Also Available in:

Jsou v Britském muzeu draci?

Napsala
Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 39(4):54–55, Říjen 2017
british-museum-dragons

Drak Plesiosaurus.1 Ano, to čtete správně. Tento název dostaly některé z prvních nalezených fosilií plesiosaurů z proslulého naleziště zkamenělin Lyme Regis ve Velké Británii. Většina návštěvníků Britského přírodopisného muzea by draky ve sbírkách neočekávala. Nicméně Thomas Hawkins, jeden z prvních sběratelů fosilií, vykopal ze země ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století několik exemplářů Draka Plesiosaura, které následně získalo Britské přírodopisné muzeum.

Hawkins ve svých spisech z roku 1840 zařadil své nálezy do skupiny zvířat známých do té doby jako draci – v tomto případě mořští draci. Své knize dal tematický název Kniha velkých mořských draků, Ichtyosaurů a Plesiosaurů. V tomto způsobu uvažování nebyl sám. Jeho dělníci, když přemýšleli o pozůstatcích plesiosaurů, které v roce 1832 objevili, je uvedli jako ‚dragern‘, podle svého dialektu západního hrabství.2

Mnoho mořských draků Hawkinsovy sbírky z Lyme Regis vlastně nalezla Mary Anningová (viz creation.com/mary-anning). Anningová byla ve své době vynikající amatérská paleontoložka s mezinárodní pověstí. Právě jí byl v roce 1823 připsán zcela první kompletní nález plesiosaura, a v roce 1828 první správně popsaný britský exemplář pterosaura, stejně jako mnoho zkamenělin ichtyosaura.

Pterosaurus Anningové byl popsán v roce 1829 prvním oxfordským profesorem geologie,3 Williamem Bucklandem z londýnské prestižní Geologické společnosti. Popisoval ho jako „monstrum, které se nepodobá ničemu, co bylo kdy na Zemi vidět nebo slyšet, s výjimkou draků v románech a heraldice.“4 Titulky tehdy Anningovou a jejího „létajícího draka“ oslavovaly.5 Nepublikovaný obraz pterosaura, vypracovaný téhož roku (a který byl jednou z prvních rekonstrukcí pterosaura) jej zobrazoval ve stylu historického draka nebo baziliška.6

Létající drak Mary Anningové, který nakonec dostal název Dimorphodon macronyx, byl v roce 1835 zakoupen Britským muzeem (Natural History) in 1835.7 Zůstává v muzejní sbírce, ačkoli už není vystavován.8

Jeden z mořských draků Thomase Hawkinse, kterého získalo muzeum v roce 1848, byl umělecky a výstižně přejmenován na Thalassiodracon hawkinsii (řecký název pro Hawkinsova mořského draka) a je k vidění v Britském muzeu v galerii zkamenělin mořských plazů. Je zde také vystaven exemplář ichtyosaura (Ichthyosaurus communis), označený zkratkou HAWK. SEA-DRAG, kterého britské muzeum zakoupilo od Hawkinse v roce 1838.9

Britské přírodopisné muzeum bylo založeno sirem Richardem Owenem, přírodovědcem, který zavedl řadu nových vědeckých názvů (včetně výše uvedeného Thalassiodracon hawkinsii v roce 1840). S názvem dinosaurus (‚velký nebo hrozný ještěr‘) přišel sir Richard v roce 1841, aby pojmenoval nové zkameněliny plazů, které byly nalezeny v jeho době. Tato kategorie technicky nezahrnovala ichtyosaury nebo pterosaury. Nicméně termín dinosaurus se stal populárním a zahrnoval téměř každé zvíře, které bylo předtím známé pod názvem ‚drak‘.

Skutečnost, že v době svého objevu byly tyto fosilní nálezy snadno rozpoznány jako draci, a že lidé po celém světě si uchovali kulturní paměť toho, co jejich předkové znali jak „draky“, stojí v příkrém rozporu s evoluční vírou, že všechna taková zvířata (pod novým názvem) zcela vyhynula ještě předtím, než existoval člověk. Naopak to potvrzuje realitu biblické historie, totiž že každá skupina tvorů, žijících nebo zaniklých, byla stvořena ve stejných šesti reálných dnech jako první lidský pár, a žila společně s lidskými bytostmi.

Co vlastně záleží na jménu? Není snad drak, ať už se jmenuje jakkoli, stále drakem? Pokud ano, tak v Britském muzeu jsou draci.

WikiCommonsMary_Anning
Tento její portrét a jejího věrného psa Tray visí v londýnském přírodopisném muzeu. Pro více informací z jejího poutavého života viz creation.com/mary-anning.

Mary Anningová (1799–1847)

Mary, oddaná křesťanka, trávila celý svůj život shromažďováním a zaobíráním se fosiliemi, které vykopávala z útesů podél kanálu La Manche v Lyme Regis v jihozápadní Anglii. Stala se inspirací pro rýmovaný jazykolam, který začíná „She sells sea-shells by the sea-shore“ (což v překladu znamená „prodává mořské skořápky u mořského břehu“, pozn. překl.).

Přestože v té době byly její nálezy jen zřídka oceňovány, v roce 2010 byla uznána jako jedna z prvních deseti britských žen, které nejvíce ovlivnily vědu.

Mnoho významných Mariiných nálezů (viz hlavní text) přispělo k našemu chápání starověkého života v moři – uloženého nepochybně v době Noemovy Potopy, přestože o ní historie žel tvrdila, že je hráčkou na straně evoluce.

Odkazy a poznámky

  1. Hawkins, T., The Book of the Great Sea-Dragons, Ichthyosauri and Plesiosauri, William Pickering, London 1840. Zpět k textu.
  2. Hawkins, T., Memoirs of Ichthyosauri and Plesiosauri, Relfe and Fletcher, London, p. 41, 18349. Zpět k textu.
  3. McGowan, C., The Dragon Seekers: How an extraordinary circle of fossils discovered the dinosaurs and paved the way for Darwin, Perseus Publishing, Cambridge, Massachusetts, 20019. Zpět k textu.
  4. Transactions of the Geological Society (February 1829), in Emling, S., The Fossil Hunter, Palgrave Macmillan, New York, 20099. Zpět k textu.
  5. American Museum of Natural History, Happy Birthday Mary Anning! (2014); amnh.org .9. Zpět k textu.
  6. Martill, D.M., Dimorphodon and the Reverend George Howman’s noctivageous flying dragon: the earliest restoration of a pterosaur in its natural habitat, Proc. Geol. Assoc. 125(1):120–130, 2014 | doi:10.1016/j.pgeola.2013.03.003. Zpět k textu.
  7. Martill, ref. 6. Zpět k textu.
  8. Emling, S., The Fossil Hunter, Palgrave Macmillan, New York, 2009. Zpět k textu.
  9. Nelson, V., Dire Dragons, Untold Secrets of Planet Earth Publishing Company, Red Deer, Alberta, Canada, 2011. Zpět k textu.

Helpful Resources