Skalní suky

Důkaz rychlého odtoku vod po Potopě

Napsal Michael Oard
Přeložil Jakob Haver (Kreacionismus.cz)

Publikováno v časopise Creation 39(1):46–49, Leden 2017

Image source—©surz/123RF

Když světové kontinenty vystoupily z vod světové Potopy, byly značně erodované.¹ Kameny a balvany, které nebyly během této mohutné eroze rozmělněny, byly odplaveny do oceánů stovky kilometrů daleko.² Ustupující vody, valící se přes povrchy, je obrovskou silou vytrvale obrušovaly a zanechávaly po sobě velké rovinaté oblasti, známé jako „planation surfaces“ (zarovnané plošiny),³ spolu s pobřežním Great Escarpment (Velkým srázem),⁴ mohutnými přírodními mosty a volně stojícími oblouky. Pro vědce, kteří studují zavedenou (evoluční) geomorfologii⁵ jsou všechny tyto rysy záhadou, protože Potopu ignorují a spoléhají se pouze na pomalou, miliony let trvající erozi – které jsou ovšem takové jevy cizí.⁶

Skalní suky jsou záhadné

Dalším rysem, který je pro světské vědce hádankou, jsou vysoké erozní pozůstatky.⁷ Ačkoli pro takové výrazné zbytky po erozi existují i jiné výrazy, obecně se jim říká „inselbergs“ (skalní suky). Inselberg (z němčiny = „ostrovní hora“) je: „Nápadný, samostatný zbytek kopce, pahorek, nebo malá erozí obnažená hora, obvykle vyhlazená a zaoblená, vystupující náhle a je obklopena rozsáhlou nížinou erozního povrchu…“⁸ Zarovnaná plošina, obvykle obklopující tuto strukturu, je něco jako ploché „moře“, ze kterého tato izolovaná struktura vyčnívá jako oceánský ostrov. („Circumdenudation“ = všechno kolem bylo erozí odstraněno.)

Image source—©Nicola Colombo/123RF

Skalní suky jsou úchvatné

Na všech kontinentech se nacházejí tisíce vysokých inselbergů. Jedním z nejznámějších je Uluru (Ayers Rock) v australském středozemí.⁹ Vypíná se 350 metrů nad rovinatou pouští (obrázek 1). Její východní a severní okraj je obklopen pohřbeným pedimentem (tj. mírně šikmo zarovnaný povrch, utvořený vodou na úpatí hory nebo hřbetu). Uluru je vršek erozního zbytku vyřezaného z obrovského masivu pískovce, který pokračuje dál asi 6 000 m pod povrchem. Vrstvy pískovcové horniny v Uluru jsou téměř svislé,¹⁰ což svědčí o tom, že ještě předtím, než byla hornina narušena, byla silně nakloněna a teprve potom byla erodována do stávajícího erozního zbytku. Vznik Uluru zůstává pro evoluční geologii dlouhých věků záhadou, protože jeho údajná doba trvání neodpovídá typu horniny. Ta je ve skutečnosti složena převážně z množství živičné suti, tedy „arkózového“ písku bohatého na živce, a živec by zvětral na jíl, kdyby byl vystaven milionům let.¹⁰ Jak řekl jeden sekulární vědec: „Raná geomorfologická historie a základní zdůvodnění pro Ayers Rock (Uluru) zůstávají i nadále v temnotách, přestože byly navrhovány nejrůznější možnosti.“¹¹

Další proslulé inselbergy jsou např. tyto: Spitzkoppe (obr. 2), který se vypíná asi 600 m nad namibijskou pouští v jihozápadní Africe.¹² Tato poušť je štěrkovitá, zarovnaná plošina na území Namibie, západně od Great Escarpment (Velký sráz) v jižní Africe.

Slavná hora Sugarloaf (Cukrová homole), vysoká 400 m a další žulová rezidua (zbývající zůstatky po erozí), sousedící s brazilským přístavem Rio de Janeiro, jsou také skalní suky.

Image source—©email4nick/123RF

Hora Stone Mountain, Georgia – jedna z nejznámějších na východě Spojených států.

Působivou skupinu inselbergů má také region Monument Valley na hranici Utahu a Arizony, jihozápad USA. Tyto sedimentární zbytky po erozi stojí asi 300 m nad rozsáhlým údolím.

Neobvyklý a nádherný typ inselbergu, vyřezaný z vápence, se jmenuje “ krasová věž“. Nejpůsobivější exempláře se vyskytují v Číně (obrázek 3) a na jihu Thajska.

Skalní suky nemohou být staré miliony let

Inselbergy byly kdysi pohřbeny pod zemí. Když byla okolní krajina erodována, odolnější materiál setrval v podobě vysokých věžovitých struktur. Je pozoruhodné, že mnoho skalních suků dnes zvětrává poměrně rychle.^10,13 Podle zavedeného geologického uvažování by tedy měly zvětrávat stejně rychle jako okolní terén, a tudíž by měly ztrácet svou velkou výšku. Nicméně skalní suky jsou „datovány“ na mnoho milionů až desítek miliónů let; někteří dokonce tvrdí, že jsou starší než 100 milionů let.¹³ To však nedává žádný smysl, aby stovky metrů okolního terénu erodovaly miliony let a skalní suk za tu dobu vykázal jen malé známky eroze.

Image source—©Steven Frame/123RF

Takový radikální nepoměr v průběhu eroze – za předpokladu miliónů let – dramaticky ilustruje Devils Tower (Ďáblova věž) v USA, stát Wyoming. Toto vysoké, strmé vulkanické těleso se vypíná přibližně 400 m nad nedalekou řekou (obr. 4).¹⁴ Vzhledem k jeho svislým trhlinám a zvětrávání v důsledku neustálého zmrazování a rozmrazování se bortí celé bloky. Průběh eroze je rychlý, a přesto se tvrdí, že hornina je stará 40 milionů let. Je zajímavé, že šířka Devils Tower se během tohoto údajného času zjevně změnila jen velmi málo,¹⁵ ačkoli z okolního terénu byly erodovány stovky metrů materiálu. Tato anomálie bije do očí navíc také proto, že působením gravitace erodují svislé plochy mnohem rychleji než vodorovné povrchy.

Dalším příkladem je hora Navajo Mountain poblíž hranice mezi Utahem a Arizonou. Stojí přibližně 130 kilometrů severovýchodně od Grand Canyonu a vypíná se do výšky asi 3 200 m nad mořem. Hora Navajo je sopečný masiv, který se vytvořil uvnitř sedimentárních hornin. Dnes se zvedá do výšky asi 1 800 m nad okolní sedimentární horniny. Z pohledu sekulární interpretace je podivné, že všechny sedimentární horniny kolem hory Navajo byly erozí odstraněny, ale samotná hora nikoli.

Záhada pro geologii dlouhých věků

Vznik a domnělé dlouhé stáří skalních suků zůstává pro světskou interpretaci i přes různé hypotézy tajemstvím. Geomorfologové Twidale a Bourne říkají: „To, že skalní suk může přečkat tak dlouho, jak tyto návrhy předpokládají, si žádá značné psychické přenastavení.“¹⁶ Později k tomu ještě řekli, že všechny hypotézy, které se pokouší vysvětlit tvarování zemského povrchu během desítek milionů let, brzy narazí na problém věku:

„K vysvětlení takto velmi starých paleologických formací byly navrhovány různé mechanismy a faktory (nerovnoměrnost působení, zpevňovací mechanismy, stabilita hornin v suchém podnebí) … ty však snad tuto obtíž zmírňují, ale neřeší ji.¹⁷

Image source—Mike Oard.

Skalní suky – mocný důkaz ústupové fáze Potopy

Je dobře známo, že záplavy po sobě zanechávají erozivní stopy.¹⁸ Steamboat Rock (obr. 5) v horní části Grand Coulee je 275 m vysokým erozivním pozůstatkem obrovských záplav jezera Missoula na sklonku doby ledové.¹⁹ Povodeň Missoula poskytuje další důkaz, že skalní suky jsou tvořeny záplavami, a že eroze musí být rychlá, jinak žádné skalní suky nevzniknou.

Stejně jako jiné povodně zanechaly erozivní zbytky, zanechaly na zemském povrchu odtékající vody Potopy podle Genesis tisíce skalních suků. Tento jev nelze vysvětlit pomalou erozí v průběhu miliónů let.