Hlavička spony z Birky

Vikingští „mořští draci“ popírají evoluční historii

Napsal Philip Robinson
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 42(4):52–54, Říjen 2020

„Když dinosauři vládli na Zemi, plesiosauři brázdili moře“¹

Takhle o těchto úžasných mořských dracích vyučuje evoluční dogma.² A tak je podle evoluční časové osy umístěno vyhynutí plesiosaurů – stejně jako dinosaurů – do doby přibližně před 66 miliony let, což je velmi dlouho před vznikem lidstva. Nicméně nedávný objev nejenže vyřešil téměř 130 let starou záhadu, ale přidává další sérii důkazů, které boří evoluční chronologii a poukazují na odlišnou historii.

Objev hlavičky spony

Hlavička vyřezaná v mastku byla objevena v Birce ve Švédsku v roce 1887 a ukazuje na to, že Vikingové používali tyto malé, ozdobné spony z kovu s dračí hlavou k zapínání oděvů. Nicméně nikdy nebyla žádná taková spona s dračí hlavou nalezena, tedy až donedávna, a tato řezba vypadala jako forma na jejich odlévání.³

Vykopávky v Black Earth Harbour, v Birce, nyní odhalily malou hlavičku spínací spony s drakem, která se formě z mastku velmi podobá. Je odlita ze slitiny bohaté na cín, s malým množstvím přidaného olova, váží pouhých 13,5 g, měří jen 45 mm na délku, 42 mm na šířku a krk má široký 17 mm. Ve spodní části má také kruhový otvor s kouskem zkorodovaného železa, což je velmi pravděpodobně konec železné spínací spony, která zdobila vikingské oblečení.

Hlavičky spon jako symbol

creativecommons

Dračí hlava je velmi výrazná, se široce otevřenou tlamou plnou ostrých zubů a „kudrlinkami“ táhnoucími se po jejím dlouhém štíhlém krku. Předpokládá se, že tyto vikingské ozdobné prvky mají přímou souvislost s dračími hlavami umísťovanými na přídi vikingských lodí, nazývaných dračí lodě.

©lawa_15

Podobně tvarované kovové kudrliny byly nalezeny také na přídi vikingské pohřební lodi v Dánsku. Loď Ladby (pojmenovaná po osadě Ladby v Dánsku, kde je loď vystavena v muzeu) byla objevena v roce 1938 a je považována za odpovídající protějšek hlavičky spony. Ačkoli se ztvárnění draka rozpadlo dříve, než byla nalezena loď Ladby, umístění kovových kudrlinek na představci lodi vedlo výzkumníky k závěru, že dračí hlava byla pravděpodobně ve stejném stylu jako hlavička spony.⁴ Předpokládá se, že tato hlavička spony i loď pocházejí z doby kolem roku 900 po Kristu.

Dračí lodě se staly výrazným a neoddělitelným symbolem Vikingů v jejich době. Tyto vikingské válečné lodě se nazývaly drekar (jednotné číslo dreki), což je staroseverské slovo pro draka, tedy dračí lodě. „Označení těchto válečných lodí jako drekar pochází z praxe umisťování vyřezávaných dračích hlav (drekahǫfuð) na představec lodi (stál), zatímco záď mohla znázorňovat dračí ocas (sporðr)“.⁵ Vesla pak mohla sloužit k dotvoření celkového vzhledu, podobně jako ploutve tvora, kterého měl člun představovat.

Co se tedy snažili znázornit?

Důslednost vyobrazení tohoto velkého plazího mořského tvora vikingskými námořníky silně svědčí o tom, že se snažili zobrazit skutečného tvora, který byl pozorován a popsán (samozřejmě s určitým zkreslením během času a převyprávěním, zejména pak jistě i díky jeho vzácnějšímu výskytu v novější době). Ale neexistuje žádný žijící mořský plaz, který by se k takovému znázornění byť jen přiblížil. Jedinými skutečně vážnými kandidáty jsou velcí, s největší pravděpodobností vyhynulí mořští plazi známí z fosilního záznamu.

A z těch má k vikingským vyobrazením nejblíže právě plesiosaurus. Ikonický obraz dlouhého štíhlého krku plesiosaura vystupujícího z vody je v podstatě stejný jako ten, který znázorňuje představec na vikingské dračí lodi. Jiní velcí vyhynulí mořští plazi, jako jsou mosasauři nebo ichtyosauři, mají sice ploutve a ocasy, ale nemají stejně protáhlé krky jako plesiosauři.

creativecommons

Nejen Vikingové

creativecommons³

O zvířatech podobných plesiosaurům existuje množství historických zpráv:

1. Dne 6. července 1734 pozoroval luteránský misionář Hans Egede u pobřeží Grónska mořského hada delšího než jejich loď, který se nepodobal ničemu, co předtím viděl. „Zvedl se tak vysoko nad vodu, že jeho hlava přesahovala nejvyšší část naší lodi. Měl protáhlou ostrou tlamu … Velké široké ploutve [sic] i tělo bylo potaženo jakoby tvrdou kůží, která byla velmi vrásčitá a hrubá; Naopak jeho spodní část se podobala hadu“.⁶
2. Ve 40. letech 19. století kotvila šalupa královského námořnictva HMS Fly v Kalifornském zálivu. Kapitán George Hope uvedl, že když bylo moře klidné a průhledné, viděl „v hloubce velké mořské zvíře s hlavou a celkovou stavbou těla podobné aligátorovi, avšak jeho krk byl mnohem delší a místo nohou měl tento tvor čtyři velké ploutve [sic], podobné těm, jaké mají želvy, přičemž přední pár byl delší než ten zadní“.⁷
3. V roce 1848 byla HMS Daedalus mezi Mysem Dobré naděje a ostrovem Svaté Heleny, když ve čtyři hodiny odpoledne její zkušený kapitán Peter M’Quhae s posádkou pozorovali asi 20 minut mořského hada. Svou hadí hlavu držel asi čtyři stopy nad vodou, na krku o průměru asi 40 cm (15 palců) a měl tělo dlouhé asi 18 metrů (60 stop), které leželo na hladině rovně jako přímka. Když otevřel čelisti, měl je plné velkých rozeklaných zubů⁸ a bylo zajímavé, že „na hřbetě měl něco jako koňskou hřívu či spíše trsy mořských řas“.⁹ Snad právě tohle se pomocí „kudrlinek“ na krku draka snažila znázornit hlavička spony z Birky a člun Ladby? Možná bylo na hřbetě plesiosaura nějaké řasení, které však bylo tvořeno z měkké tkáně a dosud se nenalezlo zachované ve fosilním záznamu.

Žádné stáří milionů let

Místo toho, aby ozdobná hlavička draka z Birky, vikingské dračí lodě a další historická vyobrazení a popisy jakkoli přispěly k evolučnímu příběhu, pomáhají naopak mnohem lépe vystihnout skutečnou historii těchto úžasných tvorů. V každém případě svědčí o tom, že nevyhynuli před 66 miliony let. Lepším vysvětlením je to, že je Bůh stvořil 5. dne asi před 6 000 lety a někteří z nich přežili Noemovu Potopu. Je zřejmé, že žili na stejné Zemi jako lidé až do relativně nedávné doby, což umožnilo je pozorovat a krásně je vyřezat na vikingské dračí lodě, včetně jejich zobrazení na ozdobných hlavičkách spínacích spon.