Údolí velryb

Známá poušť – a je plná mořských zkamenělin!

Napsal Gary Bates
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Všechny obrázky jsou od Garyho Batese, pokud není uvedeno jinak

Na poznávacím zájezdu, ještě před výpravou CMI za úžasnou archeologií starověkého Egypta, jsem podnikl zajímavou vedlejší cestu do Sahary.¹ Vydal jsem se po mnoha nezpevněných cestách, často jsem projížděl jen samotným pískem, abych uviděl proslulé Údolí velryb (v arabštině Wadi Al-Hitan, dále WAH – obr. 1). Každému je ihned jasné, že Sahara má jedno z nejsušších a nejpustších podnebí na světě. Přesto bylo ve Wadi Al-Hitan (WAH) nalezeno přes 1 000 fosilií velryb.² Nacházejí se asi 150 km jihozápadně od Káhiry a v roce 2005 bylo toto místo prohlášeno za světové dědictví UNESCO.³ Jak se tedy stovky fosilních velryb (obr. 2) ocitly uprostřed pusté pouště?

Časová kapsle pro evoluční historii?

Ve velkém obrazu evoluce se měly vyvinout nohy suchozemských zvířat při opouštění oceánů. Některá však o tyto končetiny později přišla, když se rozhodla do oceánu vrátit – a mezi nimi měly být i velryby. Pokud jde o záznam těchto údajných přechodů, byla oblast WAH popsána jako „nejdůležitější místo na světě, představující jednu z ikonických změn, kdy byl zaznamenán život na Zemi“.⁴ „Egyptská poušť, kde byl kdysi oceán, ukrývá tajemství jedné z nejpozoruhodnějších evolučních proměn.“⁵

© WikiCommons/Mohammed ali Moussa

Nejběžnější nalezené zkameněliny velryb na místě patří do podřádu známého jako Archaeoceti („velryby starověku“), z nichž jako důležité jsou vyzdvihovány druhy Basilosaurus a Dorudon (obr. 3). Tvrdí se, že tyto štíhlejší velryby jsou přechodovými formami kvůli přítomnosti jakýchsi drobných „zadních nohou“, a také struktuře a uspořádání zubů u některých druhů. Důvodem je to, že tyto údajně zbytkové zadní nohy se ve srovnání s dorůstáním bazilosaurů až do 20 metrů (66 stop) zdají být relativně malé – ty největší byly dlouhé jen asi 35 cm (14 palců).

Dokonce i Philip Gingerich, proslulý propagátor mnoha údajných evolučních „přechodových forem“ velryb (a také hlavní paleontolog na webu WAH), o těchto „nohách“ jednou řekl: „Domnívám se, že to mohly být jen nějaké pohlavní a reprodukční prvky“.⁶ Jinými slovy, byly plně funkční a vůbec ne zbytkové (zakrnělé pozůstatky minulé evoluce).

Názor CMI, že bazilosauři jsou jen vyhynulí mořští savci, sdílejí i někteří evolucionisté. Paleontoložka obratlovců Barbara Jaffe Stahl (1930–2004) řekla: „Z hadího tvaru těla a zvláštního tvaru lícních zubů je zřejmé, že tito archeocéti [basilosauři] nemohli být předky moderních velryb“ [zvýraznění přidáno].⁷

Mořský hřbitov

V této oblasti se nacházejí četné další mořské zkameněliny. Patří mezi ně žraloci a rejnoci, krokodýli (obr. 4), dugongové, mořští ježci, obří sumci a více než 60 druhů měkkýšů s lasturami. Hojně zastoupeny jsou zde lastury mořských organismů známých jako nummulity (obr. 5), které jsou také na velké části Sahary, včetně plošiny v Gíze, v oblasti velkých pyramid. (Viz níže rámeček Pyramidy – svědectví o Noemově Potopě.)

Existuje mnoho důkazů, že Údolí velryb bylo kdysi mořským dnem. Evolucionisté a kreacionisté však mají na historii této oblasti rozdílné názory. Evolucionisté tvrdí, že dno starověkého moře Tethys⁸ bylo vyzdvihováno velmi pomalu kvůli tektonické aktivitě před asi 35–40 miliony let, což způsobilo ústup vody z pevniny. Kreacionisté však říkají, že k takovému tektonickému vzestupu došlo rychle, a to během Noemovy Potopy. K pohřbení všech tvorů mohlo dojít během Potopy, nebo podle jiného scénáře byli tvorové pohřbeni až v důsledku popotopního odtoku vod během nástupu doby ledové, jak nižší hladiny oceánů způsobily odtok moře Tethys z pevniny. Přesná příčina je sice nejistá, ale i tak už má evoluční příběh obrovské problémy, jak je uvedeno níže.

Historky o uchování

UNESCO říká: „Zachování obrovského množství fosilií, od mladých až po staré jedince, je natolik výborné, že nalézáme dokonce i neporušené části obsahu žaludku.“⁹ Přesto informační cedule ve výstavním centru WAH tvrdí: „Když tito tvorové zemřeli, jejich těla klesla na dno a byla pokryta sedimenty“ [během milionů let]. Takhle to samozřejmě v reálném světě nefunguje. Mnoho mořských tvorů se může po smrti na krátkou dobu vznášet, ale když klesnou ke dnu, všichni dobře víme, že na likvidaci jakýchkoli pozůstatků začnou rychle pracovat predátoři.¹⁰ Jenže na WAH je velké množství skvěle zachovaných fosilií. Nápad, že během dlouhých věků jednotlivě zemřelo mnoho tvorů a všichni byli takto výborně zachováni, je zkrátka nesmysl. Tato obrovská oblast o rozloze cca 200 km2 svědčí o rychlém a hromadném pohřbení naráz.

Kromě toho cedulky také tvrdí, že se tu běžně vyskytují kořeny zkamenělých mangrovů. Mangrovy jsou rozmanitou skupinou druhů stromů odolných vůči soli, ale obvykle rostou v mělkých oblastech u pobřeží. Není tedy rozumné předpokládat stejnou hypotézu „potopení na dno“, která se používá k vysvětlení jiných fosilií na stejném místě. Nicméně s evolucionisty bychom souhlasili v tom, že celá oblast byla kdysi mělkým zálivem, který s největší pravděpodobností využívali bazilosauři jako prostor pro porod mláďat. V mělkých vodách se rozmnožuje mnoho žraloků, rejnoků a velryb. To by také vysvětlovalo, proč se tolik bazilosaurů nachází v jedné oblasti. Stovky z nich byly rychle zavaleny a pohřbeny obrovským objemem sedimentů, což vysvětluje i jejich skvělé zachování.

Soudobí tvorové ve vrstvách pískovce

Mnohé z fosilií nalezených v oblasti WAH jsou téměř identické s dnešními živými tvory, jako jsou krokodýli a dugongové. Jsou to jen variace svého biblického druhu, přesto ale byly jejich fosilie zařazeny do různých druhů, jak to vidíme i dnes u mnoha živých tvorů. Různá jména druhů jsou jen úlitbou k víře, že žili před miliony let, a tudíž nemohou být stejné jako druhy žijící dnes. Skutečnost, že velmi „moderně vypadající“ tvorové jsou pohřbeni spolu s vyhynulými bazilosaury říká jediné: bazilosauři nejsou nějakými prapředky velryb, kteří žili před miliony let.

U některých tvorů nulová evoluce

Nápis ve výstavním centru hlásá „Přizpůsob se nebo zemřeš“, což má znamenat, že měnící se klima donutilo suchozemské obratlovce stáhnout se zpět do oceánu, aby přežili. Ale jiný nápis naopak hlásá, že krokodýli zůstali relativně nezměněni po dobu 240 milionů let (stáze), neboť byli víceméně skvěle „vyvinutí“ do svého vyhovujícího prostředí. Sotva však může platit obojí. Pokud se prostředí mění a způsobuje, že ostatní tvorové si vyvíjejí pro lepší způsob přežití, pak scénář „Přizpůsob se nebo zemřeš“ nedává smysl, pokud podle něj krokodýli zůstali nezměněni.

Eroze probíhá příliš rychle

Titulní strana National Geographic zobrazuje pískovcové pahorky a písečné duny jako dominující krajině. Ve zbožné úctě k pomalým geologickým procesům list poznamenal, že „… po celou tu dobu vítr pokračoval trpělivě ve své erozivní činnosti. A pak se objevil Philip Gingerich, aby dokončil práci. Stačí se však jen dotknout těchto dun a zajímavě tvarovaných pahorků a uvidíte, jak jsou křehké a drobivé (obr. 6). „Stovky pohřbených fosilních koster, které ležely po tisíciletí uvězněné v pískovcových útvarech starověkého moře, jsou vystaveny větru…“¹¹ Jenže toto tvrzení mluví o prokazatelně rychlých erozních procesech. Pokud by byly tyto útvary před našima očima utvářeny a erodovány po údajných 35+ milionech let, pak by už dávno zcela zmizely. Toto je jedním z hlavních problémů domněnky, že toto fosilní naleziště je staré desítky milionů let.

Samozřejmě, že bez tak obrovských časových rozpětí je celá myšlenka evoluce suchozemských zvířat ve velryby předurčena do oblasti sci-fi příběhů, jímž také je. Údolí velryb je ve skutečnosti všechno možné, jen ne podbízené svědectví o evoluci.

Pyramidy – svědectví o Noemově Potopě

Povrchové horniny v Egyptě se skládají převážně z pískovce a vápence. Jedná se o sedimentární horniny, které se typicky tvoří pod vodou, a hojné mořské fosilie nalezené v nich jsou toho důkazem. Tři velké pyramidy na plošině v Gíze poblíž Káhiry – Chufu, Khafre a Menkaure –se skládají z milionů vápencových bloků, běžně zvaných jako „nummulitový vápenec“, a to díky množství schránek od těchto velkých jednobuněčných organismů. Jednalo se o prvoky velikosti mince, kteří rostli v plochých spirálovitých tvarech (obr. 5). Kamenné bloky v pyramidách existují díky Noemově Potopě a jsou jejím svědectvím.¹

Odkazy a poznámky
^{1. Cox, G., Čas se bojí pyramid? (Time fears the pyramids?) Creation 42(1):18–20; creation.com/cas-se-boji-pyramid, Jan 2020.}