Also Available in:

Vědomí není vznikající vlastností hmoty

Napsal
Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno 7. června 2018
Consciousness

O vědomí jsem přemýšlel už dávno. Na téma vědomí jsem v hodinách angličtiny napsal výzkumnou práci už na střední škole. Argumentoval jsem tím, že ho nelze omezit jen na pouhou činnost fyzikální hmoty v pohybu. Vzpomínám si, že po důkladné úvaze jsem tomu intuitivně sice rozuměl, ale potom jsem v knihovně nalezl knihu od autora doktora Jamese Fetzera, filozofa vědy, a ten obhajoval názor, že mysl není jen stroj a že lidské vědomí je zásadně odlišné od toho, jak „rozhoduje“ počítač a jak přistupuje k paměti.1 Pochopil jsem, že toto je v diskusi světonázorů naprosto klíčová otázka, protože pokud všechno, co jsme, jsou naše mozky – tedy že neexistuje žádná duše – potom všechno, co si myslíme a děláme, musí být možné zpětně vysledovat pouze fyzikálními procesy – právě tak, jako je to možné u počítače.

Materialistické dilema

Od té doby jsem tuto otázku vznášel v diskuzích se skeptiky a ateisty vždy znovu a znovu. Čas od času se najde někdo, kdo je ochoten kousnout do kyselého jablka a postavit se čelem tvrdé realitě, tedy že v materialistickém vesmíru nemohou být žádná skutečně svobodná rozhodnutí;2 nicméně jsem zjistil, že obecně jsou to jen výjimky, jinak se myšlence, že nemáme žádnou možnost skutečné volby, většina lidí, včetně ateistů, zásadně brání. Je to v rozporu s našimi nejhlubšími intuicemi o nás samých. A také to vede k nepříjemné otázce: pokud jsem se nemohl svobodně rozhodnout k tomu, čemu nyní věřím, jak potom mohu tvrdit, že jsem „racionální“? Pojem racionality (dělat „dobrá rozhodnutí“ ohledně toho, čemu na základě principů logiky uvěřit) se náhle stává diskutabilní a postrádá smysl, pokud nemáme žádnou možnost svobodně se rozhodovat nebo v první řadě svobodně uvažovat! (Viz Opičí mysl.)

Vznikání ze světa příčin a následků

U většiny ateistů jsem zjistil, že při hledání cesty, jak uniknout z této nepohodlné pozice ohledně vědomí, tíhnou k jednomu konkrétnímu vysvětlení: že se jedná o rodící se schopnost hmoty, která je „aktivována“ zvláštním komplexem uspořádání našich mozků. Podle jednoho vědeckého článku:

… „Rodící se schopnosti“ nebo jejich „vznik“ odkazují na takové vlastnosti, které se objeví u funkčně spolupracujícího systému, ale nenáleží k žádné samostatné části tohoto systému. Jinými slovy, vznikající vlastnosti jsou vlastnosti skupiny, které nejsou myslitelné, pokud některý z jednotlivých prvků této skupiny působí jen sám.3


Ateista chce věřit tomu, že tato záhadná „rodící se schopnost“ našich mozků je schopna nás osvobodit od strohé povahy hmoty, která se chová pouze přísně předvídatelným způsobem – podle zákonů fyziky a chemie. Dosud jsem se ještě nesetkal s žádným vědeckým výkladem, jak by to mělo podle předpokladů fungovat (a já nevěřím, že vůbec nějaký existuje)! Ale taková je v každém případě jejich víra.

Únik do kvantového světa

Jednou cestou, která se pro názornost obvykle používá, je kvantová mechanika. Obvykle se odvolává na mlhavý pojem „kvantové neurčitosti“, aby se nakonec prohlásilo, že hmota není ve skutečnosti předvídatelná, protože jsme v kvantové oblasti zjistili zvláštní anomálie, které se v přísných podmínkách příčiny a následku jeví jako nevysvětlitelné.4 Toto odvolání však neobstojí ze tří důvodů:

Za prvé, existují různá protichůdná vysvětlení výsledků, které v kvantových experimentech vidíme, a ani zdaleka není jasné, které z nich je skutečně správné, pokud vůbec nějaké. Existují tedy jak neurčité, tak určité interpretace.

Za druhé, ony podivné nepředvídatelné výsledky, které vidíme, jsou pozorovány pouze na kvantové úrovni. Tato nepředvídatelnost se nevztahuje na makroskopický svět stromů, baseballových míčků, hor a lidských těl. V makroskopickém světě jsou experimenty s hmotou předvídatelné a opakovatelné; a především právě proto věda funguje. Tito ateisté chtějí zamaskovat skutečnost, že mozky – ať už komplikované nebo ne – jsou makroskopické objekty, nikoli kvantové částice. Ať už se v kvantové sféře děje cokoliv, nic to nemění na skutečnosti, že hmota je známá svým předvídatelným chováním podle fyzikálních zákonů.

Za třetí, neurčitost je sice potřebná, ale nikoli dostačující podmínka svobody. Aby jedinec mohl učinit svobodné rozhodnutí, musí být původcem tohoto rozhodnutí a musí mít možnost ho řídit. Pokud jsou však kvantové události opravdu náhodné, neponechává to jedinci žádný prostor.

Příklady „vznikání“

Co tedy můžeme říci v reakci na toto zdůvodnění „vznikajících schopností“? Myslím, že by pro nás bylo velmi užitečné prověřit, jaké druhy vznikajících vlastností tu pozorujeme. Vznikající vlastnost je ze své podstaty zpracováním stejných univerzálních zákonů fyziky, podle nichž se v hmotném světě řídí všechno ostatní. Například některé věci jsou měkké a některé věci jsou tvrdé. Měkkost a tvrdost nejsou vlastnostmi daných molekul objektu, nýbrž tyto vlastnosti „vznikají“ jako funkce fyzikálního uspořádání těchto molekul. Na tom není nic magického; to jsou předvídatelné jevy.

Další příklad: sůl je zvláštní chemickou kombinací prvků sodíku a chloru. Žádný z těchto prvků nedisponuje vzniklou vlastností „slanosti“; jak sodík, tak chlor jsou samy o sobě vysoce nebezpečné, toxické látky. Nicméně touto konkrétní chemickou kombinací chloridu sodného získáme vlastnost slanosti. Tato vlastnost je opět zpracováním souboru zákonů fyziky a chemie. Neděje se tam nic nepředvídatelného nebo „magického“.

Závěr: vznikající vlastnosti jsou funkcí zákonů

Vnikající vlastnosti jsou, stejně jako všechny ostatní typy fyzikálních vlastností hmoty, zpracovávány pomocí zákonů. Když ateista používá tento argument, tedy že vědomí je „vznikající schopnost“, která nás osvobozuje od jinak pevně stanoveného zákona příčiny a následku, pokouší se vás „tahat za nos“ a podstrkuje vám něco jiného. Je to lest, protože se pokouší využít myšlenku fyzikálních vlastností k popření samotných zákonů fyziky, které tyto vlastnosti umožňují. Je to vysloveně vnitřní rozpor. Argument „rodících se vlastností“ selhává už ve svém základu, protože se snaží převrátit fyziku, a vlastně i logiku samu proti sobě! Tady není zkrátka úniku: bez nadpřirozené duše jsou lidé spoutáni zákony fyziky. Jsme tím redukováni na automaty a důsledky toho jsou nesmírné. Tato názorná ukázka je velmi dobrý způsob, jak ateistům začít rozebírat střechu jejich falešného světonázoru.5

Odkazy a poznámky

  1. Fetzer, J., Computers and Cognition: Why Minds are not Machines (Studies in Cognitive Systems), Springer Science+Business Media, Dordrecht, 2001. Zpět k textu.
  2. Jedním z takových byl ateistický profesor William Provine, který v jedné debatě řekl, že „V konečném důsledku neexistuje žádný základ pro etiku, žádný konečný smysl v životě a žádná svobodná vůle lidí.“ Zpět k textu.
  3. Mercer E., What Are Emergent Properties?, sciencing.com, updated 25 April 2017. Zpět k textu.
  4. Pro získání dobrého přehledu o tomto, přečtetě si článek od Jonathana Sarfatiho Kreacionisté a kvantová mechanika. Zpět k textu.
  5. Braní od střechy je rčení, které používal Francis Schaeffer ve své apologetické nebo evangelické strategii, aby vysvětlil skutečnosti světa a lidský stav - ukazoval tak nevěřícím nedostatečnost jejich vlastního pohledu na svět. Zpět k textu.

Helpful Resources

Is Human Life Special?
by Gary Bates and Lita Cosner
From
US $2.50
Christianity for Skeptics
by Drs Steve Kumar, Jonathan D Sarfati
From
US $17.00