Explore
Also Available in:
Refuting Evolution

Obsah knihy

Předmluva & Úvod

Kapitola 1
Fakta & Předsudky
Viz Studijní průvodce, Lekce 1

Kapitola 2
Variabilita a přírodní výběr versus evoluce
Viz Studijní průvodce, Lekce 2

Kapitola 3
Mezičlánky chybí
Viz Studijní průvodce, Lekce 3

Kapitola 4
Evoluce ptáků?
Viz Studijní průvodce, Lekce 4

Kapitola 5
Evoluce velryb?
Viz Studijní průvodce, Lekce 5

Kapitola 6
Lidé: obraz Boží nebo vyspělých opic?
Viz Studijní průvodce, Lekce 6

Kapitola 7
Astronomie
Viz Studijní průvodce, Lekce 7

Kapitola 8
Jak je stará Země?
Viz Studijní průvodce, Lekce 8

Kapitola 9
Je design oprávněným vysvětlením?
Viz Studijní průvodce, Lekce 9

Kapitola 10
Závěr

Vyvrácení evoluce — Kapitola 1

Příručka pro studenty, rodiče a učitele, kteří čelí aktuálním argumentům evoluce

Napsal , Ph.D., F.M.
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Evoluce & stvoření, věda & náboženství, fakta & předsudky

Poprvé publikováno v knize Vyvrácení evoluce, Kapitola 1

Mnoho evolucionistických knih, včetně Učení o evoluci a podstatě vědy, porovnává názory o náboženství/stvoření s evolučními/vědeckými fakty. Je důležité si uvědomit, že se jedná o zavádějící srovnávání. Kreacionisté se často odvolávají na vědecká fakta, aby podpořili svůj názor, a také evolucionisté často poukazují na filozofické předpoklady, které do vědy nespadají. Ačkoli kreacionisté jsou často kritizováni za to, že začínají s předsudky, tak počáteční předsudky mají i evolucionisté, jak mnozí z nich připouštějí. Debata mezi stvořením a evolucí je primárně sporem mezi dvěma světonázory se vzájemně neslučitelnými základními předpoklady.

Tato kapitola se kriticky zabývá definicemi vědy a rolemi, které hrají předsudky a předpoklady při interpretacích vědců.

Předpojatost evolučních vůdců

Je mylné domnívat se, že fakta mluví sama za sebe – ta jsou totiž interpretována vždy podle nějakého uznávaného rámce. Výkladovým rámcem evolucionistů je naturalismus – předpokládá se, že všechno vzniklo samo od sebe, že nedošlo k žádnému nadpřirozenému zásahu a že Bůh nám neodhalil poznatky o minulosti.

Z tohoto předpokladu je odvozena evoluce – je to v podstatě názor, že věci vznikly samy od sebe. Zahrnuje tyto neprokázané domněnky: při údajném „velkém třesku“ z ničeho povstalo něco, neživá hmota dala vzniknout životu, jednobuněčné organismy vedly k mnohobuněčným organismům, z bezobratlých vznikli obratlovci, tvorové podobní opicím dali vzniknout člověku, hmota bez inteligence a morálky dala vzniknout inteligenci a morálce, touhy člověka vedly k náboženství atd.

Profesor D.M.S. Watson, jeden z předních biologů a vědeckých autorů své doby, prokázal ateistickou předpojatost v pozadí mnoha evolučních myšlenek, když napsal:

Evoluční teorie je všeobecně přijímána jako pravdivá nikoli proto, že ji lze prokázat logicky soudržnými důkazy, ale proto, že jediná její alternativa, konkrétně stvoření, je zjevně neuvěřitelná.1

Vidíme tedy, že tu vůbec nejde o otázku předpojatosti náboženských kreacionistů proti objektivitě vědeckých evolucionistů; spíše se jedná o střet předsudků křesťanského náboženství s předsudky náboženství sekulárního humanismu, a to potom vede k různým interpretacím stejných vědeckých údajů. Jak přiznává i odpůrce kreacionismu, vědecký publicista Boyce Rensberger:

V tuto chvíli je nutné trochu poodhalit to, jak vědci pracují, tedy něco, co vám učebnice obvykle neřeknou. Faktem je, že vědci nejsou ve své práci tak objektivní a nezaujatí, jak by si přáli, abyste si mysleli. Většina vědců nezískává své představy o fungování světa důsledně pomocí logických procesů, ale pomocí různých tušení a odhadů. Jako jednotlivci něco často přijali vírou již mnohem dříve, než shromáždili silné důkazy, které mohou někoho o pravdě přesvědčit. Vědec, který je motivován vírou ve své vlastní názory a touhou po přijetí svými spolupracovníky, a je ve svém srdci přesvědčen o správnosti své teorie, bude navrhovat experiment za experimentem v naději, že podpoří jeho stanovisko.2

Ve skutečnosti tedy nejde o to, kdo je předpojatý, ale který předsudek je ten správný – tj. předsudek, kterým se necháme ovlivnit! Příručka Učení o evoluci v dialogu na stranách 22-25 dokonce připouští, že věda není jen o faktech, a že není dogmatická, je pouze orientační. Nicméně celý zbytek knihy je dogmatický v tom, že evoluce je fakt!

Profesor Richard Lewontin, genetik (a dle vlastních slov marxista – viz documentaci [v angličtině]), je proslulým obráncem neodarwinismu a určitě jedním ze světových lídrů v podpoře evoluční biologie. Nedávno napsal tento velmi výmluvný komentář (kurzíva byla již v originále). Je to názorná ukázka absolutní filozofické předpojatosti proti stvoření podle Genesis, bez ohledu na to, zda ji fakta podporují či nikoli:

Stavíme se na stranu vědy, a to navzdory zjevné absurditě některých jejích konstruktů, navzdory jejímu selhání v naplnění mnoha svých přehnaných slibů ohledně zdraví a života, navzdory toleranci vědecké komunity k nepodloženým příběhům, protože máme přednostní závazek, totiž závazek k materialismu. Není to tak, že by nás metody a ustanovení vědy nějak nutily přijmout hmotné vysvětlení tohoto úžasného světa, ale právě naopak – vzhledem ke své věrnosti k hmotným příčinám jsme a priori nuceni vytvářet výzkumný aparát a soubor takových návrhů, které přinášejí materiální vysvětlení, bez ohledu na to, nakolik odporují logice, bez ohledu na to, jak zavádějící jsou pro nezasvěcené. Navíc je tento materialismus absolutní, nemůžeme přece dovolit, aby nám Bůh strkal nohu do dveří.3

Mnozí evolucionisté kritizují kreacionisty ne kvůli faktům, ale proto, že kreacionisté odmítají hrát podle současných pravidel hry, která již předem vylučují nadpřirozené stvoření.4 S tím, že se skutečně jedná o „hru“, se netají ani evoluční biolog Richard Dickerson:

Věda je ve své podstatě hra. Je to hra s jedním prvořadým a určujícím pravidlem:

Pravidlo č. 1: Pojďme si ověřit, jak daleko a do jaké míry dokážeme vysvětlit chování fyzického a hmotného vesmíru z hlediska čistě fyzikálních a materiálních příčin, aniž bychom se odvolávali na cokoliv nadpřirozeného.5

V praxi je tato „hra“ rozšířena o snahu vysvětlit nejen chování, ale i původ všeho bez čehokoli nadpřirozeného.

Ve skutečnosti však evolucionisté často nejsou důslední, pokud jde o jejich vlastní pravidla proti odvolávání se na inteligentního Tvůrce. Když například archeologové najdou hrot šípu, bez problémů řeknou, že musel být navržen, i když návrháře neviděli. A také program SETI – jeho celá podstata leží na tom, že signál z vesmíru nesoucí konkrétní informace musí mít inteligentní zdroj. Přesto materialistické předsudky mnoha evolucionistů znamenají to, že odmítají inteligentní zdroj doslova encyklopedických informací přechovávaných v každé živé buňce.

Není náhodou, že vůdci evolučního myšlení byli a jsou horlivými odpůrci pojetí křesťanského Boha, jak je odhalen v Bibli.6 Stephen Jay Gould a další ukázali, že Darwinovým cílem bylo rozbít vnímání Boha jako designéra.7 Richard Dawkins tleská evoluci, protože tvrdí, že před Darwinem nebylo možné být intelektuálně naplněným ateistou, jak jím nyní podle svých slov je.8

Mnozí ateisté prohlašovali, že jsou ateisté právě díky evoluci. Například evoluční entomolog a sociobiolog E.O. Wilson (který má v Učení o evoluci článek na straně 15) řekl:

Podobně jako mnoho lidí z Alabamy jsem byl i já znovuzrozeným křesťanem. Když mi bylo patnáct, s velkým nadšením a zájmem o fundamentalistické náboženství jsem vstoupil do Jižní baptistické církve; z ní jsem však v sedmnácti odešel, když jsem se dostal na Alabamskou univerzitu a slyšel o evoluční teorii.9

Řada lidí si neuvědomuje, že učení o evoluci šíří proti-biblické náboženství. První dvě zásady Humanistického manifestu I (1933), podepsané mnoha významnými evolucionisty, jsou:

  1. Náboženští humanisté považují vesmír za existující sám o sobě a nestvořený.
  2. Humanismus se řídí vírou, že člověk je součástí přírody a vznikl v důsledku postupného procesu.

To je přesně to, co učí evoluce. Mnozí humanističtí vůdci nemají problém využívat veřejné školy k hlásání své víry. To může překvapit některé rodiče, pokud si myslí, že školy mají být osvobozeny od náboženského vlivu, ale tento citát mluví jasnou řečí:

Jsem přesvědčen, že zápas o budoucnost lidstva musí být veden a vyhrán ve třídách veřejných škol učiteli, kteří správně chápou svou roli hlasatelů nové víry: náboženství humanity, které v každé lidské bytosti uznává a respektuje jiskru toho, čemu teologové říkají božství. Tito učitelé musí ztělesňovat stejně obětavé odhodlání jako ti nejhorlivější fundamentalističtí kazatelé, protože to budou vyslanci jiného druhu, využívající místo kazatelny učebnu k předávání humanistických hodnot v jakémkoli předmětu, který vyučují, bez ohledu na vzdělávací stupeň – od předškolních jeslí po velké státní univerzity. Učebna se musí stát a také se stane arénou střetů mezi starým a novým – mezi tlejícím křesťanstvím se všemi těmi jeho zlovolnostmi a bídou, a novou vírou humanismu… .

Bude to nepochybně dlouhý, náročný, bolestný zápas plný zármutku a mnoha slz, ale humanismus se ukáže jako vítěz. Musí, pokud má lidský rod přežít.10

Ačkoli Učení o evoluci tvrdí, že vystupuje pouze v rámci vědy a je vůči náboženství neutrální, přesto má některé své vlastní náboženské výroky. Například na straně 6:

Tichým poselstvím a výzvou v hodinách evoluce je přijmout možnost změny a vnímat ji spíše jako zástupce příležitostí než jako hrozbu.

Nicméně jelikož připouští (na str. 127), že evoluce je „nepředvídatelná a přirozená“ a nemá „žádný konkrétní směr ani cíl“, je tento výrok protimluvem.

Autoři Učení o evoluci si možná uvědomují, že takové postavení ateismu, vyznávaného převážnou částí evolučních vůdců by bylo pro většinu amerických rodičů odpudivé, pokud by to věděli. Celkem nedávno agnostický anti-kreacionistický filozof Ruse připustil: „Evoluce jako vědecká teorie se tak nějak zavazuje k naturalismu“, což ale „asi není dobré připouštět to před soudem“.11 Učení o evoluci se snaží vyleštit evoluci tvrzením, že je slučitelná s mnoha náboženstvími. Na svou podporu přijímá dokonce i řadu náboženských vůdců. Jeden z „dialogů“ zobrazuje učitele, jak úspěšně rozptyluje obavy oponentů výzvami studentům, aby si promluvili s pastorem a vrátili se s tím, že „hele, evoluce je v pořádku!“ Ačkoli dialogy jsou fiktivní, situace je realistická.

Řada lidí by asi byla překvapena, pokud by si uvědomili, že mnoho předních církevních vůdců prakticky nevěří své vlastní knize, Bibli. Ta jasně učí, že Bůh vše stvořil docela nedávno, v šesti po sobě jdoucích obvyklých dnech, že rozmnožování má probíhat „podle svého druhu“ a že smrt a utrpení byly důsledkem Adamova hříchu. To je jeden z důvodů, proč mnozí křesťané považují evoluci za neslučitelnou s křesťanstvím. Učení o evoluci na stránce 58 zdůrazňuje, že mnoho lidí z církve věří, že „Bůh použil evoluci“ (teistická evoluce). Jenže teistická evoluce učí, že Bůh použil jako prostředek k dosažení „velmi dobrého“ stvoření (Gn 1,31) boj o přežití a smrt, toho „posledního nepřítele“ (1 Kor. 15:26).12 Toto však bibličtí kreacionisté považují za nepřijatelné (viz [v angličtině] Pád: kosmická katastrofa – omyly Hugha Rosse o smrti rostlin v Bibli).

Jediným způsobem, jak uplatnit slučitelnost evoluce s „náboženstvím“, je považovat „náboženství“ za něco, co nemá se skutečným světem nic společného, a že je pouze subjektivní. Tím je však víra v Boha, který „tvořil“ prostřednictvím evoluce, prakticky po všech stránkách nerozeznatelná od víry v žádného Boha.

Někdy ale autoři Učení o evoluci nejsou příliš ostražití. Například na stránce 11 odkazují na „vysvětlení podané v Genesis … kde Bůh stvořil všechno v průběhu šesti dnů v takové podobě, jakou vidíme dnes,“ takže Genesis vlastně učí stvoření všech základních druhů za šest dní, a to je v rozporu s evolucí. Na tomto základě pak Učení o evoluci může skutečně tvrdit, že evoluce je v rozporu s Genesis, a tudíž i s biblickým křesťanstvím, i když obvykle popírají, že napadají „náboženství“. Učení o evoluci často používá slaměného panáka s cílem překroutit to, čemu kreacionisté ve skutečnosti věří. Kreacionisté totiž netvrdí, že všechno bylo stvořeno v přesně stejné podobě, jak vypadají dnešní tvorové. Kreacionisté uznávají variabilitu v rámci druhu, což je ovšem zcela něco jiného než variace, která by musela získat nové informace potřebné pro evoluci od mikroba k člověku. O tomto pak více pojednává následující kapitola.

Nedávný průzkum publikovaný v předním vědeckém časopise Nature přesvědčivě ukázal, že Národní akademie věd, tvůrce Učení o evoluci, je spíše těžce zaujatá proti Bohu než nábožensky neutrální.13 Na straně 129 se uvádí: „Výroky o stvoření … by neměly být považovány za rozumnou alternativu vědeckých vysvětlení původu a vývoje života.“ A jelikož cokoli, co není rozumné je pošetilé, Učení o evoluci tím vlastně říká, že kreacionisté jsou skutečně pošetilí a nelogičtí. Toto je sotva nábožensky neutrální, vždyť také mnoho věřících to považuje za útok.

Nedávný průzkum publikovaný v předním vědeckém časopise Nature přesvědčivě ukázal, že Národní akademie věd, tvůrce Učení o evoluci, je spíše těžce zaujatá proti Bohu než nábožensky neutrální.14 Anketa probíhala mezi všemi 517 členy NAS v biologických a fyzikálních vědách, přičemž odpověděla více než polovina dotazovaných s tímto výsledkem: 72,2 % jsou zjevní ateisté, 20,8 % agnostici a pouze 7,0 % věřících v osobního Boha. Víra v Boha a nesmrtelnost byla nejnižší mezi biology. Je pravděpodobné, že i ti, kteří neodpověděli, byli také nevěřící, takže studie v NAS by nejspíš vykázala ještě nižší podíl nevěřících v Boha. Procento nevěřících je tu mnohem vyšší, než procento mezi americkými vědci obecně nebo v celé americké populaci.

Komentář pořadatelů průzkumu v reakci na proklamovanou náboženskou neutralitu Učení o evoluci:

Prezident NAS Bruce Alberts řekl: „Tato akademie má velké množství vynikajících členů, kteří jsou hluboce náboženští, lidé věřící v evoluci, a mnozí z nich jsou biologové.“ Náš průzkum však ukazuje něco jiného.15

Základy moderní vědy

Mnozí historici nejrůznějšího náboženského vyznání, včetně ateistického prokázali, že moderní věda se začala rozvíjet pouze v převážně křesťanské Evropě. Například Dr. Stanley Jaki zdokumentoval, že kromě židovsko-křesťanské kultury v Evropě byla vědecká metoda ve všech kulturách neúspěšná.16 Tito historici poukazují na to, že základ moderní vědy závisí na předpokladu, že vesmír byl stvořen racionálním Tvůrcem. Uspořádaný vesmír má dokonalý smysl pouze tehdy, pokud i jeho Stvořitel má dokonalý smysl pro řád. Jestliže ale není žádný tvůrce nebo pokud by to měl na starosti Zeus a jeho družina, proč by měl vůbec existovat nějaký řád? Silná křesťanská víra tedy nejenže není překážkou vědy, ale byla také jejím samotným základem. Je tudíž falešné tvrdit, jak to dělají mnozí evolucionisté, že víra v zázraky by znamenala nemožnost laboratorní vědy. Loren Eiseley uvedl:

Filozofie experimentální vědy … začala objevovat a využívat své metody ve víře, nikoli na základě poznání, že jde o racionální vesmír ovládaný Stvořitelem, který nejednal podle rozmaru a nezasahoval již do těch sil, které uvedl do chodu … Je jistě jedním z podivných paradoxů historie, že věda, která má profesionálně jen málo co do činění s vírou, vděčí za svůj počátek aktivní víře, že vesmír lze interpretovat racionálně, a že současná věda je udržitelná právě díky tomuto předpokladu.17

Evolucionisté včetně Eiseleye se tak vzdali jediného rozumného opodstatnění vědy. Křesťané však mohou i nadále trvat na tom, že takové opodstatnění má.

Nemělo by tedy být překvapením, ačkoli pro mnohé to je – že většina odvětví moderní vědy byla založena věřícími kreacionisty. Výčet kreacionistických vědců je vskutku impozantní.18 Jen několik příkladů:

Fyzika – Newton, Faraday, Maxwell, Kelvin
Chemie – Boyle, Dalton, Ramsay
Biologie – Ray, Linnaeus, Mendel, Pasteur, Virchow, Agassiz
Geologie – Steno, Woodward, Brewster, Buckland, Cuvier
Astronomie – Copernicus, Galileo, Kepler, Herschel, Maunder
Matematika – Pascal, Leibniz, Euler

Dr Ian Macreadie
Dr. Ian Macreadie, uznávaný australský mikrobiolog a kreacionista. Viz rozhovor v časopise Creation 21(2):16–17, March–May 1999; creation.com/macreadie.

Evoluci od neživých částic k člověku (tj. všechno vzniklo samo od sebe) odmítá dokonce i dnes mnoho vědců. Vědci z Creation Ministries International (Austrálie) publikovali v rámci svého oboru celou řadu vědeckých prací. Dr Russell Humphreys, jaderný fyzik pracující v Sandia National Laboratories v Albuquerque v Novém Mexiku, publikoval již více než 20 článků v odborných časopisech o fyzice, zatímco v Nature byla zveřejněna teorie Dr Johna Baumgardnera o katastrofické deskové tektonice. Dr. Edward Boudreaux z University v New Orleans publikoval 26 článků a čtyři knihy o fyzikální chemii. Dr. Maciej Giertych, vedoucí Oddělení genetiky Ústavu dendrologie Polské akademie věd, publikoval ve vědeckých časopisech 90 článků. Dr. Raymond Damadian vynalezl pokrokovou metodu zachraňující život pomocí zobrazování magnetickou rezonancí (MRI).19 Dr. Raymond Jones byl označen za jednoho z předních australských vědců za své objevy ohledně bakteriální symbiózy luštěnin Leucaena s býložravými zvířaty, což Austrálii přineslo milióny dolarů ročně.20 Dr. Brian Stone získal rekordní počet ocenění za vynikající výsledky ve výuce strojírenství na australských univerzitách.21 Jistý oponent z řad evolucionistů přiznal přednímu kreacionistickém biochemikovi a účastníkovi mnoha diskusí, Dr Duane Gish, následující:

Duane Gish je hoden velmi silné vědecké důvěry. Jako biochemik syntetizoval peptidy, meziprodukty mezi aminokyselinami a proteiny. V oblasti chemie peptidů byl spoluautorem řady vynikajících publikací.22

Řadu současných vysoce kvalifikovaných vědců-kreacionistů lze nalézt na webových stránkách Creation Ministries International.23 Takže často opakované obvinění, že žádný opravdový vědec neodmítá evoluci, zcela postrádá jakékoliv opodstatnění. Nicméně Učení o evoluci na straně 56 v oddílu Otázky a odpovědi tvrdí:

Otázka: Neodmítají snad mnozí vědci evoluci?

A: Odpověď: Ne. Vědecká shoda ohledně evoluce je ohromující … .

Je smutné, že Učení o evoluci na svou vlastní otázku ve skutečnosti vůbec neodpověděla. Pravdivou odpovědí na tuto otázku by mělo být „ano“, a to i přesto, že vědci odmítající evoluci jsou v menšině. Odpověď „ne“ by byla přijatelná jen tehdy (i když i tak je to velmi diskutabilní), pokud by otázka zněla: „Je pravda, že ohledně evoluce neexistuje žádná vědecká shoda?“ Jenže o pravdě se nerozhoduje podle hlasovací většiny!

CS Lewis také poukázal na to, že pokud by byla ateistická evoluce pravdivá, byla by zpochybněna i naše schopnost uvažovat:

Pokud sluneční soustavu způsobila náhodná srážka těles, pak také výskyt organického života na této planetě byl rovněž náhodný, samozřejmě včetně celého vývoje lidstva. Pokud tomu tak bylo, pak všechny naše myšlenkové pochody nejsou nic než náhodnou shodou okolností, náhodným vedlejším produktem bezcílného pohybu atomů. A to platí jak pro materialisty a astronomy, tak i pro kohokoli jiného. Jenže pokud jsou jejich myšlenky, tj. materialismus a astronomie, pouze náhodnými vedlejšími produkty, proč bychom jim měli věřit, že jsou pravdivé? Nevidím důvod proč věřit, že jedna náhoda je schopna správně vysvětlit všechny ostatní náhody.24

Omezené hranice vědy

Věda má své limity. Běžná (operační) věda se zabývá pouze pozorovatelnými a opakovatelnými procesy v současné době. V tom byla skutečně velmi prospěšná, pokud jde o porozumění světu, a to vše vedlo k velkému zlepšení kvality života. Naproti tomu evoluce je spekulací o nepozorovatelné a neopakovatelné minulosti. Proto je v Učení o evoluci přirovnání nevěry v evoluci s nevěrou v gravitaci a heliocentrizmus vysoce zavádějící. Také tvrzení, že popírání evoluce je odmítáním té vědy, která vysílá lidi na Měsíc, je falešné – a to i přesto, že tohle tvrdí mnoho evolučních propagandistů. (za misí na měsíc pod názvem Apollo stál ve skutečnosti raketový vědec a kreacionista Wernher von Braun.25)

Při řešení problémů minulosti nám o počátcích umožňuje dělat kvalifikovaný odhad tzv. „věda o původu“. Ta používá zásadu příčinné souvislosti (vše, co má počátek, má příčinu26) a její analogie (např. pozorujeme, že k vytvoření složitých kódovaných informací v současnosti je zapotřebí inteligence, takže můžeme rozumně předpokládat totéž pro minulost). Nicméně jediným způsobem, jak si můžeme být jisti minulostí, je spolehlivé svědectví očitých svědků. Evolucionisté tvrdí, že takové svědectví neexistuje, takže jejich představy jsou odvozeny jen z předpokladů o minulosti. Ale bibličtí kreacionisté věří, že kniha Genesis je popisem očitých svědků o původu vesmíru a živých organismů. A také věří, že pro toto tvrzení existují pádné důkazy, tudíž odmítají tvrzení, že jejich víra je slepá.27

Kreacionisté si určitě nemyslí, že jakéhokoli poznání – vědeckého nevyjímaje – lze dosáhnout bez předpokladů (tj. na základě předchozího náboženského/filozofického přesvědčení). Kreacionisté tvrdí, že stvoření nelze v konečném důsledku oddělit od Bible o nic víc než evoluci nakonec nelze oddělit od jejího naturalistického východiska, které již předem vylučuje Boží stvoření.

Odkazy a poznámky

  1. D.M.S. Watson, Adaptation, Nature 124:233, 1929. Zpět k textu.
  2. Boyce Rensberger, How the World Works (NY: William Morrow 1986), p. 17–18. Zpět k textu.
  3. Richard Lewontin, Billions and billions of demons, The New York Review, 9 January 1997, p. 31. Zpět k textu.
  4. C. Wieland, Science: The rules of the game, Creation 11(1):47–50, December 1988–February 1989; creation.com/rules. Zpět k textu.
  5. R.E. Dickerson, J. Molecular Evolution 34:277, 1992; Perspectives on Science and the Christian Faith 44:137–138, 1992. Zpět k textu.
  6. D. Batten, A Who’s Who of evolutionists, Creation 20(1):32, December 1997–February 1998, creation.com/who; How religiously neutral are the anti-creationist organisations? creation.com/neutral. Zpět k textu.
  7. C. Wieland, Darwin’s real message: have you missed it? Creation 14(4):16–19, September–November 1992; creation.com/realmessage. Zpět k textu.
  8. R. Dawkins, The Blind Watchmaker: Why the Evidence of Evolution Reveals a Universe without Design, (NY: W.W. Norton, 1986), p. 6. Zpět k textu.
  9. E.O. Wilson, The Humanist, September/October 1982, p. 40. Zpět k textu.
  10. J. Dunphy, A Religion for a New Age, The Humanist, Jan.–Feb. 1983, 23, 26 (emphases added), cited by Wendell R. Bird, Origin of the Species Revisited, vol. 2, p. 257. Zpět k textu.
  11. Sympózium v roce 1993 pod názvem Nový anti-evolucionismus (během výročního setkání Americké asociace pro rozvoj vědy). Viz C. Wieland, Náboženská povaha evoluce (The religious nature of evolution), Journal of Creation 8(1):3–4, 1994; creation.com/nabozenska-povaha-evoluce. Zpět k textu.
  12. W. Gitt, W. Gitt, Did God Use Evolution? (Bielefeld, Germany: CLV, 1993); Theistic evolution questions, creation.com/theistic. Zpět k textu.
  13. Pro vyvrácení Dawkinsových knih, viz: J.D. Sarfati, Review of Climbing Mt Improbable, Journal of Creation 12(1):29–34, 1998, creation.com/dawkins; J.D. Sarfati, Misotheist’s misology: Dawkins attacks Behe but digs himself into logical potholes, creation.com/dawkbehe, 13 July 2007; P. Bell, Review of The God Delusion, Journal of Creation 21(2):28–34, 2007; creation.com/delusion. Zpět k textu.
  14. E.J. Larson and L. Witham, Leading Scientists Still Reject God, Nature 394(6691):313, 23 July 1998. Jediným kritériem pro zařazení mezi „přední“ vědce nebo vědce s „vyšším“ doktorátem bylo členství v NAS. Zpět k textu.
  15. Ibid.,přidáno zvýraznění. Zpět k textu.
  16. S. Jaki, Science and Creation (Edinburgh and London: Scottish Academic Press, 1974). Zpět k textu.
  17. L. Eiseley: Darwin’s Century: Evolution and the Men who Discovered It (Anchor, NY: Doubleday, 1961). Zpět k textu.
  18. A. Lamont, 21 Great Scientists Who Believed the Bible (Australia: Creation Science Foundation, 1995), p. 120–131; H.M. Morris, Men of Science Men of God (Green Forest, AR: Master Books, 1982). Zpět k textu.
  19. J. Mattson and Merrill Simon, The Pioneers of NMR in Magnetic Resonance in Medicine: The Story of MRI (Jericho, NY: Bar-Ilan University Press, 1996), chapter 8. See also J.D. Sarfati, Dr Damadian’s vital contribution to MRI: Nobel prize controversy returns, 21–22 October 2006, creation.com/damadian. Zpět k textu.
  20. Standing firm [interview of Raymond Jones with Don Batten and Carl Wieland], Creation 21(1):20–22, December 1998–February 1999; creation.com/rjones. Zpět k textu.
  21. Prize-winning Professor rejects evolution: Brian Stone speaks to Don Batten and Carl Wieland, Creation 20(4):52–53, September–November 1998; creation.com/brian-stone. Zpět k textu.
  22. Sidney W. Fox, The Emergence of Life: Darwinian Evolution from the Inside (NY: Basic Books, 1988), p. 46. Fox je přední evoluční chemik a věří, že život se vyvinul z „proteinoidních mikrosfér“. Zpět k textu.
  23. Citace z 18. února 1999. Zpět k textu.
  24. C.S. Lewis, God in the Dock (Grand Rapids, MI: Wm. B. Eerdmans Publishing Co., 1970), p. 52–53. Zpět k textu.
  25. Ann Lamont, Ref. 19, pp. 242–251. Zpět k textu.
  26. J.D. Sarfati, If God created the universe, then who created God? Journal of Creation 12(1)20–22, 1998; creation.com/whomadegod. Zpět k textu.
  27. Některé doplňující informace lze nalézt i v následujících spisech, například: G.L. Archer, Encyclopedia of Bible Difficulties (Grand Rapids, MI: Zondervan, 1982); G.H. Clark, God’s Hammer: The Bible and Its Critics (Jefferson, MD: The Trinity Foundation, 2nd ed. 1987); P. Enns, The Moody Handbook of Theology (Chicago, IL: Moody Press, 1989), chapter 18; N.L. Geisler and R.M. Brooks, When Skeptics Ask (Wheaton, IL: Victor Books, 1990); N.L. Geisler and T. R. Howe, When Critics Ask (Wheaton, IL: Victor Books, 1992); N.L. Geisler and William E. Nix, A General Introduction to the Bible (Chicago, IL: Moody, 1986); L, Strobel, The Case for Christ and The Case for Faith, Grand Rapids, MI: Zondervan, 1998 and 2001; Viz také creation.com/bible. Zpět k textu.

Související články