedla pohoří a údolí klesla, takže voda stékala do současných oceánů (srov. Žalm 104:8)14 Voda zpočátku tekla v obrovských rozlohách, a to vysvětluje mnoho rozsáhlých planačních (zarovnaných) povrchů, které vypadají, jako by někdo vzal na terén obří hoblík a ohobloval ho naplocho.15 Někdy se tomu říká abativní (slábnoucí) nebo plošná fáze Potopy (obrázek 4).16

Jak se průtok vody snižoval, proudění se soustředilo do obrovských kanálů, kde mělo dostatek potenciálu erodovat údolí a rokle. Toto byla disperzní či rozptylová fáze.16

Vzhledem k tomu, že průlomová údolí se nacházejí na povrchu Země a vznikla až poté, co proběhla velká eroze krajiny, byla vyřezána během rozptylové fáze. Vytvořila se rychle, kdykoli vody Potopy v kanálu tekly kolmo k bariéře (obrázek 5).

Příklad ze záplavy jezera Missoula

Existuje nějaký důkaz, že průlomová údolí byla vyřezána během rozptylové fáze Potopy podle Genesis? Jedním z příkladů je průlomové údolí vytvořené při gigantické záplavě jezera Missoula ve státě Washington.17 Když vrcholila Doba ledová, v severním Idahu vytvořila ledová přehrada ledovcové jezero Missoula. V době, kdy se přehrada protrhla, bylo jezero 610 m (2 000 stop) hluboké. Vyprázdnilo se za pár dní. Voda o hloubce více než 100 m (300 stop) se hnala východním Washingtonem a prořezávala kaňony až 300 m (téměř 1 000 stop) hluboké.

Řeka Palouse, pramenící v horách severního Idaha, dříve protékala na západ přes kaňon Washtucna a nakonec do řeky Columbia (obrázek 6). Snake River (Hadí řeka) teče paralelně s kaňonem Washtucna asi 16 km (10 mil) na jih oddělená čedičovým lávovým hřebenem. Záplava jezera Missoula se přihnala do kaňonu Washtucna a na dvou místech převýšila hřeben. Východní průlom nakonec erodoval do úzkého kaňonu hlubokého 150 m (500 stop), který měl svislé stěny.

Po povodni se řeka Palouse nyní stáčí o 90° doleva, místo toho, aby nadále tekla jako dřív dolů na západ kaňonem Washtucna. Protéká hřebenem v rokli zvané Palouse Canyon a vtéká do řeky Snake River. Palouse Canyon, kudy protéká vodopád Palouse Falls (obrázek 7), je nyní průlomovým údolím vytvořeným během záplavy jezera Missoula.

Řeka Palouse a kaňon – obojí vytvořené až po Potopě – ukazují, jak rychle musela během nesrovnatelně větší Potopy podle Genesis erodovat průlomová údolí. Protože tyto hluboké průsmyky se celosvětové a geologicky vyskytly přibližně ve stejnou dobu, svědčí tedy o tom, že Potopa podle Genesis byla celosvětová, nikoli jen místní.

Některé krajinné pojmy

Antiklinála: Ohyb sedimentárních vrstev směrem nahoru, čímž se obvykle vytvoří dlouhý horský hřeben (opakem je synklinála).
Diskordantní odvodnění: Tam, kde řeky a potoky tečou napříč geologickými strukturami (horami a hřebeny), místo aby tekly podél nich.
Planační povrch: Tekoucí vodou naplocho zarovnaný povrch krajiny, často na podložních geologických vrstvách, které se vůči povrchu noří pod určitým úhlem.
Plošina: Oblast vysoké, rovné země, náhorní plošina.
Příčný průtok: Totéž, co diskordantní odvodnění.
Průlomové údolí: Hluboký průsmyk horou nebo horským hřebenem, kterým protéká řeka nebo potok.

Odkazy a poznámky

  1. Embleton, C. (Ed.), Geomorphology of Europe, John Wiley & Sons, New York, 1984. Zpět k textu.
  2. Stokes, M. and Mather, A. E., Tectonic origin and evolution of a transverse drainage: The Río Almanzora, Betic Cordillera, Southeast Spain, Geomorphology 50:61, 2003. Zpět k textu.
  3. Oberlander, T. M., Origin of drainage transverse to structures in orogens; in: Morisawa, M. and Hack, J. T. (eds.), Tectonic Geomorphology, Allen and Unwin, Massachusetts, USA, p. 156, 1985. Zpět k textu.
  4. Fielding, E. J., Morphotectonic evolution of the Himalayas and Tibetan Plateau; in: Summerfield, M. A. (ed.), Geomorphology and Global Tectonics, John Wiley & Sons, New York, p. 205, 2000. Zpět k textu.
  5. Oberlander, T., The Zagros Streams: A New Interpretation of Transverse Drainage in an Orogenic Zone, Syracuse Geographical Series No. 1, Syracuse, New York, 1965. Zpět k textu.
  6. Ref. 5, pp. 1, 89. Zpět k textu.
  7. Madole, R. F., Bradley, W. C., Loewenherz, D. S., Ritter, D. F., Rutter, N. W. and Thorn C. E.; in: Graf, W. L. (Ed.), Geomorphic Systems of North America, Geological Society of America, Centennial Special Volume 2, Colorado, USA, p. 213, 1987. Zpět k textu.
  8. Vallier, T., Islands & Rapids: A Geological Story of Hells Canyon, Confluence Press, Idaho, USA, p. 7, 1998. Zpět k textu.
  9. Obrázek 2 je jižní pohled přes Buffalo Bill Reservoir, 100 m (330 stop) vysoký, západně od průlomového údolí Shoshone. Dolina na jihu je tak nízko, že inženýři museli postavit přehradu, aby se voda z nádrže nerozlila na jih. U této jižní přehrady začíná zavlažovací kanál a vlévá se do Bighornské pánve. Zpět k textu.
  10. Ahnert, F., Introduction to Geomorphology, Arnold, London, p. 202, 1998. Zpět k textu.
  11. Alvarez, W., Drainage on evolving fold-thrust belts: A study of transverse canyons in the Apennines, Basin Research 11:267–268, 1999. Zpět k textu.
  12. Ref. 5, p. 1. Zpět k textu.
  13. Batten, D., (ed.), et al., The Creation Answers Book, ch. 10, Creation Ministries International, Queensland, Australia, 2006; creation.com/cab. Zpět k textu.
  14. Ref. 13, ch. 12. Zpět k textu.
  15. Oard, M.J., It’s plain to see: flat land surfaces are strong evidence for the Genesis Flood, Creation 28(2):34–37, 2006; creation.com/plain. Zpět k textu.
  16. Walker, T., A biblical geologic model; in: Walsh, R.E. (ed.), Proceedings of the Third International Conference on Creationism, Creation Science Fellowship, Pittsburgh, Pennsylvania, pp. 581–592, 1994; biblicalgeology.net. Zpět k textu.
  17. Oard, M.J., The Missoula Flood Controversy and the Genesis Flood, Creation Research Society Monograph Series No. 13, Arizona, USA, pp. 110–111, 2004. Zpět k textu.

Související články