Je to obr, ale neměl by být

Tento obrovský dicynodont nám říká, že evoluční historie potřebuje přepracovat – znovu!

Napsal Phil Robinson
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 42(2):18–19, Duben 2020

Podle tradičního příběhu vyprávěného evolucionisty byli domnělými předchůdci savců maličcí a bezvýznamní tvorové, někdy nazývaní jako savci podobní plazům. (To mělo být v období pozdního triasu – tedy podle evoluční časové osy před 237 až 201 miliony let.) Paleontolog Dr. Stephen Brusatte říká, že tito tvorové „ustoupili do stínu, zatímco povstali dinosauři a vyrostli do obrovských rozměrů. To je příběh, který vyprávím studentům na svých přednáškách. Ale celé to jednoduché vyprávění tahle rozbuška rozmetala.“¹

Tou „rozbuškou“, o které Brusatte hovoří, je polský objev Lisowicia bojani,² zástupce dicynodontů sloních rozměrů, patřících do jedné ze skupin těchto takzvaných plazů podobných savcům.³ Odhadem dosahovali délky více než 4,5 metru (15 stop) a výšky přes 2,5 m (8 stop). Původní dokument odhadoval jeho tělesnou hmotnost na více než 9 tun, ale pozdější studie to poněkud snížila na 6 tun.⁴ Měl přibližně stejnou velikost jako samci slona afrického, největší žijící suchozemští živočichové.

Z evolučního hlediska je tento obr největším nedinosauřím tetrapodem (čtyřnohým tvorem) nalezeným v horninových vrstvách označovaných jako „pozdní trias“ a jednoduše by tam prostě neměl být.

Co bylo nalezeno?

Kosti nejméně tří exemplářů L. bojani byly nalezeny v ložisku fosilií silném asi tři metry, v jílovém dolu Lipie Śląskie v obci Lisowice v jižním Polsku. Vědci podle osifikace (stupně vývoje kostí, pozn. překl.) dospěli k závěru, že představují buď téměř nebo zcela dospělé jedince.

Ve stejné vrstvě se vyskytovali současně také žraloci, hmyz, pterosaurové, dinosauři, ryby a rostliny. To jasně ukazuje na společné uložení celé řady ekozón v rozbouřených vodách během Noemovy Potopy před asi 4 500 lety.

Co víme o Dicynodontech?

Dicynodonti jsou dnes již vyhynulou skupinou býložravců, o nichž se dříve myslelo, že jejich velikost se pohybovala v rozmezí přibližně od krysy po vola. Pojmenoval je sir Richard Owen (1804–1892), který také jako první zavedl slovo „dinosaurus“. Dicynodont znamená „dvojitý psí zub“, to podle dvou tesákovitých klů, které zvířatům vycházely z čelistí a připomínaly zobák.

Zatímco dicynodonti jsou dobře známí z kostí nalezených v Africe, Asii, Americe, a dokonce i v Antarktidě, tento nový polský objev je vůbec prvním takto úplným exemplářem, nalezeným v horninách na území Evropy.

Velikost mění všechno

Vzhledem k jeho velikosti vědci tento nález původně neidentifikovali jako dicynodonta; podle jejich prvotního názoru se jednalo o sauropodního dinosaura. Nicméně poté, co si uvědomili, o jaký nález tu jde, uvedl jeden z autorů dokumentu, Dr. Tomasz Sulej: „Tento objev mění naše představy o poslední historii dicynodontů. Rovněž vyvolává mnohem více otázek o tom, co skutečně zapříčinilo takovou jejich velikost, a stejně tak i velikost dinosaurů.“⁵

Spoluautor Dr. Grzegorz Niedźwiedzki dodal: „Je přirozené chtít vědět, proč dicynodonti vyrostli do takových rozměrů. Lisowicia bojani je nesmírně zajímavý, protože boří mnoho našich klasických názorů na „savce podobné plazům“ z období triasu.“

Tato otázka vzestupu gigantismu u dicynodontů – a stejně tak i u dinosaurů – je pro evolucionisty záhadou. Mají-li se menší zvířata stát tak velkými, je nutné změnit jejich hmotnostní vyvážení a celkovou strukturu kosterního svalstva.

Objev také vyvrací dlouho držený příběh, že jedinými obřími býložravci pozdního triasu byli sauropodní dinosauři. Důvodem této „vady na kráse“ je následující: dicynodonti patří do větší skupiny zvané therapsidi, která zahrnuje jak savce (včetně lidí), tak i jejich domnělé předky. Během tohoto pomyslného období, rané části takzvaného „věku dinosaurů“, se totiž předpokládalo, že terapsidi se zmenšují, až se nakonec přemění na malé savce o velikosti rejska. Proto je Lisowicia bojani obrovským problémem, neboť smetá tento trend do prachu a jde „giganticky“ opačným směrem.

Neustále jsou nutné úpravy

To je problém evolucionistů, kteří v podstatě „vyrábí“ minulost. Celý jejich příběh může změnit jedna jediná fosilie. Případ jako je tento, nastal již mnohokrát, a vždy to vedlo k částečnému nebo úplnému přepracování teorie. V souvislosti s tímto nálezem se doktor Niedźwiedzki zeptal: „Kolik překvapení na nás v horninách asi ještě čeká?“

Biblické dějiny, předávané očitými svědky, nikdy nemusely být přepisovány kvůli tomu, že byl nalezen nějaký historický artefakt. Gigantismus v kterékoli části fosilního záznamu nikoho nepřekvapuje. Dicynodonti, patrně hojně rozšíření před Potopou, stvořil Bůh 6. dne Tvůrčího týdne s genetickým potenciálem pro jejich příslušný rámec velikostí. Ti, které nalézáme jako fosilie, byli pohřbeni během Noemovy Potopy, která je svědectvím o obrovských silách a rychlém pohřbení a zachování i takto velkých tvorů. Ti, kteří pocházeli z jednotlivých párů na Arše, nakonec v nějaké blíže neurčené době vyhynuli.