Humanismus: ani zdravý, ani humánní

Britská národní zdravotní služba poprvé ustanovila za hlavu kaplanů humanistu

Napsal Gavin Cox
Přeložil Jakob Haver (kreacionismus.cz)

Publikováno: 18. Září 2018

Britská humanistická společnost si zajistila své „prvenství“ jmenováním svého úplně prvního humanisty za hlavu týmu Podpory kaplanů a pastýřů Národní zdravotní služby (NHS), a přeje si v dosazování humanistických kaplanů nadále pokračovat. Novou šéfkou týmu kaplanů NHS Trust Buckinghamshire Healthcare je Lindsay van Dijková,¹ původem z Holandska. Vede tým složený z duchovních anglikánské církve, baptistických a evangelických denominací spolu se čtyřiadvaceti dobrovolníky z kruhů ostatních náboženství.

Ale odkdy je humanismus náboženstvím a navíc tak privilegovaným, že ho to opravňuje mít svého nejvyššího představitele v čele křesťanů a dalších vyznání? Dosud jsme byli svědky jasného distancování ateistů od náboženství, kdykoli k tomu měli příležitost.

Co je to dobrý život?

Nedávná zpráva BBC dává van Dijkové volný prostor k vyjádření svého názoru na různé otázky. Uvádí, že humanisté „nevěří ve vyšší moc nebo Boha, ale… věří ve vedení dobrého života právě teď..² Neuvádí, jak a od čeho odvozuje svou definici „dobrého“. Co přesně znamená „dobrý život“ a podle jakých standardů jej hodnotí? Podle svého osobního etického pohledu? Z jakého zdroje čerpala? Pokud neexistuje žádná Nejvyšší bytost, jak tvrdí humanisté, potom neexistuje žádný konečný rozhodce, podle něhož je možné „pravdu“ a „dobro“ poměřovat. Logickým vyústěním humanismu je fakt (o němž ve svém monologu v BBC pomlčela), že lidé jako ona ustanovili konečným soudcem v rozhodování o věcech pravdy a dobra sami sebe. Bez biblického Boha jako nejzákladnějšího zdroje křesťanské etiky je jediným možným výsledkem morální relativismus.

Morální relativismus a pastorační péče?

V jednom rozhlasovém rozhovoru ohledně svého jmenování vedoucí kaplankou NHS, van Dijková konstatuje, „…humanisté věří, že současný život který žijeme, je náš jediný život, takže nás nijak netrápí co bude po smrti, nebo že bychom přemýšleli o existenci nějakého „potom“ když zemřeme, a proto musíme vytvářet smysl a význam pro sebe v tomto jediném životě, který máme“.³ To je ovšem prostý a čirý nihilismus, který je v Písmu odsouzen (viz Kazatel 8:15, Izaiáš 22:13, Lukáš 12:18–20, a 1 Korintským 15:32, kde Pavel dodává, že takové smýšlení pochází od těch, kteří nevěří ve vzkříšení).

Van Dijková mluví o své zvolené profesní dráze a o tom, jak se v organizaci Humanisté UK (HUK) “výrazně angažovala”.Velmi ji “zaujalo, jak skvěle vytvořili humanistickou službu pastorační péče a opravdu se tomu chtěla za každou cenu věnovat.”.³ Moderátor jí položil otázku, jak to funguje, když humanista spolupracuje zároveň s „anglikánskou církví, baptisty, [a] evangelickými denominacemi, když se jejich „dva světy srazí“ a když „nemají společnou víru… jak se s tím vypořádali?“³ Řekla, že “žádné kolize světových názorů” nezaznamenala a odvolávala se na skutečnost, že většina pastorační práce se zaměřuje na praktické věci. Pokud by pacienti chtěli, mohou se také obrátit na kaplany ostatních vyznání.

Moderátor na van Dijkovou tlačil dalšími otázkami: „Takže jak to tedy děláte? Dokud nevíte, z jakého prostředí ten člověk pochází, a chcete ho nasměrovat ke správnému člověku, se kterým potřebuje mluvit, nedostáváte se pak do choulostivých situací typu „existuje či neexistuje Bůh?“ Odpověď Van Dijkové odhaluje její zcela materialistický a omezený pohled na duchovní oblast:: “Je pro vás tohle to nejdůležitější, co vás zajímá? Pokud chce někdo opravdu mluvit o posmrtném životě, může o něm samozřejmě mluvit i se mnou… ale pokud jde o konkrétní rituály, jako je modlitba, necítím se být ta pravá pro poskytování modlitby – protože to není součástí mého přesvědčení. Pokud se někdo modlí, můžeme samozřejmě sedět u postele … poskytnout mu ten tichý okamžik, a potom požádat někoho dalšího, kdo opravdu může zajistit konkrétní rituál…”³

V předchozím rozhovoru van Dijková definovala pojem „duchovno“ (pro humanistu, který “nevěří v žádného Boha”) jako být “široce tolerantní” ale “ne jen pro věřící lidi… je to něco, co nás vede za hranice našeho každodenního života a je to zkušenost, kterou můžete plně prožít, jako je například meditace nebo hluboce působivá hudba, nebo chvíle, kdy prožíváte s lidmi velmi příjemné sdílení… Spiritualita je tím, co podporuje rozkvět lidstva.”³

Je zřejmé, že van Dijková si musela do značné míry vypůjčit z biblického světonázoru, aby tak zaplnila prázdná místa ve svém zcela bezduchém pohledu na svět. Logickým důsledkem evoluce je jasně nihilismus. To bylo obratně shrnuto profesorem Richardem Dawkinsem v jeho neslavně známém citátu, “Ve vesmíru, který pozorujeme, není žádný plán, žádný účel, ani žádné zlo nebo dobro, není v něm nic než slepá, bezcitná lhostejnost.”⁴ Pokud chce být van Dijková v souladu se svým světonázorem, měla by těm na smrtelné posteli citovat Dawkinse – ale to by nemuselo být zrovna populární u pacientů nebo u jejích kolegů z NHS!

Humanisté UK: kde je jejich humanita?

Ale co spojení Van Dijkové s HUK – na čem se zakládá? Každý rok 12. února prosazují Darwinův den a doufají, že se na počest jejich hrdiny stane národním svátkem.⁵ Na svých webových stránkách se v sekci Školy a vzdělání škodolibě radují, že jejich kampaň ‘Učte evoluci, ne kreacionismus‘ "měla také řadu vítězství, včetně toho, že evoluce byla zařazena do osnov nového základního Národního učebního plánu v Anglii, což znamená, že v bezplatném školství se nyní musí vyučovat evoluce a také to, že ve státních školách je zakázáno vyučovat pseudovědu jako je kreacionismus”; V tom vidí důvod k velkým oslavám.⁶ Svým zaměřením na školách stojí proti „anti-potratovým“ skupinám, které mají přístup k žákům, usilují o další liberalizaci sexuální výchovy na školách pro stále mladší žáky a vyzývají k úplnému ukončení všech typu škol pro věřící.⁷

Kampaně HUK zahrnují také alarmující tlak na podporu asistované sebevraždy. Říkají, “Ve Velké Británii dlouhodobě podporujeme snahy o legalizaci asistované smrti, asistované sebevraždy a dobrovolné eutanázie”.⁸ Ve své kampani za další liberalizaci zákonů o potratu uvádějí, “Stavíme se proti jakýmkoli změnám zákona, které se snaží omezovat možnosti potratu, jako je vnucování povinného „poradenství“ nebo zavádění dalších překážek pro pozdější potraty, založených spíše na učení, než na důkazech.”⁹

Pokud jde o použití „lidské tkáně“ pro vědecké výzkumy, jejich kampaň trvá na tom, že “Humanisté v UK vždy lobovali za zákony o umělém oplodnění a embryologii, aby tak vyvrátili mýty, šířené o těchto věcech některými náboženskými skupinami, a vyjádřili naše stanovisko na celou řadu otázek, včetně možnosti výběru pohlaví u embryí [a] používání mezidruhových embryí pro vědecký výzkum…” (mé zvýraznění).¹⁰ Ano, to opravdu znamená míšení lidského a zvířecího života; závazky kampaně HUK jsou mnohdy vskutku šokujícím čtením!

Kampaně HUK za „lidská práva a rovnost“ zahrnují “ukončení náboženských výsad v zákonech o manželství prostřednictvím legalizace humanistických a homosexuálních manželství ve Velké Británii”.¹¹

HUK stála v čele úsilí o zrušení zákonů o rouhání ve Velké Británii a vedla k další liberalizaci zákonů: “Třebaže jsou zákony o rouhání již zastaralé, přesto mnohé náboženské skupiny pomocí knih nebo uměleckých předmětů stupňují své kampaně, ve kterých nesouhlasí se zákazy nebo cenzurou – humanisté v Británii budou vždy takovým pokusům bránit a kdykoli o nich uslyšíme, budeme podporovat svobodu projevu”.¹² Toto zarážející prohlášení HUK je zcela pokrytecké, pokud si myslíme, že křesťanské a jiné skupiny vyžadují právo nesouhlasit s potraty a eutanázií a utvrzovat tradiční manželství. HUK se naopak snaží zabránit tomu, aby takové právo měli, a staví se proti všemu, co zastávají. A ještě HUK touží po svobodném rouhání a urážení věřících lidí. Ve skutečnosti se tvrdě zasazují o převrácení britského zákona s cílem nasadit náhubek verbálnímu projevu lidí. Pro HUK to znamená situaci „ať už padne hlava nebo orel, výsledek je vždycky v náš prospěch“.

HUK také stála za ateistickou autobusovou kampaní v hodnotě 150 000 dolarů, která na londýnských autobusech razila slogan, “Žádný Bůh nejspíš neexistuje. Takže si nedělej starosti a užívej si nynějšího života”. Na svých stránkách o této kampani hlásají: “Lidé, kteří nevěří v bohy nebo jiné nadpřirozené věci, v zásadě nevěří v život po smrti. Humanisté věří, že smrt je konec naší osobní existence, že máme jen jeden život a musíme ho co nejvíce využít – jak řekl americký humanista 19. století Robert Ingersoll, že čas být šťastný je teď!”¹³

Holandsko a hrůzy nelidského humanismu

Díky nedávnému jmenování Van Dijkové z pozice NHS si její rodná země působivě zajistila export svého značkového zboží – vysoce toxického a liberálního humanismu. I když je v zemi ještě mnoho aktivních křesťanů, Nizozemsko pomáhá vést Evropu v relativisticky moralizujícím duchu pryč od základních Božích standardů a Jeho Slova, zejména pak v liberalizaci zákonů o eutanázii v Holandsku roku 2002. Nizozemští lékaři, zapojení v „asistované sebevraždě“, jsou zodpovědní za otřesných 4,5% úmrtí v nemocnici (jak bylo oficiálně zjištěno v roce 2015), což je opravdu děsivá statistika, která bude časem jen narůstat.¹⁴

Jaap Arriens/NurPhoto/Getty Images

Také je třeba vzít v úvahu záměr nizozemské vlády finančně vyrovnávat dopady plánu amerického prezidenta Trumpa (2017) o zastavení zahraniční pomoci organizacím, které podporují potraty. Nizozemská ministryně pro obchod a rozvoj Lilianne Ploumenová uvedla, “Rozhodující pro posílení postavení žen, upevnění rovnoprávnosti žen a mužů a snížení mateřské a dětské úmrtnosti zůstává přístup k pohlavnímu a reprodukčnímu zdraví, zejména pak plánované rodičovství.”¹⁵ Tím „plánovaným rodičovstvím“ Ploumenová myslí potraty, což jsou vraždy dětí v děloze ve prospěch pohodlí. Proto může být ono “snížení… dětské úmrtnosti”; v jejím překrouceném světonázoru vskutku zvrácenou logikou.

Když se národ zbavuje omezení Božího zákona, dostavuje se pocit svobody volně si určovat, co pro něho znamená „dobré“ (Soudců 21:25). Odpověď na potrat je v Genesis, konkrétně První Mojžíšova 1:27, která jasně učí, že lidé jsou stvořeni podle Božího obrazu, a mají tedy nesmírnou hodnotu. Ale pokud jsou lidé jen vyvinutá zvířata, co je podle humanistické pozice potom špatného na zabíjení nenarozených dětí?

Při vědomí všech těchto skutečností pak jmenování humanisty vedoucím pastoračního týmu NHS nesignalizuje nic dobrého. Neříkám, že van Dijková nutně souhlasí se všemi těmi odpornostmi holandského humanismu, nebo že se bude snažit ve své roli tyto věci prosazovat. Ale říkám, že tento pohled na svět, který ona sdílí s ostatními, je schopen tyto a mnohé další druhy hrůz realizovat. Humanisté UK oslavují jmenování van Dijkové jako “pozitivní odraz rostoucí důvěry v začleňování NHS v jejím přístupu k poskytování náboženské, duchovní a pastorální péče”.¹⁶

Ale pokud jde o „začleňování“ do náboženské, duchovní a pastorální péče o pacienty, má britská národní zdravotní služba vskutku chabé výsledky a musí být posuzována podle zpětného poklesu vzhledem k nedávným historickým soudním případům proti křesťanům. Někteří si možná vzpomenou na proces z roku 2009, kdy zdravotní sestra NHS (Shirley Chaplinová) byla vyhozena za to, že odmítla sundat křížek, který diskrétně nosila zavěšený na krku.¹⁷ Nebo v roce 2008 případ Caroline Petrieové, která byla suspendována za to, že nabídla modlitbu za jednoho ze svých pacientů.¹⁸ A také případ Sarah Kutehové z roku 2018, křesťanské sestry, která byla propuštěna za to, že mluvila s pacienty o své víře a příležitostně nabízela modlitbu, když jim pomáhala připravit se na operaci – přestože vyptávat se na víru pacienta bylo v rámci předběžného dotazníku součástí její práce.¹⁹

Výzva k modlitbě

Vzestup ateismu a sekulárního humanismu ve veřejném životě – ve Velké Británii a všude jinde – je pro biblicky věřící křesťany stálým zdrojem zármutku. Toto poslední jmenování by mělo vzbudit další obavy. Na humanismu není nic skutečně humánního. Společenské plody sekulárního humanismu jsou zjevné všem, kdo mají oči k vidění. Evoluční kořeny nesou své ovoce v celé společnosti a ničivý vliv humanismu se jen rozšiřuje a prohlubuje. Křesťané se potřebují modlit za ty, kteří pracují ve veřejném životě – včetně dobrých křesťanských zdravotních sester, lékařů a kaplanů – kteří mohou stále představovat tichý vliv na dobro, dokonce i když jsou pod velkým sekulárním tlakem, aby se přizpůsobili.

Je také důležité modlit se za křesťanské autority, aby se dokázali směle postavit proti přílivu nemorálnosti, která ničí poslední zbytky západního křesťanství. Tuto stále rostoucí záplavu bezbožnosti ve společnosti může církev zastavit pouze radikálním návratem k autoritě Božího slova – zejména knihy Genesis jako základu pro veškerou etiku. A to je také důvod, proč existuje creation.com, jako součást důležité služby společnosti CMI k informování, podpoře a vybavení církve pro tento zápas. Křesťané, v modlitbě neustávejte!