Archiv zpětné vazby → Z dopisů čtenářů 2019

Může chemická evoluce vytvořit DNA?

Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno 29. června 2019

Tazatel se ptá na nedávný humbuk týkající se tvrzení, že stavební bloky DNA se mohou tvořit náhodnou, neřízenou chemií. Dr Jonathan Sarfati, chemik s akademickým vzděláním Ph.D. odpovídá obecnou radou jak ohledně tvrzení o chemické evoluci, tak na některá specifika tohoto posledního tvrzení.

Erin C. píše:

Dr. Sarfati odpovídá:

Milý Erine,

Děkujeme Vám, že jste se obrátil na CMI.

Zpravidla nemůžeme běžně zaručit odpověď na články nebo YouTube online videa, protože to bychom nemohli dělat vůbec nic jiného!

Ale jak se ukázalo, vědci z CMI se s tímto dokumentem již seznámili a neformálně o něm diskutovali. Všimněte si, že každý údajně nový dokument o chemické evoluci je tichým přiznáním, že jiné scénáře nefungují. Máme také k dispozici jeden článek, který vám poradí v tom, jak by se měl posuzovat každý nový dokument.¹ Ale podívejme se teď na tento poslední.

„Podle Trappa je základním rysem nové dráhy to, že cukr není spojen s bází v jediném kroku. Místo toho je vytvořen na předem připravené bázi krátkými sekvencemi reakčních kroků, zahrnujících jednoduché organické molekuly, jako je acetaldehyd a glyceraldehyd.“^2,3

To znamená, že výzkumníci nesyntetizovali žádnou ze čtyř bází DNA, ale předpokládali je. To nepřekvapuje především proto, že neexistuje žádná dobrá prebiotická cesta k cytosinu, a ostatní jsou nestabilní. A jak je pěkné, že k vytvoření cukrů použili čistá, nekontaminovaná činidla, místo zředěného a hrubě kontaminovaného bláta, které bylo produktem experimentů typu Miller – Urey. O reakci formózy (nebo Butlerovově reakci, pojmenované po významném ruském chemikovi 19. století Alexandru Michailoviči Butlerovovi) na výrobu cukrů z jednoduchých aldehydů v alkalických podmínkách už víme dlouho. Abychom však získali potřebné množství, musíme tuto reakci v pravý čas zastavit, jinak by je zničila Cannizzarova reakce a karamelizace.⁴

Takže co bude následovat po nalezení chemické cesty pro přidání (jednoduché) cukerné složky do existujícího nukleotidu? Jak tento produkt vezmeme a polymerizujeme ho (aby se vytvořila skutečná DNA)? Jak se přesvědčit, že přidané cukry jsou homochirální? A potom, jak náhodná chemie přidá informace (řečeno podle termodynamiky, jak sníží konfigurační entropii)? Jak tohle všechno udělali ještě předtím, než se DNA rozpadne, vzhledem k její známé nestabilitě? Také si všimněte, že RNA je ještě více nestabilní, což samo hodně vypovídá, díky další hydroxyskupině na ribóze.

To by vyžadovalo mnohem víc, než co říká ten dokument, i v našem přehledném článku o chemické evoluci jsme se toho dotkli jen lehce.⁵ Stručně řečeno, ta tvrzení jsou nafukována až k prasknutí.