Also Available in:

Koronaviry ve stvoření

Podporuje nedávné propuknutí epidemie koronaviru evoluci?

Napsal
Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno 6. února 2020
National Pathogen Librarycorona-virus
Snímek z elektronového mikroskopu – koronavirus 2019-nCoV

Celým světem hýbe nový virus. Většina lidí ho nazývá „koronavirus“. Poprvé byl zaznamenán v Číně ve městě Wuhan a poté se rozšířil i do dalších zemí. Zemřelo již mnoho lidí. Co si o tom máme myslet? Podporují viry evoluci? Můžeme je vysvětlit v kontextu biblického stvoření? Může tohle být součástí „velmi dobrého“ stvoření? Teď se nelekněte, protože to, co si myslíte o virech, se právě chystám obrátit vzhůru nohama.

Většina virů je prospěšná

Mnohým lidem to může znít velmi překvapivě, ale většina virů je pro nás užitečná. Řekl vám už někdo, že uvnitř vašeho těla a na jeho povrchu je přinejmenším tolik bakterií, kolik má vaše tělo buněk? Ano, je to pravda. Ale pravdou také je, že v trávícím systému máte více virů než bakterií! Virová populace (nazývá se „virom“1) hraje ve skutečnosti velmi důležitou roli při regulaci počtu a typů bakterií v těle.2 Bez virů by nás mohly rychle zkonzumovat hladové malé bakterie, které žijí v našich střevech.

Pokud jste se už někdy koupali v oceánu, pak jste plavali ve vysoce koncentrované bakteriální polévce. Voda v oceánu obsahuje velké množství bakterií mnoha různých druhů. Ale stejně jako ve vašem trávícím systému, i zde existuje více virů než bakterií, a ty nepochybně hrají roli při udržování a vyvažování bakteriální populace v oceánských vodách. Měli bychom tu vůbec ryby, pokud by nebylo virů? To je zajímavá otázka, které by se mohl chopit a pokusit se na ni odpovědět některý z iniciativních mladých vědců.

A také pokud jste se někdy koupali v jezeře, pak i v tomto případě jste plavali v polévce plné bakterií a virů. A na jezeře jste pravděpodobně viděli kachny, labutě nebo husy, že? Pak jste plavali mezi chřipkovými viry. Vodní ptactvo je ve skutečnosti nositelem všech možných typů chřipkových virů, tedy i těch, kterými se člověk nenakazí. Tyto viry se dostanou do vody tím, jak se ptáci vyprazdňují. Ale přítomnost virů těmto ptákům nebo lidem onemocnění obvykle3 nezpůsobí, i když se jim dostane do očí, uší a úst. Evolucionista by mohl říci, že důvodem, proč ptáci (zpravidla) neonemocní je to, že tito dva spolu navzájem válčili už miliony let a uzavřeli tedy něco jako příměří, kdy viry nezabíjejí hostitele a hostitel dává virům prostor k životu. Z pohledu stvoření hraje chřipkový virus u ptáků nepochybně užitečnou roli, ale není jisté, zda se tím dosud vůbec někdo zabýval.

Některé viry mohly uniknout z genomu

Věděli jste, že mnohé prvky, z nichž jsou viry utvořeny, vyprodukují vaše buňky? Vytvářejí proteinové pláště (kapsida – bílkovinné pouzdro, pozn. překl.), kopírují DNA a RNA, mají mechanismy k přesunu DNA do různých částí genomu atd. Tudíž některé viry mohly vznikat v rámci obvyklých buněčných operací.4 K dispozici jsou všechny součásti, a někdy jsou některé z nich spojeny tak, že vypadají téměř jako viry. Potom stačí jen pár náhodných změn, funkční celek se vymkne kontrole a „stane se virem“.

Některé viry se mohly vymknout svému původnímu účelu

pixabay.com/mandarin-ducks
I přes svou krásu jsou kachny a další vodní ptactvo přenašečem všech známých typů chřipky

Ale ne všechny viry jsou podobné genomu. Mnohé viry, které způsobují onemocnění budí dojem, že jsou navrženy k tomu, co dělají. Odkud tedy pocházejí? Pokud jsou tu viry, navržené k infikování buněk bakterie, myši nebo člověka, pak jsou v tomto systému pravděpodobně za účelem kontroly a zajišťování rovnováhy. Pokud ale některá z těchto funkcí selže, vir se začne množit mnohem rychleji, než bylo původně v plánu, a to může vyústit v nemoc. Takže původně „prospěšný“ vir se může stát nebezpečným. K tomu stačí jen několik nepatrných mutací, jako je například změna v rozpoznávání buněčných faktorů, které brání hostitelským buňkám v detekci, a tedy i regulaci virů.

Obzvláště nebezpečné jsou mezidruhové viry

Teď něco o koronaviru – to je vir, který nepatří mezi ty lidské. Viry, které se mohou rozšířit i na ostatní živočišné druhy, se nazývají zoonotické (všimněte si zde předpony „zoo“). O zoonotických virech máme spoustu důkazů, včetně chřipky,5 rodiny koronavirů (tj. tento nový virus, dále SARS, a MERS), and HIV a HIV (to je vir, který způsobuje AIDS). Všechny tyto viry jsou u lidí příčinou onemocnění. Některé z nich přetrvávají v lidské populaci velmi dlouhou dobu. Nicméně dobrou zprávou je, že mnoho těchto nových virů samo uhyne. Viry také postupem času zeslábnou. V průběhu množení u nich přibývají i mutace, a někdy je tyto mutace oslabí natolik, že ztratí schopnost se přenášet. Jistě, není to tak vždycky – některé viry, jako je HIV nebo lidský virus chřipky (jiný druh koronaviru), se mohou šířit i nadále, a to i navzdory přibývajícím mutacím. Závisí to na mnoha různých faktorech a žádné dva viry nejsou stejné.

Nové viry jsou skutečnou hrozbou

pixabay.com/pandemic

Lidstvo bylo v průběhu své historie zasahováno ničivými epidemiemi. Některé z nich, jako například mor, jsou dobře zdokumentovány (mor byl způsoben bakterií šířenou blechami). Nad jinými si dosud lámeme hlavu. Víme jen to, že mnohá starověká království, civilizace a města trpěla masivními vlnami nemocí a umírání. Dochované záznamy nám někdy umožní udělat si kvalifikovanou představu o příčině nemoci, ale není to běžné.

Stvoření na svém počátku netrpělo žádnými chorobami (viz kniha Otázky a odpovědi, téma Smrt a utrpení), nicméně za uplynulých šest tisíc let nemoci vzrostly. Jakmile tu už jednou jsou, je nereálné si myslet, že v budoucnu se už další virové nákazy neobjeví. Není to důvod k obavám, ale mělo by nám to pomoci rozvážně posoudit naše někdy velmi chatrné postavení na této Zemi.

V rámci prevence proti šíření infekce jsme si vybudovali nejrůznější bezpečnostní sítě, a svět na vznikající hrozby začíná reagovat rychleji. Součástí této strategie jsou karantény, mytí rukou a očkování, a to podle míry závažnosti, rizika a podle toho, zda jsme již vyvinuli očkovací protilátky či nikoli. Vezměme si nejnovější ohnisko nákazy virem Ebola v Africe. Stálo to mnoho milionů dolarů, které však lidem v té strašné době pomohly, a opět se zabránilo celosvětové nákaze. Současná epidemie koronaviru, která se šíří po celé Číně, je jen dalším příkladem. Díky Bohu je počet obětí z původních odhadů (přibližně 11%) mnohem nižší (asi 2%). Pokud by se však tato nákaza vymkla kontrole a stala se stejně běžnou jako například rýma, mohla by míra úmrtnosti 2% znamenat mnoho milionů lidí. Vědecká obec však reagovala velmi rychle. V krátké době bylo zpracováno několik genových sekvencí viru, které byly zaslány do veřejných databází a pomocí elektronových mikroskopů byly pořízeny snímky toho, s čím máme co do činění. Rychlost toho všeho byla naprosto nevídaná.

Budoucnost koronaviru

Pokud bude průběh této virové epidemie podobný těm předchozím, může koronavirus sám zaniknout. To byl u lidí zjevně případ viru chřipky H1N1, který se v roce 1917 přehnal po celém světě a zabil miliony lidí. Trvalo 40 let, než vymizel. Poté se v roce 1976 znovu rozšířil ze skladovaného laboratorního vzorku a trvalo dalších 33 let, než opět zanikl v letech 2009–2010 během pandemie prasečí chřipky H1N1, která také nebyla výrazně smrtelným virem. Její pozdější verze nebyly tak smrtící jako ty dřívější a fakt, že virus chřipky H1N1 v lidské populaci nepřetrval je dobrým důkazem toho, že podléhá genetické entropii. Ačkoli byl virus aktivní, ve skutečnosti u něho došlo k více než 14 mutacím ročně, a více než 10% jeho genomu zmutovalo dříve, než vyhynul.6 o také odpovídalo dříve publikovaným počítačovým simulacím.7

Koronavirus však není chřipka. A také i když tento virus zřejmě pochází od netopýrů, jistotu v tom, kde přesně a jak vznikl nemáme. Ať tak či onak, bude s ním třeba zacházet velmi opatrně a naše zdravotnické systémy ho musí považovat za vážnou a bezprostřední hrozbu. Nemůžeme čekat desetiletí, než všechno obstará genetická entropie.

Jak na to máme reagovat?

Podle biblického modelu stvoření a následného prokletí v důsledku Pádu není žádný důvod očekávat, že se nové nemoci už nevyskytnou. Přesto, pokud se nějaká objeví, měli bychom střízlivě posoudit rizika a přijmout náležitá opatření. Také bychom měli být vždy ochotni pomoci těm, kteří to potřebují a mít na paměti, že do této situace se můžeme kdykoli dostat i my sami. Charitativní činnost je vždy jednou z možností, nejlépe prostřednictvím nějaké křesťanské humanitární organizace. Neměli bychom si také nechat ujít příležitost ke sdílení evangelia, protože pokud si člověk skutečně uvědomí křehkost svého života, velmi často lépe přijímá naději, kterou nabízí Ježíš Kristus.

Závěrem

Viry jsou součástí Bohem stvořeného řádu. Vidíme, že mnohé z nich hrají prospěšnou roli. Nicméně žijeme ve světě prokletém hříchem, kde je mnoho utrpení, smrti a nemocí. Některé viry se staly nebezpečnými a v průběhu dějin tak lidstvu způsobily neslýchané utrpení. To nás přinutilo vyvíjet stále dokonalejší strategie, abychom viry udrželi pod kontrolou. Bůh nám tu neslíbil dlouhý život ani dobré zdraví. Slíbil nám však, že tento hříchem prokletý svět a naše porušená, nemocná těla opět napraví, a tak naše naděje rozhodně není na této Zemi. Ve své naději vzhlížejme k Němu, neboť naše vykoupení se blíží.

Odkazy a poznámky

  1. Toto je dobré shrnutí viromu, ale pochází z evolučního zdroje, takže ho používejte s náležitou opatrností: sciencedirect.com/topics/immunology-and-microbiology/human-virome. Zpět k textu.
  2. Zde je dokument o důležité funkci savčích virů z pohledu biblického stvoření a Pádu: Francis, J.W., Ingle, M., and Wood, T.C., Bacteriophages as beneficial regulators of the mammalian Microbiome, Proc. Int. Conf. Creationism 8:152–157, 2018; creationicc.org. Zpět k textu.
  3. Barber, M.R. et al., Association of RIG-I with innate immunity of ducks to influenza, PNAS 107(13):5913–5918, 2010. Zpět k textu.
  4. Terborg, P., The ‘VIGE-first hypothesis–how easy it is to swap cause and effect, J. Creation 27(3):105–112, 2013. (VIGE = Variation-Inducing Genetic Element) Zpět k textu.
  5. Ma, W., Kahn, R.E., and Richt, J.A., The pig as a mixing vessel for influenza viruses: human and veterinary implications, J. Mol. Genet. Med. 3(1):158–166, 2008. Zpět k textu.
  6. Carter, R.W., and Sanford, J.C., A new look at an old virus: mutation accumulation in the human H1N1 influenza virus since 1918, Theoretical Biology and Medical Modelling 9:42, 2012. Zpět k textu.
  7. Brewer, W., Smith, F.D., and Sanford, J.C., Information loss: potential for accelerating natural genetic attenuation of RNA viruses; in: Marks II, R.J., Behe, M.J., Dembski, W.A., Gordon, B., and Sanford, J.C. (Eds.), Biological Information—New Perspectives, World Scientific, Singapore, pp. 369–384, 2013. Zpět k textu.