Kaňon vypadá “jako tisíce let starý”, ale k jeho vzniku stačilo jen několik měsíců

Napsal David Whyte
Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 39(4):27, Říjen 2017

Photographer Genevieve King

14. listopadu 2016, dvě minuty po půlnoci zaznamenal sever jižního ostrova Nového Zélandu zemětřesení o síle 7,8 stupňů Richterovy stupnice – tedy druhé nejsilnější od doby, kdy na Nový Zéland přišli Evropané.¹

Došlo k mnoha tektonickým zlomům a prasklinám, které se táhly k severovýchodní špičce Jižního ostrova až těsně na 2 m (6.5 stop) k Severnímu ostrovu; jeden zlom se přesunul až 10 m (32 stop) do strany. Tato událost dostala název zemětřesení Kaikoura, podle města (s populací 2.080 obyvatel) ležícího velmi blízko u jednoho ze zlomů.

Zemětřesení způsobilo odhadem 80 000 až 100 000 sesuvů půdy.² Množství velkých sesuvů v tomto regionu zablokovalo řeky. Od té doby byly tyto sesuvy několik měsíců erodovány protékajícími řekami, které tekly přes ně a skrze ně.

Tyto nově vytvořené krajinné prvky ohromily ty, kteří věří, že takové věci potřebují ke svému vzniku celé věky. Jeden pozorovatel napsal:

“Rokle, která vypadá, jako by tu byla už tisíce let, byla vyhloubena v měkkém vápenci řekou Clarence během čtyř měsíců. Řeky se mění neustále, ale ti, kteří pracují na vodě, byli ohromeni rychlostí proměn způsobených zemětřesením o síle 7,8 Richterovy škály naposledy v listopadu.”³

Ve stejném článku je citován provozovatel raftingu, který řekl:

“Podívejte se na tuto rokli – vypadá, jako by tu byla už tisíce let … A přitom byla vytvořena během čtyř měsíců – zemětřesení vyneslo celou desku vápence nahoru ze země a řeka ho prořezala jako pilou.”

Stáří nemá přirozeně žádnou podobu. Zemské rysy samy o sobě nevypadají ani „staře” ani „mladě”; takové pojmy jsou vkládány k důkazům, a my je vnímáme v závislosti na “filtrech” předpokladů, skrze které je interpretujeme.⁴

Pro ty, kteří pod vlivem všeobecného paradigma naší kultury věří, že k takovým zásadním změnám krajiny jsou potřeba miliony let, vnímají rychlost této změny jako mimořádnou. Nicméně překvapeni nejsou ti, kteří chápou změny tvarování krajiny jako důsledek Potopy, a že tedy mohly nastat náhle a rychle, což kreacionističtí geologové zdůrazňují vždy znovu a znovu. Globální Potopa, jak je popsána v Genesis, musela být doprovázena téměř nepředstavitelnými hydraulickými a tektonickými sílami a otřesy.

Každý, kdo se přiklání k tomuto způsobu geologického utváření si neuvědomuje, co se stalo, a se špatnými předpoklady tak získá mylný dojem o stáří.