Co se starověkou čínskou lebkou HLD 6

Je těžké ji zařadit do současných evolučních představ

Napsal Peter Line
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Wu Xiujie (IVPP)

„Starověká“ lidská fosilní lebka nedospělce (HLD 6) objevená v roce 2019 v Hualongdongu v Číně je pro evoluční teoretiky záhadou. Uvádí se, že lebka je stará 300 000 let. Říká se, že se nepodobá žádnému dosavadnímu nálezu a údajně se nepodobá „ani linii, ze které se měli oddělit neandrtálci nebo denisované či my, což ukazuje na to, že naše současná verze lidského rodokmenu potřebuje další větev.“¹

Ačkoli autoři (Wu et al.) o nálezu publikovali již dříve, tato nejnovější studie se zaměřila na dolní čelist (mandibulu).² Byla nečekaně identifikována „kombinace archaických a moderních lidských rysů“ v dolní čelisti. Takzvaní archaičtí lidé jsou obecně robustnější než moderní; například mají pevněji postavené lebky, často charakterizované těžkými nadočnicovými oblouky. Lidské rysy, které převládají dnes, mají tendenci k méně robustní sadě rysů, popisovaných jako více jemnější. Wu a kol. uvádějí:

Mandibula HLD 6 poskytuje další podporu pro vysokou morfologickou [tj. anatomickou] diverzitu během pozdní evoluce homininů středního pleistocénu. Podle těchto zjištění je možné, že tato moderní lidská morfologie se vyskytovala již před 300 tisíci lety, a to ještě před vznikem moderních lidí ve východní Asii.²

Zdá se, že lidské fosilie s kombinací údajně „archaických“ a „moderních“ rysů jsou běžným jevem, jako je například „Dračí muž“.³ Ve svém komplexním přehledu fosilních důkazů evolucionisté Cartmill a Smith našli něco podobného a uvedli:

… v jižní a severní Africe, východní Asii, Australasii a Evropě si raně novověké populace zachovaly několik morfologických rysů, které evidentně pocházely z místních archaických národů.⁴

To však neukazuje na to, že by bylo potřeba přidat další větve (nebo druhy) do již tak chybného evolučního lidského rodokmenu. Spíše to svědčí o tom, že „archaičtí“ lidé (např. neandrtálci, denisované, Homo erectus) a „moderní“ lidé se navzájem křížili. Tudíž se jedná o stejné biologické druhy, což vyplývá ze samotné definice. A to navzdory uměle vytvořenému řazení do různých „druhů“, jako je Homo erectus, H. heidelbergensis, H. neanderthalensis moderního typu, Denisovans a Homo sapiens – všichni to jsou plně lidé.

Dokonce i někteří evoluční paleoantropologové řekli, že některé nebo všechny tyto druhy by měly být klasifikovány jen jako různé podskupiny H. sapiens.⁵ Například Cartmill a Smith prosazují názor, že všechny výše uvedené kategorie až na jednu by měly být označeny jako poddruh H. sapiens.5 Nedávají jim označení H. erectus, ale řadí je v rámci své kategorie jako „poddruh Homo sapiens“ a mají na mysli některé exempláře obvykle považované za H. erectus, jako jsou fosilní pozůstatky Ngandong („Solo muž“).

Takové křížení může vést ke vzniku vzhledu, který lze obecně nazvat jako „smíšený“ – tj. uprostřed mezi „krajními typy“. Například nadočnicové oblouky jsou u nich méně výrazné než u většiny „archaických“, ale výraznější než u většiny „moderních“ lidí. A jindy se bude vzhled zase podobat „koláži“, jako je dolní čelist HLD 6 – jedinec s kombinovanými rysy charakteristickými jak pro robustní, tak i pro jemnější typ lidi.

Setkat se s kombinacemi vlastností, které se zdají být jedinečné – jako v tomto případě – tedy není vůbec nic překvapivého.

Všechny tyto lidské skupiny pocházejí od Adama a Evy – a následně od osmi lidí, kteří přežili Noemovu Potopu. Takových nálezů údajně „unikátních“ lidských typů, které však představují pouze různé kombinace rozmanitých lidských podskupin, může být více.