Jsou Maiacetus, Indohyus a Dorudon chybějící mezičlánky?

Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Odpovídá Joel Tay z CMI USA:

Díky za Váš podnět.

Někteří evolucionisté tvrdí, že tito tvorové jsou přechodové formy velryb. Ale bližší pohled na důkazy ukazuje, že tito kandidáti nejsou vůbec přechodovými formami. Je to jen pokus o překroucení důkazů tak, aby odpovídaly evolučnímu světonázoru. Nejprve je dán evoluční rámec evoluce velryb, a až poté jsou do něj vsazovány důkazy. Maiacetus a Indohyus jsou všeobecně uznáváni i samotnými evolucionisty jako čtyřnozí tvorové, na rozdíl od tvorů s ploutvemi a ploutvovitým ocasem. Tvorové, evolucionisty vyhlašovaní za přechodové formy k velrybám, mající ploutve a ploutvovitý ocas, by zahrnovali kandidáty jako jsou Rodhocetus, Pakicetus, a Ambulocetus. Ale jak jsme již ukázali v knize Vyvrácení evoluce kap. 5, časem bylo nalezeno více kostí a nyní jsou tito tvorové považováni za pozemské tvory.

Maiacetus

wikipedia.org

Název tohoto tvora znamená „matka velryb“ a věří se, že rodila své mládě rodila hlavou napřed. Tato spekulace vychází z fosilního exempláře samice s mládětem, které bylo podle předpokladu již blízko porodu. Vlastnost „hlavou napřed“ je běžná u velkých suchozemských savců, na rozdíl od mořských savců, kteří obvykle rodí ocasem napřed. A opět je tu mnoho spekulací, protože existuje mnoho důvodů, které mohou způsobit pozici plodu hlavou napřed. Ale i kdyby to skutečně bylo tak, že Maiacetus rodil své mládě hlavou napřed, stejně by to odporovalo tvrzení, že tento tvor je přechodovou formou. Pozice hlavou napřed svědčí o zrození na pevnině, a dokonce i evolucionisté souhlasí s tím, že jde o čtyřnohého tvora, nikoli o tvora s ploutvovitým ocasem nebo ploutvemi. Jak jsme již poukázali u Rodhocetus a dalších příbězích o údajné evoluci velryb, Rodhocetus neměl ploutvovitý ocas ani ploutve, takže není žádnou přechodovou formou. Tím méně Maiacetus, jestliže už víme, že to byl čtyřnohý tvor?

Indohyus

wikipedia.org

Toto byl malý čtyřnohý tvor podobný jelenovi. Ani v tomto případě nebyl nalezen žádný ploutvovitý ocas nebo ploutve. Někteří evolucionisté věří, že toto stvoření trávilo hodně času ve vodě a argumentují tím, že jejich ušní kůstky připomínají kůstky velryb. Na základě toho Dr Thewissen prohlásil, že Indohyus je přechodová forma mezi suchozemskými savci a velrybami. Ale i kdyby tvor pobýval ve vodě jakkoli dlouho, neudělalo by to z něj přechodovou formu k velrybám. Opět platí, že důkazy jsou tu vnuceny do již existujícího evolučního rámce a tvrzení jsou založena na nepodložených spekulacích.

Tvrdí se, že Indohyus měl vnitřní stěnu ušní kosti (sluchového pouzdra) desetkrát silnější než vnější stěnu. Pokud je to pravda, pak je to v souladu s tím, co nacházíme u ušních kostí velryb. Nicméně aby si čtenáři mohli udělat vlastní názor, jsou v knize od Dr. Wernera na stranách 270 a 273 fotografie ušních kostí jelena, velryby a Indohyuse. Záměrem Dr. Wernera (a mělo by to být zřejmé většině čtenářů) bylo ukázat, že rozdíl tloušťky vnitřní a vnější stěny ucha Indohyuse není vůbec výrazný, natož desetinásobný. A je-li to tak, potom se případ Indohyus hroutí k zemi a v žádném případě se nejedná o přechodovou formu.

Dorudon

Dorudon je druh bazilosaurida. Podle mnoha evolučních tabulek byli bazilosauridi předchůdci moderních velryb. Jsou to savci s dlouhým hadovitým tělem a drobnými končetinami, které jsou pro chůzi zjevně příliš malé. Dokonce i sami evolucionisté vyjádřili pochybnosti, že to jsou předci moderních velryb. V knize Vyvrácení evoluce je citována paleontoložka obratlovců Barbara Jaffe Stahlová (1930–2004):

Hadovitá forma těla a zvláštní tvar lícních zubů jasně ukazují, že tito prakytovci (tj. basilosauridi) nemohli být předky moderních velryb.

Spíše se jejich končetiny používaly k uchopení během kopulace. Ale jestliže měly tyto struktury souvislost s reprodukcí, pak nemají nic společného s pohybem tvora a také nejsou evolučním mezičlánkem. A navíc, dokonce i někteří evolucionisté v rámci svého evolučního myšlení věří, že tito tvorové koexistovali s velrybami. Tato dlouhá, hadovitá stvoření jsou zcela přizpůsobena k plavání v mořských podmínkách a sotva připomínají nějaké přechodové formy, které by se snažily najít cestu do mořského prostředí.

Analýza DNA podkopává evoluční paleontologii

Nakonec i analýza DNA prokázala, že celé paleontologické chápání původu velryb je špatné. Ukázalo se, že nejbližší moderní suchozemský živočich k velrybám není žádný z těch, které evolucionisté proklamují jako příbuzné velryb, ale hroch! Jenže hroch se od velryb velmi liší svou fyziologií a v žádném případě není přechodovým článkem. Sám Gingerich, (jak jsme citovali v knize Vyvrácení evoluce) připouští:

Paleontologové si dosud mysleli, že velryby se vyvinuly z mezonychianů, vyhynulé skupiny suchozemských šelem, zatímco molekulární vědci studující DNA byli přesvědčeni, že pocházejí z artiodaktylů [sudokopytníků]. „Paleontologové – a já jsem jedním z nich – se mýlili,” řekl Gingerich.

To vyvrací evoluční příběh o evoluci velryb.

Joel Tay