Explore

Starting July 1: Stream Alien Intrusion FREE for 7 days!

Also Available in:

ArchivZ dopisů čtenářů 2020

Uhlík 14 – stále tápání ve tmě

Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Publikováno 26. září 2020

Ken W. z Austrálie poslal společnosti CMI e-mail s dotazem na radiometrické datování uhlíku v souvislosti s nedávným článkem Gavina Coxe o nově objevené neolitické lokalitě Durrington Circle, poblíž Stonehenge, Salisbury ve Velké Británii.

V [datovacích] laboratořích se u všech testů … používají známé standardy či kontroly, jinak by musely velmi rychle ukončit svou činnost. Jen u radiometrického datování se známé standardy nikdy nepoužily … Snad kromě nesprávně připisovaných „standardů“, které však trpí stejnými předpoklady jako datovací výpočty samotné. Ten článek ukazuje, že podobně nelze věřit ani datování uhlíku – pokud nejsou pohřbeny standardy u testovaných vzorků známého stáří. Vědci by spíše měli říkat „pokud jsou všechny naše odborné odhady/předpoklady správné, pak je stáří vzorku takové a takové“. Jinak děkuji za svěží pohled na vědeckou analýzu doby kamenné.

Gavin Cox odpovídá:

Milý Kene,

Děkuji za vaši otázku. Jsem rád, že se vám líbil můj článek o nově objevených šachtách tvořících kruh v Durringtonu, poblíž světově proslulého monumentu Stonehenge.

Jak jste uvedl, radiokarbonová data pocházející ze skořápek a kostí získaných ze šachet jen podtrhují problémy v pozadí datovacích metod uhlíku 14 (14C). Tím jste se však dotkl dobře utajovaného „obchodního tajemství“ datovacích laboratoří 14C, pokud jde o jejich postupy. Podle teorie není možné naměřit 14C v údajně „starodávných“ vzorcích, jako je ropa, plyn, fosilní kosti dinosaurů, uhlí, diamanty, atd. Tyto všechny jsou považovány za staré miliony let, takže by se dalo očekávat, že budou „mrtvé“, pokud jde o přítomnost 14C (tj. že veškerý detekovatelný 14C se rozpadl zpět na dusík). Avšak již desítky let je radiokarbonová literatura plná příkladů měřitelného množství radioaktivního uhlíku v údajně „starověkých“ (tj. miliony let starých) vzorcích. Tudíž módním heslem pro vysvětlení všech takovýchto „anomálií“ se stala „kontaminace".

wikimedia.orgams-lab
Hmotnostní spektrometr akcelerátoru, používaný k datování materiálů obsahujících uhlík 14.

Nicméně vědci využívající moderní laboratorní metody hmotnostní spektrometrie akcelerátoru (AMS – Accelerator Mass Spectrometry) mají mnoho způsobů, jak ve svých vzorcích určit a vymezit kontaminaci. Tato metoda je neuvěřitelně přesná a dokáže detekovat a spočítat jednotlivé atomy uhlíku 14C a uhlíku 12C v jakémkoli vzorku. A jako u každého laboratorního vybavení, je nutné provést kalibraci. Ta se provádí analýzou „slepých vzorků“, což bývá obvykle blok z hornin prekambria – žula nebo kalcit či jiný takový „starodávný“ materiál, u kterého se zjevně neočekává přítomnost 14C. Jenže díky vysoké přesnosti metody AMS bylo zjištěno, že dokonce i tyto tzv. „slepé“ položky vůbec nejsou „slepé“ a obsahují 14C, jako vlastní součást vzorku, a ne jen jako nějakou kontaminaci vysvětlitelnou moderní látkou. Za takové situace to však znamená, že všechny jejich výsledky budou zkreslené a vzorky se potom jeví starší, než ve skutečnosti jsou. (Pokud jde o starověkou historii, pak spojení uniformitariánských předpokladů a stejné rychlosti předpokládá nezměněný poměr uhlíku v biosféře, čímž je datování 14C velmi problematickou metodou – další z těch, které pracující proti času. Více podrobnosti o radiometrickém datování viz Kniha odpovědí o stvoření, kapitola 4.)

creationstudygroup.orgrate-team
Výzkumná skupina RATE se sešla v San Diegu na svém pátém výročním zasedání ve dnech 27–28. července 2001. Zleva: Bill Hoesch, Stephen Boyd, Donald DeYoung, Steven Austin, John Baumgardner, Russell Humphreys, Andrew Snelling, Eugene Chaffin, John Morris. Front: Larry Vardiman, předseda.

Na toto všechno se zaměřila skupina vědců-kreacionistů v projektu zvaném RATE, (což je zkratka pro Radioisotopes and the Age of the Earth – Radioizotopy a stáří Země). Nezávisle na sobě potvrdili (a v roce 2005 své výsledky publikovali), že 14C byl nalezen ve všech údajně starověkých vzorcích (jako je uhlí), dokonce i v těch, které mají být staré údajně mnoho milionů let.1 Testovali dokonce i domněle „starodávné“ diamanty, u nichž by se dalo očekávat, že je téměř nemožné je kontaminovat, a to díky jejich velmi tvrdé struktuře krystalické mřížky; a i u nich bylo zjištěno, že obsahují měřitelné množství 14C.(tyto byly rozeslány do nezávislých světově špičkových laboratoří pro datování 14C).

Existují dokonce i zprávy o měkkých tkáních dinosaurů s obsahem 14C. Všechna tato experimentální data ukazují, že ta předpokládaná velmi dlouhá časová období jsou ve skutečnosti jen iluzí, vycházející z mnoha předpokladů. Proto bychom tyto „starodávné věky“ neměli přijímat, kdy stáří uhlíku 14C má být desítky až stovky tisíc let, což daleko přesahuje biblickou historii. Stáří skořápek nalezených v šachtách Durringtonského kruhu (7 179 ± 28 let př. Kristem) převyšuje biblické stáří Země a mělo by být odmítnuto ruku v ruce s předpoklady, stojící v pozadí takové metody.

Odkazy a poznámky

  1. Baumgardner, J.R., 14C Evidence for a Recent Global Flood and a Young Earth, pp. 596–597, in RATE II: Radioisotopes and the Age of The Earth: Results of a Young-Earth Creationist Research Initiative (Volume II), Vardiman, L. et al. (eds.), San Diego, CA, Institute for Creation Research and the Creation Research Society, 2005. Zpět k textu.