Also Available in:

Všeobecný rozpad

Napsal Carl Wieland
Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 18(3):24–25, Červen 1996

Proslulý guru televizního vysílání o přírodě a evoluci, Sir David Attenborough, svého času vyhlásil sbírku na 3,2 milionu liber (téměř 100 milionů českých korun), aby zachránil dům Charlese Darwina, který nazval „poutním místem“.

Down House (ironicky se v překladu takto označuje „dům na spadnutí“, pozn. překl.), Darwinův rodinný dům v Downe, v Kentu, byl skutečně dlouho ohrožen zchátralostí. Do Darwinovy laboratoře, která již byla prakticky ruinou, se propadla střecha. Hlavní dům měl také děravou střechu a stěny studovny byly vlhké a napadené červotočem. Pokud by nebylo vynaloženo velké úsilí na záchranu zbytků domu, ve kterém Darwin žil 40 let, a to až do své smrti v roce 1882, doznal by dům skutečného naplnění svého jména jako „dům na spadnutí“ – zhroutil by se v hromadu suti.

By Onboleman at English Wikipedia, CC BY-SA 3.0Down-house
Down House v kentském hrabství.

Není to jen pouhý náznak ironie, to co se děje s Darwinovým bývalým domovem. Darwinův „nebezpečný nápad“ (jak označil jeho teorii ateistický filosof Daniel Dennett),1 přivedl bezpočet miliónů lidí k víře, že všechno se vytvořilo samo od sebe, a že tedy příroda má v obrovské míře schopnost zorganizovat hmotu od jednoduchosti až po maximální komplexitu, od chaosu po vesmír.

Nicméně prakticky každé vědecké pozorování potvrzuje, že je tomu právě naopak, což ostře ilustruje průběh rozpadání Darwinova starého domu. Pro všechny systémy hmoty/energie platí, že pokud jsou ponechány samy sobě bez nějaké formy vlastního, předem připraveného programu nebo aplikované inteligence, neúprosně směřují k úpadku a rozpadají se,2 v žádném případě nezvyšují úroveň své komplexity. Domy se nikdy nepostaví samy z hromady sutin, ale přirozeně a spontánně se stanou hromadami suti, pokud zůstanou bez inteligentního zásahu.

V reakci na tento paradox mnozí evolucionisté říkají, že existují zřetelné příklady, kdy se věci spontánně uspořádávají a stávají se složitějšími. Jedním z oblíbených příkladů je poukaz na sazenici, která pod vlivem sluneční energie vyroste do vysokého, rozložitého stromu.3 To však může udělat jen proto, že všechny naprogramované činnosti se řídí podrobnými pokyny, které již předem existují v jejím kódu DNA. Pokud umístíme na sluneční světlo mrtvé sazenice (tj. ty, které již nemají své ústrojí funkční), nenastane žádný růst, ale jen se urychlí jejich nevyhnutelný rozpad.

Je nutné si uvědomit, že pro každý takový biologický, reprodukční mechanismus, jenž by se měl jen tak „vyvinout“, je vyžadována neuvěřitelná složitost, a to nutně vyžaduje víru v takové vlastnosti hmoty, které nebyly nikdy pozorovány.4

Neúprosný výraz tohoto „otroctví zkázy“ (Římanům 8:21) lze vidět na vlastním těle, kdy naše vlastní biologická ústrojí se postupně narušují až se nakonec rozpadnou, což způsobí naši smrt a fyzický návrat do prachu. Ve skutečnosti to vidíme také u záznamových médií, která se při opakovaném kopírování kazí; stejně tak se i kopírováním instrukcí DNA během reprodukce množí chyby (mutace), které způsobují biologický „šum“; vzniká jen chaos a chyby, ne nějaké nové konstrukční plány.

Tento „rozkaz k neuspořádanosti“ vidíme také ve větším měřítku. Slunce spaluje své jaderné palivo rychlostí asi 4 miliony tun za sekundu. Jsou vidět vybuchující, umírající, mizející hvězdy. Dosud nejlepší teorií, jak se z hroutícího mračna materiálu mohou tvořit hvězdy je to, že vyžadují smrt (výbuch) jiné hvězdy v okolí. Kdybychom neměli Boží příslib budoucího Nového Nebe a Země, přírodní procesy by způsobily, že všechno ve vesmíru zahyne a „zhasne“. Časem by vydaly svůj poslední tik i všechny atomové hodiny, jakmile by vesmír dosáhl své konečné „tepelné smrti“, tj. stavu maximální neuspořádanosti.5

To znamená, že veškerá energie by byla rozptýlena neboli rovnoměrně rozložena (ne ztracena) do maximálně zprůměrované, neužitečné, neuspořádané a mrtvé formy – tj. tepla. Při stejné (spíše chladné) teplotě celého vesmíru nebude existovat žádná tendence k jakémukoli toku energie z jednoho místa na druhé (jako od Slunce na Zemi), takže nebudou probíhat žádné procesy jakéhokoli druhu.

Přírodní svět jako celek lze tedy přirovnat k velkým hodinám, které se vytrvale odvíjejí, aniž by se dokázaly samy zastavit. To především dává dokonalý smysl, pokud byly nadpřirozeně „spuštěny“ (stvořeny).

To vše je krásně a přesně popsáno v Žalmy 102:25-27 (a také v Židům 1:10-12).

“Za pradávna jsi Zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa. Ona pominou, všechna se jako šaty obnosí, ty pak zůstáváš. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč. Svineš je jako plášť a jako roucho budou změněna, ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí!“

Žádný přírodní zákon nemůže dosáhnout toho, že se tento vesmír přestane „hroutit“. Ke svému obnovení tak, jak je zaslíbeno v Bibli, bude – stejně jako Darwinův dům – nutně potřebovat inteligentní vstup zvnějšku.

Odkazy a poznámky

  1. Dennett, spojenec Richarda Dawkinse v jeho úsilí přimět lidi, aby čelili nejen evoluční „pravdě“, ale i nevyhnutelnému odstranění jakékoli vážné Boží představy, přirovnává darwinismus k „univerzální kyselině“. „Požírá“ všechny ostatní představy o historii, kultuře, náboženství, účelnosti, morálce a smyslu. Zpět k textu.
  2. Tato drtivá tendence k neuspořádanosti (způsobená tím, že molekulární uspořádání bude mít vždy tendenci k tomu nejpravděpodobnějšímu), což vede k pozorování, které je formulované jako druhý zákon termodynamiky. A právě tato tendence k neuspořádanosti způsobuje, že teplo vede od horka ke chladu, že dostupná energie ve vesmíru se jako celek neustále snižuje, že každodenní záležitosti se bez údržby zhoršují a informace se přenosem a kopírováním snižují. Ačkoli je druhý zákon obvykle definován jen pro izolované systémy, stejná tendence existuje a projevuje se i v otevřených systémech, pokud zde není v činnosti inteligence nebo nějaký mechanismus naprogramovaný tak, aby zvrátil nevyhnutelný závěr opačným směrem. Celý vesmír je obvykle považován za izolovaný systém, protože ze své podstaty nemění hmotu/energii na nic dalšího. Zpět k textu.
  3. Méně informovaní evolucionisté občas citují růst krystalů, ale většina z nich je si vědoma toho, že krystal nevykazuje složitost (podobnou sekvencím nesoucím informace potřebné pro živé věci), ale pravidelnost. Jeho struktura je „předem naprogramována“ ve vlastnostech jednotlivých složek atomů. Aminokyseliny však nemají nic, co by „jim řeklo“, aby se zarovnaly právě do takového pořadí, aby vytvořily, řekněme, hemoglobin. Aminokyseliny vytvářejí hemoglobin pouze tehdy, jsou-li k tomu vedeny/přinuceny lidskou inteligencí nebo biologickým stroji, které pracují podle příslušných pokynů „napsaných“ na DNA. Někteří se odvolávají na Ilju Prigogina a jeho práci se systémy, které zdaleka nejsou vyvážené, jako např. vodní víry nebo šestiúhelníkové vzory, tvořící se na povrchu oleje zahřátého na určitou teplotu. Nicméně i tyto prchavé systémy vykazují pravidelnost, ne však složitost, a v okamžiku, kdy dojde k určitému narušení podmínek (např. rychlosti průtoku), opět zmizí v moři nepravděpodobnosti. Zpět k textu.
  4. Proto mnozí evolucionisté, kteří ztratili víru v „náhodné namíchaný koktejl“ coby vysvětlení „první buňky“, nyní hledají nějaký princip samo-organizace hmoty, čímž vlastně přiznávají, že dosud žádný nebyl objeven, a doufají, že tuto „neslavně proslulou“ tendenci k neuspořádanosti nějak překonají (viz ‘Science, God and Man’, Time, January 4, 1993). Zpět k textu.
  5. Ať už by se zhroutil díky gravitaci nebo ne, samotný argument by to neovlivnilo – „velký křach“ sotva může být pořádkem. Zpět k textu.

Helpful Resources