Archiv → Z dopisů čtenářů 2019

Od žebra k člověku s 206 kostmi

Co je zdrojem pravého poznání?

Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno 24 srpna 2019

V reakci na náš webový článek o tom, zda se ušní kosti savců skutečně vyvinuly z čelistí plazů, nám skeptik David C. položil s určitou dávkou ironie tuto otázku:

Dr. Matthew Cserhati odpovídá:

To je dobrá otázka. Odpověď zní, že nevíme přesně, jak se Eva stala člověkem poté, co bylo vyjmuto jedno z Adamových žeber, jak je to popsáno v Bibli. Je to jednoduše proto, že se jedná o nadpřirozenou událost, která se děje mimo přírodní procesy. Přesto věříme, že se to skutečně stalo, protože tato událost byla zaznamenána očitými svědky a věříme, že Bible je záznamem těchto historických událostí. Na naší webové stránce jsme psali o Evě utvořené z Adamova žebra. Doporučujeme vám projít si náš web, protože jsme již možná na vaši otázku odpověděli dříve.

Myslím, že by bylo fér položit vám pár otázek o vašem vlastním systému víry. Vystupujete jako ateista. Takže mohl byste nám poskytnout některá schémata, která popisují například tyto procesy:

• Jakým způsobem vedly kvantové fluktuace z ničeho k biliónům hvězd ve vesmíru?
• Jestliže je to příliš obtížné, možná byste nám mohl poskytnout schéma ukazující, jak se jednoduché molekuly proměnily v lidskou bytost.
• Pokud je dokonce i toto příliš obtížné, můžete to zkusit se schématem, popisujícím krok za krokem procesy přeměn od jednobuněčného organismu v člověka s 206 kostmi.
• Nebo aspoň to, jak se bezobratlí živočichové přeměnili na obratlovce.

Také bychom vás rádi vyzvali k zodpovězení 15 otázek pro evolucionisty.

Myslím, že ve snaze odpovědět na tyto otázky budete mít obrovské potíže, protože proces makroevoluce ve velkém měřítku je nepozorovaný proces, který se vymyká pozorovatelné vědě. Evoluce není totéž co experimentální laboratorní věda. Váš ateistický světonázor vám diktuje, že všechno musí nutně mít přirozenou příčinu. Ale všechno, co skutečně známe o reálných, pozorovatelných a ověřitelných procesech ukazuje, že takové věci se ve skutečnosti nedějí. Jsou to jen náboženská přesvědčení o minulosti. Náboženství ateismu již předem vylučuje nadpřirozené příčiny.

Víra v nadpřirozeného Stvořitele není nevědecká. Když někdo například uvažuje o původu vesmíru, tak buď musí porušit samotné vědecké zákony vámi vyznávané (jako je zákon kauzality), nebo si to může vysvětlit mnohem uspokojivěji, tedy že je tu určitá nadpřirozená bytost, Bůh (který není „přirozený“ a proto nebyl omezen přírodními zákony), který předcházel stvořený vesmír a nadále se v něm projevoval.

Věda o stvoření se nezabývá skutečným procesem nadpřirozeného stvoření, spíše se zabývá Božím dílem. Protože Bůh je nad veškerou vědu, tudíž jen On zná všechny skutečnosti. Pouze Bůh může uspořádat všechna fakta do rámce smysluplného pohledu na svět. Na druhou stranu, pokud jsou ateisté důslední, musí nutně pochybovat o všem. Proto v konečném důsledku nemohou vědět vlastně nic – naprosto všechno může být sporné. A protože ateisté odmítají Boha, odmítají také pravé poznání.

Ateista je jako člověk, který odmítá Boha – opouští dům Páně, jenž je zdrojem veškerého pravého poznání. Když ale ateista opustí dům Boží, zamkne za sebou dveře a hodí klíč do řeky, čímž se navždy odřízne od pravého poznání.

„Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučením pohrdá jen hlupák.“ (Přísloví 1:7)