Explore
Also Available in:

Filozof nekřesťan vysvětluje mýtus o Augustinovi a výrazu “doslovný”

Napsali a Jonathan Sarfati
Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Journal of Creation 27(2):9–10, Srpen 2013
Sandro_Botticelli
Augustin opustil své dřívější alegorizace Genesis, kterým byli nakloněni kreacionisté staré Země a teističtí evolucionisté ve snaze zdůvodnit přidání hlubokých věků do Bible. Nadto on vždycky věřil v mladou Zemi (malba je od Sandro Botticelli, c. 1480).

O pokusy teistických evolucionistů nalézt kompromis mezi miliardami let podle časových měřítek darwinistické evoluce a Genesis nebyla nikdy žádná nouze. Lze tvrdit, že všichni klíčoví hráči, jako Francis Collins1 a Karl Giberson,2 na tom mají svůj vlastní zájem: právě oni jsou zrovna teističtí evolucionisté. Jako takoví jsou motivováni ke snaze vytvořit příběh, který zahrnuje jak evoluci, tak jakýsi zdánlivý soulad s biblickou autoritou. Nicméně profesor filozofie Gregory Dawes, který sám sebe označuje za nevěřícího, na to přináší jedinečný pohled.3 On nemá žádný zájem na zachování autority Bible nebo na jejím spojením s evolucí, takže jeho myšlenky jsou poučné. V nedávném článku se ptá „Může být biblický popis lidského původu interpretován tak, aby byl v souladu s Darwinovou teorií?“4

Autorita Bible a věda

Dawes se vrací k Augustinovi (354–430 po Kr.), prvnímu křesťanskému spisovateli, který stanovil zásady k řešení „zjevných rozporů mezi Biblí a sekulárním poznáním“,5 pro některé tradiční zásady, kdy biblický text může být reinterpretován. Lze je shrnout následovně:

  1. Pokud se doslovné čtení Bible a prokázaný fakt o přírodě zdají být v rozporu, musíme hledat alternativní výklad Písma.
  2. Nicméně pokud se tento rozpor týká něčeho více než nejistého, „potom je upřednostňována autorita doslovného významu Písma.“5

Tyto zásady používali po celou dobu historie jak katolíci, tak protestanté. Nicméně tak jednoduché to s evolucí není. Existuje například proslulá Augustinova citace, kterou mnozí teističtí evolucionisté rádi předhazují biblickým kreacionistům:

„Obvykle i nekřesťan ví něco o Zemi, obloze a dalších prvcích tohoto světa, o pohybu a oběžných drahách hvězd, a dokonce o jejich velikosti a relativním umístění, o předvídatelném zatmění Slunce a Měsíce, o cyklickém střídání ročních období, o druzích zvířat, o křovinách, kamenech a tak dále, a o těchto znalostech díky svému rozumu a zkušenostem nepochybuje. Je však ostudné a nebezpečné, když nevěrec slyší křesťana, který vykládá domnělý smysl Písma a mluví na toto téma nesmysly; a my bychom měli podniknout vše, abychom předešli takovým trapným situacím, kdy lidé odhalí u křesťana obrovskou neznalost a se smíchem jím pohrdají. […]
„Pokud narazí na křesťana, mýlícího se v oblasti, kterou oni sami dobře znají a slyší ho, jak trvá na svých pošetilých názorech ohledně našich knih, jak mají těmto knihám uvěřit v takových věcech, jako je vzkříšení z mrtvých, naděje na věčný život a nebeské království, když budou vnímat ty stránky jako plné nepravd o faktech, které sami poznali ze zkušenosti a ve světle rozumu?“
„Nezodpovědní a nekompetentní vykladači Písma přinášejí nevýslovné problémy a zármutek na své moudřejší bratry, když jsou lapeni jedním ze svých škodlivých chybných názorů, a jsou voláni k odpovědnosti těmi, kteří nejsou vázaní autoritou našich svatých knih. Aby pak mohli obhájit svá naprosto pošetilá a zjevně nepravdivá tvrzení, snaží se tito vykladači odvolávat na Písmo Svaté a jen citují zpaměti mnoho pasáží, o nichž si myslí, že podporují jejich stanovisko, ačkoli nerozumějí ani tomu, co říkají, ani věcem, které tvrdí.“6

Ale klíčem je zde „poznání … být si jistý díky rozumu a zkušenosti“, neboli v souhrnu jde o „prokázanou skutečnost“. Dawes zastává názor, že evoluce pro Augustina nebyla ani zdaleka „jistotou“. (Ve skutečnosti církevní učenec Benno Zuiddam doložil, že Augustin byl horlivý kreacionista „mladé Země“ a mnohem víc „doslovnější“, než si většina teistických evolucionistů uvědomuje.7) Dawes došel k závěru, že ve srovnání s Biblí, která je křesťany považována za neomylné Slovo Boží, tu „existuje smysl, v němž je darwinismus – společně se se všemi našimi nejlepšími vědami – ‘pouhou teorií’.“8,9 Dawes zdůrazňuje:

„Jestliže bylo nutné na počátku 20. století radikálně přepracovat newtonovskou fyziku, pak bychom neměli předpokládat, že i ty naše nejlepší teorie stojí mimo jakoukoli pochybnost.“8

Takže mají-li být darwinističtí křesťané důslední, je pro ně jedinou cestou odstranění biblické autority z oblasti vědy a historie. To je však problematické, protože biblické výroky ohledně teologie a historie jsou velmi úzce propletené. Například Pavlovy hluboké výklady evangelia jsou úzce spojeny s historickým Adamem a Pádem.10,11 A sám Ježíš vyučoval o manželství tím, že se vracel k historickému Adamovi a Evě, učiněné „na počátku stvoření“, ne miliardy let po něm.12 Jedním z ústředních křesťanských tvrzení o Bohu je, že v dějinách sám Sebe zjevil. Dawes uzavírá, že „otázka hermeneutiky (správného výkladu, pozn. edit.) je obtížnější, než si mnozí teističtí evolucionisté uvědomují.“13

„Doslovná“ interpretace

Dawesova studie poskytuje užitečné informace i o tomto pojmu. Současní informovaní kreacionisté obvykle odmítají, že jejich hermeneutická metoda s Biblí je doslovná. To proto, že v Bibli rozeznávají přítomnost mnoha různých typů literatury – historická, poetická, prorocká, apokalyptická; a je zde také mnoho obrazných částí. Takže máme sklon obhajovat „prostý“ výklad, nebo pokud jde o technické výrazy, gramaticko-historickou hermeneutiku.14 Cílem této metody je číst Písmo tak, jak ho chápali jeho lidští autoři a původní posluchači (mohlo by se to nazývat originalistické pojetí). V dnešní době má výraz „doslovný“ často vedlejší význam toporného lpění na slovech, a odpůrci biblických kreacionistů ho nečestně používají jako slaměného panáka k jejich ponížení. Žádný z předních kreacionistů však není „literalistou“ v tomto smyslu, např. že by četl Ježíšova slova „Já jsem dveře“ a myslel by si, že Ježíš má kliku a panty.

Dawes však dokládá, že překladatelé středověku a církevní otcové rovněž používali termín „doslovný“ (literal) v širším smyslu než „lpění na slovech“ (literalistic).15 Pokud to daný text učil, jejich pohled na „doslovnou“ interpretaci mohl zahrnovat obrazný význam. Tudíž pro ně „doslovný“ význam textu „nebeské průduchy se otevřely“ (Genesis 7:11) mohl obsahovat metaforické vyjádření pro masivní dešťové srážky. Význam „doslovný“ by spíše kontrastoval s duchovním nebo mystickým pojetím, které není zakotveno v textu.16 To znamená, že starobylá interpretace výrazu „doslovný“ spíše odpovídá moderní gramaticko-historické hermeneutice. Standard Chicago Statement on Biblical Hermeneutics (Chicagské prohlášení o biblické hermeneutice) má ve skutečnosti velice podobné použití:

“Oddíl XV

Trváme na nutnosti interpretace Bible podle jejího doslovného nebo obvyklého významu. Doslovný význam je ve smyslu gramaticko-historickém. To jest význam, který vyjádřil pisatel. Interpretace podle doslovného významu bude brát v úvahu všechny slovní obraty a literární formy uvedené v textu.“

Podobně toto vysvětloval významný anglikánský teolog James Innell Packer (1926 -) velmi podrobně ve svém klasickém díle „Fundamentalismus a Slovo Boží".17 Cituje například velkého reformátora a biblického překladatele Williama Tyndala (1494–1536):

„Rozumíš tedy, že Písmo má pouze jeden význam, a tím je doslovný smysl. A tento doslovný smysl je kořenem a základem všeho, a kotvou, která nikdy neselže, pokud se na ni spolehneš, nikdy se nezmýlíš ani nesejdeš z cesty. A pokud opustíš doslovný význam, nemůžeš čekat nic jiného, než že pochybíš nebo sejdeš z cesty. Nicméně stejně jako všechny ostatní literární projevy, i Písmo používá přísloví, podobenství, hádanky nebo alegorie; ale to, co tato přísloví, podobenství, hádanky či alegorie znamenají, je vždy pod doslovným významem, který musíš pilně hledat.“

Závěr

Dawesův dokument je osvěživě poctivým a intelektuálně důsledným pohledem na teistickou evoluci. Ale není to poprvé, co nevěřící poukázali na nesrovnalosti mezi evolucí a tradičním pohledem na biblickou autoritu. Jeho práce je také poctivá v tom, čím skutečně „doslovná“ interpretace má být: totiž tím, co evangelikálové nazývají gramaticko-historickým pojetím. Porozumění historii interpretace v průběhu trvání církve může pomoci vyhnout se nedorozuměním a vyvrátit argumenty slaměného panáka.

Odkazy a poznámky

  1. Weinberger, L., Harmony and discord: Review of The Language of God: A Scientist Presents Evidence for Belief (2006) by Francis S. Collins, J. Creation 21(1):33–37, 2007; creation.com/collins-review. Zpět k textu.
  2. Cosner, L., If evolutionists inspired Scripture: Review of Giberson, K., Seven Glorious Days: A Scientist Retells the Genesis Creation Story by Karl Giberson, J. Creation 27(2):37–38 2013. Zpět k textu.
  3. Compare Weinberger, Preaching to his own choir: Review of Can a Darwinian Be a Christian? The Relationship Between Science and Religion (2001) by Michael Ruse, J. Creation 19(2):42–45, 2005; creation.com/ruse2. Zpět k textu.
  4. Dawes, G.W., Evolution and the Bible: The hermeneutical question, Relegere 2(1):37–63, 2012. Zpět k textu.
  5. Dawes, ref. 4, p. 43. Zpět k textu.
  6. Augustine, The Literal Meaning of Genesis (De Genesi ad litteram) 1(19):39,AD401 to 415; translation by Taylor, J.H., in Ancient Christian Writers 2:42–43, Paulist Press International, 1982. Zpět k textu.
  7. Zuiddam, B., Augustine: young-earth creationist, J. Creation 24(1):5–6, 2010; creation.com/augustine. Zpět k textu.
  8. Dawes, ref. 4, p. 48. Zpět k textu.
  9. Vlastně je ironií, že nevěřící používá frázi „Evoluce je jen teorií“, což je pojem obvykle používaný méně zkušenými kreacionisty, který evolucionisty dosti dráždí. Nicméně tito evolucionisté mají pravdu - zdá se, že si to ani tito kreacionisté ani Dawes neuvědomují, protože „teorie“ ve vědě je něčím dobře doloženým, jako např. „teorie gravitace“. Proto CMI řadí tuto frázi, že ‘Evoluce je jen teorií’ mezi ‘Argumenty, které by kreacionisté NEMĚLI používat’, creation.com/dontuse. Přesto je pozoruhodné, že nevěřící jako Dawes, který musí logicky věřit ve formu evoluce, si uvědomuje, že to zdaleka není tak jisté.. Zpět k textu.
  10. Cosner, L., Romans 5:12 21: Paul’s view of a literal Adam, J. Creation 22(2):105–107, 2008; creation.com/romans5. Zpět k textu.
  11. Cosner, L., Christ as the last Adam: Paul’s use of the Creation narrative in 1 Corinthians 15, J. Creation 23(3):70–75, 2009; creation.com/1-corinthians-15. Zpět k textu.
  12. Wieland, C., Jesus on the age of the earth, Creation 34(2):51–54, 2012; creation.com/jesus_age. Zpět k textu.
  13. Dawes, ref. 4, p. 61. Zpět k textu.
  14. Kulikovsky, A.S., The Bible and hermeneutics, J. Creation 19(3):14–20, 2005; creation.com/hermeneutics. Zpět k textu.
  15. Dawes, ref. 4, pp. 45–47. Zpět k textu.
  16. Dawes cites Nemetz, A., Literalness and the Sensus Litteralis, Speculum (A Journal of Medieval Studies) 34(1):76–89, 1959. Zpět k textu.
  17. Packer, J.I., ‘Fundamentalism’ and the Word of God, Inter-Varsity Press, Downers Grove, IL, pp. 101–114, 1958. Zpět k textu.

Helpful Resources

The Genesis Account
by Jonathan Sarfati
US $39.00
Hard cover
Six-Day Creation
by Robert Gurney
US $8.00
Soft cover
From Creation to Salvation
by Lita Cosner Sanders
US $14.00
Soft cover
15 Reasons to Take Genesis as History
by Dr Don Batten, Dr Jonathan D Sarfati
US $4.00
Booklet
Foolish Faith
by Judah Etinger
US $5.00
Soft cover