Ježíš Kristus o spolehlivosti Písma

Napsal Dr David Livingston
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

foto Jakob Haver

V dnešní době probíhá velká debata o spolehlivosti (neomylnosti) Písma. Tím hlavním problémem je autorita Božího slova. Pokud se však už někdo autoritě Ježíše Krista poddá (Ješua HaMashiach), musí pochopitelně sdílet i Kristův pohled na Písmo samé. Kdokoliv tedy o sobě tvrdí že je křesťan (tj. věřící pod autoritou Krista), musí zastávat i stejný názor jako On! Jaký tedy byl?

I. Projev nesouhlasu (argumentace mlčením – ale všeříkajícím!)

Ježíš Písmo nikdy nezlehčoval (jak to dělají někteří dnešní kritici), ani jej neodsouval stranou (jak to dělali v Jeho době židovští vůdci se svými ústními tradicemi), ani jej nekritizoval (naopak kritizoval ty, kteří jej zneužívali), ani s ním nebyl v rozporu (naopak odmítal a stavěl se proti mnohým jeho výkladům (i když někdy mluvil volně nebo jej interpretoval Svými slovy), ani se nestavěl nad Písmo jako „vyšší“ kritici Starého zákona (Tanakh).

II. Kristovo používání Písma

Jak prohlásil Louis Gaussen: „Bez obav můžeme říci: slyšíme-li Syna Božího citovat Písmo, vše je podle našeho názoru řečeno na základě Božské inspirace – nepotřebujeme žádné další svědectví. Všechna prohlášení Bible jsou bezpochyby božská stejnou měrou; ale následující příklad Spasitele světa nám tuto otázku nade vše potvrdil. Tento důkaz nevyžaduje ani dlouhé, ani učené výzkumy; stejně dobře mu porozumí dítě i doktor. Pokud by tedy vaši duši přepadla nějaká pochybnost, dívejte se na Písmo Jeho očima!“¹

1. On znal důkladně Písmo, dokonce i jednotlivá slova a slovesné časy. Zjevně si buď pamatoval velké části nebo to věděl instinktivně: Jan 7:15.²

2. On věřil každému slovu Písma. Všechna proroctví o Něm se naplnila,³ a On věděl předem, že se naplní.⁴

3. On věřil, že Starý zákon je historický fakt. To je zcela jasné, i když od samého Stvoření (srov. Genesis 2:24 a Matouš 19:4, 5) bylo mnohé z toho, čemu věřil, pod palbou kritiků s tím, že jde o pouhou fikci. Zde je několik příkladů historických skutečností:

   • Lukáš 11:51 — Ábel byl skutečný člověk
   • Matouš 24:37–39 — Noe a Potopa (Lukáš 17:26, 27)
   • Jan 8:56–58 — Abraham
   • Matouš 10:15; 11:23, 24 (Lukáš 10:12) — Sodoma a Gomora
   • Lukáš 17:28–32 – Lot (a jeho žena!)
   • Matouš 8:11 — Izák a Jákob (Lukáš 13:28)
   • Jan 6:31, 49, 58 — Manna
   • Jan 3:14 — Had
   • Matouš 12:39–41 — Jonáš (v. 42 — Sába, dnešní Jemen či Etiopie)
   • Matouš 24:15 — Daniel a Izajáš

4. On věřil, že biblické knihy napsali lidé, kteří nesli jejich jména:

   • Mojžíš napsal Pentateuch (Tóru): Matouš 19:7, 8; Marek 7:10, 12:26 („Knihy Mojžíšovy“ – Tóra); Lukáš 5:14; 16:29, 31; 24:27, 44 („Kristův kánon“); Jan 1:17; 5:45, 46; 7:19; („Zákon [Tóra] byl dán Mojžíšem; Milost a Pravda přišly skrze Ježíše Krista.)⁵

   • Izajáš napsal „obě“ z citací Izajáše: Marek 7:6–13; Jan 12:37–41⁶

   • Jonáš napsal knihu Jonáš: Matouš 12:39–41

   • Daniel napsal knihu Daniel: Matouš 24:15

5. Ježíš věřil, že Starý zákon byl vyřčen samotným Bohem nebo napsán inspirací Ducha svatého, i když pero drželi lidé: Matouš 19:4, 5; 22:31, 32, 43; Marek 12:26; Lukáš 20:37.

6. Věřil, že Písmo je mocnější než Jeho zázraky: Lukáš 16:29, 31.

7. Ve skutečnosti citoval Písmo i při svržení Satana! SZ byl rozhodující v každém sporu Písma: Matouš 4; Lukáš 16:29, 31.

8. Citoval Písmo jako základ pro své vlastní učení. Jeho etika byla stejná jako to, co nacházíme již zapsané v Písmu: Matouš 7:12; 19:18, 19; 22:40; Marek 7:9, 13; 10:19; 12:24, 29–31; Lukáš 18:20.

9. Varoval před nahrazováním Písma něčím jiným nebo přidáním či odebráním. Židovští vůdci v Jeho době přidávali své ústní tradice: Matouš 5:17; 15:1–9; 22:29; (srov. 5:43, 44); Marek 7:1–12. (Současné ničení víry v Bibli jako Boží slovo otevírá dveře „nové“ Tradici.)

10. On bude v poslední den soudit všechny lidi jako Mesiáš a Král na základě svého neomylného Slova, jehož sepsáním pověřil omylné lidi, avšak vedené neomylným Duchem svatým: Matouš 25:31; Jan 5:22, 27; 12:48; Římanům 2:16.

11. On učinil ustanovení pro Nový zákon (B’rit Hadashah) tím, že poslal Ducha svatého (Ruach HaKodesh). Musíme si také všimnout, že On sám nikdy nenapsal jediné slovo Písma, ačkoli On sám je Božím Slovem (živoucí Tóra v těle a krvi, viz Jan, kapitola 1). Úkol sepsat celé Slovo Boží svěřil chybujícím lidem – avšak vedeným neomylným Duchem svatým. Slova apoštolů měla stejnou autoritu jako ta Kristova: Matouš 10:14, 15; Lukáš 10:16; Jan 13:20; 14:22; 15:26, 27; 16:12–14.

12. On nejenže nic neměl proti pozornosti, kterou lidé věnovali Bibli (některými odsuzovaná jako „bibliomanie“, ale také je plísnil pro jejich neznalost: Matouš 22:29; Marek 12:24.

13. Avšak Ježíš Písmo neuctíval: On ho ctil – i přesto, že ho napsali lidé.

Výše uvedené neponechává žádný prostor k jinému závěru, než že náš Pán Ježíš Kristus považoval kánon Písma za Boží Slovo, napsané rukou lidí.

Ačkoli někteří náboženští vůdci prohlašují, že Písmo přijímají jako „Boží slovo“, jejich skrytý pohled na „Boží inspiraci“ tuto skutečnost popírá. Věří totiž a také učí, že Písmo je do značné míry jen lidským slovem. Mnohé z jejich výroků jsou v zásadním rozporu s výroky Ježíše Krista. Pokud jde o autoritu, inspiraci a spolehlivost Písma, docházíme z důkazů v jejich knihách k závěru, že někteří křesťanští vůdci stojí proti Kristu.

A teď to nejdůležitější.

III. Ježíš Kristus se podřizoval Písmu

Ježíš byl poslušný Slovu Božímu, nikoli lidskému. On se mu poddal. Pokud by byl názor některých vůdců na inspiraci Písma pravdivý, pak byl Ježíš podřízen bludnému, náhodně „zplácanému slovu člověka“. Tím by tedy byl Ježíš podřízen vůli člověka, nikoli vůli Boží.

Nicméně Ježíš se ve všech detailech Svého díla vykoupení podřídil Písmu jako Božímu Slovu. On se mu poddal. Bylo Jeho autoritou, pravidlem, podle kterého žil. Přišel, aby činil vůli Boží, ne svou vlastní, a ne lidskou. Všimněte si, že celý svůj život dělal vše podle toho, jak to bylo psáno – jako by to přímo přikázal Bůh. Naplnil starozákonní proroctví o Sobě. Tyto pasáže se nacházejí v celém Starém zákoně. Zde uvádíme jen některé z citovaných v Novém zákoně: Matouš 11:10; 26:24, 53–56; Marek 9:12, 13; Lukáš 4:17–21; 18:31–33; 22:37; 24:44–47.

On sám je Slovem Božím. Všechna slova z Jeho úst byla Slovem Božím. (Jan 3:34). Kdyby chtěl, mohl napsat nový soubor pravidel a ta by jistě byla Slovem Božím. Ale neudělal to. On se bez pochybování řídil již tehdy lidmi napsanou Biblí.

A to je rozumné i pro každého věřícího. Kéž všichni, kdo toto čtou, přijmou Ježíšův postoj a stanou se podřízenými jak Jemu jako Živému Slovu (živoucí Tóře), tak i Bibli jako spolehlivému, psanému Slovu Božímu.

Písmo svaté … ti dokáže dát moudrost ke spasení (hebrejsky Yeshua) skrze víru v Krista Ježíše (hebrejsky Yeshua HaMashiach). Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu. – 2. Timoteovi, kapitola 3, verše 15–17, Živá Bible

(Tento článek je úryvkem z diplomové práce Dr. Livingstona nazvané „Kritika knihy Deweyho Beegla s titulkem: Inspirovaná Písma“. Copyright 2003 David Livingston.)

Dr. Livingston (1925–2013) byl také zakladatelem Associates for Biblical Research, nejspolehlivější archeologické společnosti založené na Bibli.