Also Available in:

Tak se měj, motýlku březový

Klasický evoluční příběh se odporoučel

Napsal
Přeložil Jakob Haver (kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 21(3):56, Červen 1999

„Učebnicový příběh“ o proslulém anglickém drsnokřídlovci březovém (Biston betularia) se má asi nějak takto. Motýlek se vyskytuje ve světlé a tmavé (melanické) formě. Znečištění v důsledku průmyslové revoluce způsobilo ztmavnutí kůry stromů, většinou vlivem úhynu světlých povrchových lišejníků (a také nánosem sazí).

330-dead-moths-on-trees
Mrtví motýlci křídlovce březového přilepení na kůře stromů, viz odkaz 4.

Světlejší formy, které byly na světlém pozadí dobře maskované, se nyní „zjevily“ a ptáci je tak mohli snadno sezobat. Proto se dramaticky zvýšil podíl tmavých motýlků. Později, když se míra znečištění snížila, světlí motýlci znovu převládli.

Pohyby v počtech motýlků byly pečlivě dokumentovány systematickým odchytem. Pokusy s jejich odchytem a opětovným vypouštěním potvrdily, že ve znečištěných lesích přežilo k odchytu více tmavých forem a naopak. Navíc byli ptáci zachyceni kamerou, jak na kůře stromů pojídají přednostně ty méně maskované motýlky.

Příběh vyvolal bouřlivé evoluční ovace. HB Kettlewell, který prováděl většinu klasických experimentů, uvedl, že kdyby tohle viděl Darwin, “ byl by svědkem dovršení a potvrzení svého životního díla."1

Ve skutečnosti však tento učebnicový příběh neukazuje nic jiného, než pouhé genové frekvence, které se v rámci jednoho stvořeného druhu pohybují vlivem přirozeného výběru jedním či druhým směrem. Neposkytuje nic, co by mohlo přidat tak komplexní konstrukční informaci, potřebnou pro evoluci od měňavky ke člověku – i kdyby to mělo trvat miliony let.

Dokonce i L. Harrison Matthews – tak významný biolog, že byl požádán o sepsání předmluvy k vydání Darwinova Původu druhů v roce 1971 – uvedl, že příklad drsnokřídlovce březového sice ukazuje přirozený výběr, nikoli však „evoluci v akci“.

Nicméně se ukázalo, že i tak je tento klasický příběh plný děr. Drsnokřídlovci březoví během dne nezůstávají na kůře stromů.

Kettlewell a další vábili motýlky do nástrah v lese buď světlem, nebo vypouštěním samičích feromonů – takže létali v každém případě jen v noci. Kde tedy přebývali ve dne? Britský vědec Cyril Clarke, který se zkoumání drsnokřídlovců značně věnoval, napsal:

„Ale problém je v tom, že neznáme místo přebývání motýlků během dne… Za 25 let jsme našli pouze dva drsnokřídlovce na kůře stromů nebo na stěnách v blízkosti našich nástrah (jeden na příslušném pozadí a druhý ne) a nikde jinde.“2

Motýlci, nafilmovaní při tom, když je ptáci zobali, byli vypěstovaní v laboratoři a byli umístěni na kůru stromů Kettlewellem; byli tak malátní, že je musel jednou zahřívat na kapotě auta.3

A co všechny ty dosavadní fotografie motýlků na kůře stromů? Jeden článek popsal, jakým způsobem to probíhalo – ke stromům se lepili mrtví motýlci.4 Biolog Theodore Sargent z University v Massachusetts pomáhal tyto motýlky lepit na stromy pro dokument NOVA. Říká, že učebnice a filmové dokumenty představují „spoustu zfalšovaných fotografií“.5,6

Jiné studie zase ukázaly velmi špatnou vzájemnou korelaci mezi vrstvami lišejníků a příslušnými populacemi motýlků. A když jedna skupina výzkumníků přilepila mrtvé motýlky na kmeny v neznečištěném lese, ptáci sbírali více tmavých (méně maskovaných), jak se očekávalo. Jenže jejich nástrahy zachytily čtyřikrát více tmavých motýlků, než světlých – tedy opak předpokládaný v učebnicích!7

Evoluční biolog z University v Chicagu, Jerry Coyne, souhlasí, že příběh o drsnokřídlovci březovém, který byl tolik „ceněným koněm našich stájí“, musí být odstraněn.

Říká, že při tomto poznání měl stejný pocit, jako když zjistil, že Santa Claus není opravdový.5

Je smutné, že stovky milionů studentů byly opět naočkovány „důkazem“ o evoluci, která je plná chyb, podvodů a polopravd.8

Odkazy

  1. H. Kettlewell (1959), ‘Darwin’s missing evidence’ in Evolution and the fossil record, readings from Scientific American, W.H. Freeman and Co., San Francisco, p. 23, 1978. Zpět k textu.
  2. C.A. Clarke, G.S. Mani and G. Wynne, Evolution in reverse: clean air and the peppered moth, Biological Journal of the Linnean Society 26:189–199, 1985; quote on p. 197. Zpět k textu.
  3. Calgary Herald, p. D3, 21 March 1999. Zpět k textu.
  4. D.R. Lees & E.R. Creed, Industrial melanism in Biston betularia: the role of selective predation, Journal of Animal Ecology 44:67–83, 1975. Zpět k textu.
  5. J.A. Coyne, Nature 396(6706):35–36, 1998. Zpět k textu.
  6. The Washington Times, p. D8, 17 January 1999. Zpět k textu.
  7. D.R. Lees & E.R. Creed, ref. 4. Zpět k textu.
  8. Výzkumní pracovníci, kteří nejsou ovlivněni evolučními „zaručenými“ příběhy, mohou nyní hledat skutečné příčiny těchto přesunů populací. Může mít tmavá forma skutečně vlastnost absorbovat více tepla? Mohla by odrážet podmínky ve stádiu housenky? U různých druhů nočních můr Sargent zjistil, že rostliny konzumované larvami mohou vyvolat nebo potlačit expresi takového „melanismu“ u dospělých motýlků. (viz Sargent T.R. et al. in M.K. Hecht et al, Evolutionary Biology 30:299–322, Plenum Press, New York, 1998). Zpět k textu.

Související články