Also Available in:

Tyranosaurus „se procházel mezi žraloky“?

O tom, jak souvrství Hell Creek podporuje Bibli.

Napsal
Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 41(3):42–44, Červenec 2019
t-rex

Nedávno objevené fosilie v souvrství formace Hell Creek (Montana, USA) svědčí o nedávné Noemově Potopě, která společně pohřbila mnoho pozemských a mořských živočichů. Je to stejná formace, ve které byla nalezena měkká tkáň a neporušený protein ve fosilii T. rexe, takže jde o výmluvný políček víře v miliony let a evoluci.1

Dokument publikovaný v časopise Journal of Palaeontology2 popisuje objev zubů různých malých mořských žraloků v úzké spojitosti s nejkompletnějším a pravděpodobně největším dosud objeveným exponátem Tyranosaura rex. Jde o slavnou „Sue“, neboli o kostru FMNH PF 2081, pojmenovanou po její objevitelce Sue Hendricksonové.

Nepříjemná pravda

Tento nový nález jen podtrhuje stále se prodlužující období, ke kterým se evolucionisté upínají ve snaze vysvětlit svá data. V tomto případě je problematické to, že zuby mořských žraloků jsou smíchány s kostrou suchozemského T. rexe. Tyto zuby, včetně zubů „nových“ druhů malého žraloka Galagadon nordquistae,3 byly objeveny v úzké spojitosti s kostrou T. rexe – ve skutečnosti v okolním půdním profilu obklopujícím kosti. Navíc jsou tyto zuby podobné zubům moderních mořských žraloků – což je další problém, protože se věřilo, že Sue žila ve sladkovodním prostředí, které obývají krokodýli, želvy, obojživelníci, ryby a rostliny.2 Autoři studie připouštějí, že přítomnost zubů „carcharhinida“ (stěhovavý druh žraloka) v lokalitě Sue je „překvapivé, vzhledem k [domnělému] sladkovodnímu prostředí, ze kterého by měly fosilie pocházet“ 2

Nicméně studie se nijak nezabývá tím, jak mohla být Sue tak dobře zachována (až 90%) v prostředí, o kterém předpokládali, že se hemžilo krokodýly a rybami (protože tam jsou pohřbeny jejich fosilie). V jejich scénáři by se tito všichni měli jen třást na to, aby mohli spořádat každé tělo T. rexe, na které by narazili! A teď je tu samozřejmě další komplikace v tom, jak vysvětlit mořské fosilie společně s těmi od sladkovodních a suchozemských živočichů – všechny vzájemně promíchané.

Místní povodeň nebo globální Potopa?

Obvyklou odpovědí je samozřejmě odvolávat se na lokální záplavy! Autoři spekulují: „V celé druhé polovině období křídy zaplavila část severoamerického kontinentu mezikontinentální mořská voda, což poskytlo ideální podmínky pro vniknutí žraloků a rejnoků do sladkovodních ekosystémů, a následné zachování těchto ekosystémů ve fosilním záznamu.“2 Že by problém byl vyřešen? Ani zdaleka ne! Sotva si lze představit takový záplavový scénář, který měl trvat nějakých 40 milionů let, jako jednu nepatrnou postupnou událost. Autoři věří, že uložení sedimentů se žraločími zuby proběhlo v době, kdy údajná „mezikontinentální mořská cesta“ ustoupila ze Severní Ameriky v důsledku vznikajících pohoří („Laramide orogeny“ – což mělo být horotvorné období v pozdní křídě, pozn. překl.).

Globální Noemova Potopa poskytuje (Genesis 6–8) mnohem lepší vysvětlení společného výskytu fosilií mořských, sladkovodních a suchozemských zvířat. Oceánem byla ve skutečnosti pokryta celá planeta. Silné proudy erodovaly půdu a ukládaly sedimenty, a pohřbily tak nespočet tvorů – jak pozemských, tak i mořských.

Tím je také vysvětleno, proč existuje tak vynikající uchování a jen nepatrné poničení kostry Sue – byla pohřbena pod tunami sedimentu dřív, než mohla být rozložena. A každopádně fosilie tvorů nalezených se Sue nenaznačují, že všichni žili společně, jak předpokládají „dlouhověkaři“, ale že byli pohřbeni společně. Protože zuby žraloků průběžně vypadávají a jsou znovu nahrazovány, tudíž mohly být v sedimentu mořského dna již před Potopou, poté byly vyvrženy zuřícími proudy Potopy na zemi a znovu uloženy.

Fakt, že ve stejné formaci byla objevena i měkká tkáň T. rexe, svědčí spíše o nedávném uložení sedimentů formace Hell Creek než o domnělém stáří 67,5 milionů let.

Další otázky ve studii vzbuzuje víra autorů, že místo nálezu Sue bylo „pravděpodobně“ „meandrujícím korytem řeky“. Nicméně přiznávají, že „o takovém řečišti neexistuje žádný geologický důkaz“, a že místní geologie spíše sestává ze „střídavých vrstev sedimentu bohatého na bahno obsahujícího fosilie listů a písčitý prachovec“2 Vlastnosti „vrstev dortu“ lokální geologie v kombinaci s chaotickou povahou takto seskupených fosilií – včetně Sue – tedy nejsou důkazem nějaké „hojné vodní komunity živočichů“, jak autoři spekulují. Důkazy odpovídají výrazně lépe tomu, že tento fosilní hřbitov vznikl v důsledku globální Potopy za Noemových dnů.

Důkazy odpovídají Bibli

1) Přestože se vědci snaží pomocí těchto zubů demonstrovat evoluci žraloků, jejich nálezy jsou plně v souladu s biblickým stvořením – tedy že žraloci plodí zase jen žraloky (viz „Žraloci a evoluční předpoklady“).

2) Společný výskyt mořských žraloků, sladkovodních živočichů a rostlin a T. rexe, to vše smíchané na jednom místě, je silným důkazem potvrzujícím Noemovu Potopu.

3) Dobré zachování kostry T. rexe svědčí o tom, že byla rychle pokryta sedimentem, než se mohla stát potravou mrchožroutů a rozebrána. K tomu je nutná skutečně katastrofická Potopa, vzhledem k velikosti takového tvora.

4) Skutečnost, že další T. rex ze stejné formace Hell Creek obsahuje měkké tkáně a neporušené biomolekuly, je důkazem typu „kouřící pistole“, tedy že celá formace je mladá podle skutečné historie Bible a je výsledkem Noemovy Potopy před asi 4 500 lety.

Žraloci a evoluční předpoklady

shark

Převážná část dokumentu diskutovaného v hlavním článku (odkaz 2 v hlavním textu) se pokouší demonstrovat předpokládané evoluční vztahy mezi vyhynulými druhy žraloků objevenými v místě Sue. To bylo provedeno analýzou několika menších variací tvaru zubu a jejich porovnáním s podobnými živými druhy, aby se mohly vytvořit diagramy fylogenetického (evolučního) stromu neboli „vnořené kladogramy“.

Kromě odborníků je diskuse autorů o jejich počítačové analýze pro všechny prakticky nedostupná, ale je zcela evidentní, že do počátečních předpokladů jejich počítačové simulace jsou zabudovány „miliony let“. Například toto přiznání v části Materiál a metody v jejich článku (zdůraznění přidáno): „Živým taxonům bylo přiřazeno stáří buď podle molekulárních odhadů… nebo podle přednastavených hodnot 2MYA, zatímco fosilie byly kalibrovány podle údajů poskytnutých na serveru Fossilworks.org.“1

K vytvoření evolučních stromů byly použity dvě různé metody, z nichž v jedné autor přiznává, že „z existujících [stále žijících] druhů natlačil mnoho rozdílných orectolobidů [žraloci řádu malotlamců] do paleogénu nebo dokonce křídy.“1 Jinými slovy, podle toho, jaké parametry autoři přijali, se změnilo stáří v jejich simulaci až o 122 milionů let!2 CMI poukázala na to, že takové metody jednoduše vyvolávají pochybnosti a v žádném případě nejsou nezávislou podporou evoluce.3

Stručně řečeno, studie nedokáže předvést evoluci žraloků z jiného předchůdce než ze žraloka: v nejlepším případě autoři demonstrují pouze drobné odchylky v rámci žraločího druhu (podle tvaru zubů).

Odkazy a poznámky

  1. Gates et al., odkaz 2, hlavní text.
  2. The Cretaceous period is believed to have occurred 145–66 million years ago (MYA); the Paleogene 66–23 MYA, making a maximum time-span of 122 MY.
  3. Doyle, S., Cladistics, evolution and the fossils, J. Creation 25(2):32–39, 2011; creation.com/cladistics.

Odkazy a poznámky

  1. Catchpoole, D., Dinosauří kosti budí rozruch přes 20 let, Creation 36(1):12–14, creation.com/dinosauri-kosti-rozruch-pres-20-let. Zpět k textu.
  2. Gates, T.A., Gorscak, E., and Makovicky, P.J., New sharks and other chondrichthyans from the latest Maastrichtian (Late Cretaceous) of North America, J. Paleontology, pp. 1–19, 21 Jan 2019. Zpět k textu.
  3. Pojmenováno po kosmické lodi v počítačové hře Galaga, která se údajně podobá zubům žraloka. Zpět k textu.

Související média

Helpful Resources

Dinosaurs!
US $10.00
DVD
Exploring Dinosaurs with Mr Hibb
by Michael Oard, Tara Wolfe, Chris Turbuck, Gary Bates
US $17.00
Hard Cover