Vznikl sklon zemské osy v důsledku Noemovy Potopy?
Napsal nám Tom, jemuž odpovídá po jednotlivých odstavcích Joshua Howells z CMI:
Děkuji vám za vaši službu. Je to pro mě velmi důležité, pomohlo mi to prokousat se všemi těmi lživými argumenty, které světský vědecký systém v současnosti nabízí. Prohledal jsem vaši databázi článků a zdá se, že jsem nenašel odpovědi nebo jsem možná během hledání položil špatné dotazy. Mám dvě otázky týkající se planet:
Zdravím vás, Tome,
díky za váš e-mail.
1) Osa planety Země je nakloněna od své kolmice. Vím o možnosti, že k náklonu mohlo dojít během katastrofických explozí a tektonických posunů, které způsobily Potopu a zničily veškerý život na Zemi kromě toho, co bylo v Arše. Jsou všechny planety nakloněny ve své ose jako je naše Země?
Axiální sklon
Sklon zemské osy, tedy úhlový rozdíl 23,5 stupně mezi její rotační osou a její orbitální osou (přímka kolmá k její orbitální rovině kolem Slunce), je nezbytný pro roční období, která na Zemi zažíváme.
Ačkoli se velikost zemského axiálního sklonu v průběhu času mění (velmi nepatrně), jeho stabilita je udržována relativně silnou gravitační silou Měsíce k Zemi.
Proto se axiální sklon Země od Týdne stvoření s velkou pravděpodobností nezměnil. Pokud by se sklon Země nějak změnil při Noemově Potopě, nejspíš by to nepředstavovalo nijak významnou změnu. Je to proto, že masivní moment hybnosti Země takovým změnám silně odolává a samotný sklon je zásadním konstrukčním prvkem. A skutečně, Genesis 1:14 zmiňuje roční období – což nám říká, že náklon tu byl již od samého začátku (k diskusi o hebrejském výrazu „moed“ pro roční období viz otázku Andrewa L. a následnou odpověď v komentářích pod tímto článkem). K získání představy o důležitosti sklonu Země je dobré vědět, že jako důvod ke ztrátě veškeré povrchové vody na Marsu byla považována právě vyšší rychlost změn při axiálním sklonu planety!
Pokud si představíme nastavení sklonu na 0 stupňů, jak to jasně předpovídá naturalistický příběh v rámci mlhovinové hypotézy o formování Sluneční soustavy, pak by neexistovala žádná roční období, a proto by mnoho plodin nemohlo růst. Rovníkové oblasti by byly trvale horké a polární oblasti trvale studené. Země by byla mnohem méně úrodná – bez ohledu na globální větrné cirkulace by byly mírné jen zelené pruhované oblasti na obrázku 2. Pro představu, jak by se změnily ekosystémy, se podívejte na obrázek v tomto článku (v angličtině), kde klimatolog Robin Smith simuloval Zemi s nulovým náklonem.
Pokud by Země měla sklon 90 stupňů, podobně jako má Uran, na severní polokouli by půl roku svítilo sluneční světlo, zatímco na jižní polokouli by byla stejně tak dlouho tma. Tento scénář by měl za následek šest měsíců nepřetržitého světla následovaného šesti měsíci hluboké temnoty. Dlouhodobé vystavení světlu by u lidí vyčerpalo melatonin, což by mohlo způsobit depresi. Některé teploty ve vnitrozemí by navíc mohly vyšplhat až nad 100 °C, což je bod varu vody. Zvýšené teploty moře by mohly vyvolat silné hurikány.
Avšak nejzávažnější je to, že během šesti měsíců temnoty by zelené rostliny nebyly schopny přežít (bez umělého světla). Bez fotosyntézy by došlo k vážnému nedostatku kyslíku, což by mělo za následek smrt většiny forem života. Následky by byly pro všechny ekosystémy Země katastrofální.
Ačkoli mlhovinová hypotéza předpovídá, že se Slunce a všechny planety Sluneční soustavy budou točit ve stejné rovině, není tomu tak. Podívejte se na tento přehled níže:
Těleso |
Axiální sklon vzhledem k rovině oběžné dráhy Země |
| Slunce | 7.25° |
| Merkur | 0.03° |
| Venuše | 177.4° |
| Země | 23.4° |
| Měsíc | 6.7° |
| Mars | 25.2° |
| Jupiter | 3.1° |
| Saturn | 26.7° |
| Uran | 97.8° |
| Neptun | 28.3° |
Podle mlhovinové hypotézy by také všechny planety měly rotovat stejným směrem, ale např. Venuše se točí opačným směrem, stejně jako Uran. Všimněte si axiálního náklonu Uranu v tabulce výše – Uran se točí bokem!
Naturalisté vysvětlují tyto rozdíly tak, že náklon způsobily dávné dopady asteroidů, ale není příliš pravděpodobné, že by orbitální odchylky odrážely tak masivní narušení.
2) Čím to je, že kdykoli se podíváme na úplněk Měsíce, vždy vidíme tu známou tvář „měsíčního obličeje“? Jestliže se neotáčí tak jako jiné planety, byl snad nějak zasažen nebo ztratil tu svou tvář?
Měsíc je svázán se Zemí slapovými silami, což znamená, že opravdu vidíme stále stejnou tvář Měsíce. Gravitační síla mezi Měsícem a Zemí způsobí, že se na Zemi vytvoří dvě slapové boule – jedna na straně přivrácené k Měsíci a druhá na té opačné. Gravitační síla Měsíce je silnější na přilehlé straně Země než na té odvrácené, což způsobuje, že se voda na přilehlé straně vyboulí směrem k Měsíci a vytváří tak příliv. Na odvrácené straně Země je gravitační síla Měsíce slabší, což umožňuje vodě vyboulit se pryč od Měsíce a také vytvářet příliv. Podobně gravitační síla Země na Měsíci způsobí, že se na Měsíci vytvoří dvě slapové boule, jedna na straně obrácené k Zemi a druhá na opačné straně. V důsledku těchto vyboulení by byl pomaleji nebo rychleji rotující Měsíc (než je současná rotace na oběžné dráze Země) vystaven točivému momentu gravitační síly Země na slapové výdutě, čímž by se zrychlila nebo zpomalila rotace Měsíce až do bodu přílivového uzamčení. Avšak je možné, že Měsíc byl stvořen již slapově uzamčený k Zemi.
Děkuji vám,
Často se modlím za vaši skvělou službu a podporu, jak jen to je možné.
Tom Zaczyk
Díky Tome,
Joshua Howells
Readers’ comments
Comments are automatically closed 14 days after publication.